Útěk z naleštěného balijského cirkusu
Pokud už máte plné zuby předražených mís s ovocem, davů influencerů a věčných zácp na balijských silnicích, zdá se, že Sumba je přesně to místo, kde vystřízlivíte. Ostrov v souostroví Malé Sundy je přibližně dvakrát větší než zmíněné Bali, ale civilizace i komerční kýč ho zatím většinou míjejí. Ne, tohle není reklamní sdělení, co si na VLNÁCH zaplatila nějaká agentura. To je prostě tip.
Místo řetězců s kávou vás tu čeká surový Tichý oceán, prach, trnové buše a fascinující kultura, která se odmítla podřídit modernímu světovému diktátu.
Fotobanka nabízí hned několik snímků, které vypadají jako výjev z jiné planety. Zvláště ikonická fotografie západu slunce na pláži Walakiri, kde ze slané vody vyčnívají bizarně zkroucené stromy mangrove, vypadá téměř jako digitální trik. Tyto takzvané tancující stromy jsou přitom holá realita východního pobřeží, kde odliv odhaluje zvrásněné kořeny usazené v písčitém dně.
Na dalším snímku v redakční galerii zase vidíme majestátní vodopád Lapopu, jehož masa vody padá z devadesátimetrového vápencového útesu přímo do tyrkysové tůně. Když u něj stojíte, necítíte žádný organizovaný turismus ani komerční tlak, ale jen ohlušující řev vody uvnitř národního parku Manupeu Tanah Daru.
Megality a živý animismus pod doškovými střechami
Sumba není pouze o liduprázdných plážích a surfování na divokém oceanickém pobřeží. To nejcennější se odehrává ve vesnicích jako Ratenggaro nebo Praijing, kde lidé dodnes žijí podle starodávného animistického náboženství Marapu. Vesničané zde staví charakteristické domy s vysokými jehlancovými střechami ze slámy, které slouží jako duchovní propojení s předky.
Přímo před těmito obydlími se nacházejí masivní kamenné megalitické hroby, do kterých místní pohřbívají své mrtvé s obrovským respektem i nákladnými rituály. Vrcholem místního roku bývá krvavý festival Pasola, při kterém proti sobě na nesedlaných koních jezdci vrhají dřevěná kopí. Není to divadlo pro turisty, ale posvátný rituál pro zajištění dobré úrody rýže.
Na VLNÁCH jsme už v minulosti psali o tom, jak dovolená bez party a prosecca láká vyčerpané lidi do míst bez signálu. Sumba tento trend posouvá na úplně novou úroveň, protože tady vám mobilní síť vypadne zcela přirozeně a bez marketingu. Stejně tak když se autorka Barbara Juzlová zamýšlela nad tím, proč je pořád divné vyrazit ven bez doprovodu, právě na Sumbě získá samotářský cestovatel absolutní svobodu i prostor pro vlastní myšlenky.
Absurdní kontrast luxusu a chudoby
Sumba ovšem nabízí i velmi ostrý sociální kontrast, který je pro autora těchto řádků typický. Na jedné straně stojí ultra-luxusní resort Nihi Sumba, kde noc stojí tisíce dolarů a kde se před světem schovává například bývalý fotbalista David Beckham (51) nebo američtí miliardáři. Tento uzavřený ráj nabízí soukromé pláže, vlastní stáj pro ušlechtilé koně a absolutní odříznutí od okolní reality.
Hned za branami resortu ale začíná skutečná Sumba, kde místní obyvatelé bojují s nedostatkem pitné vody, chudobou a mizerným zdravotnictvím. Děti tu běhají bosé po prašných cestách a dospělí tkají tradiční látky ikat, aby vydělali alespoň pár rupií na obživu. Tento ostrov si na nic nehraje a nebalí svou chudobu do naleštěných turistických pozlátek.
Sumba je drsná, autentická a nádherná přesně proto, že vám nedá nic zadarmo. Pokud hledáte nablýskaný resort s nekonečným bazénem a obsluhou u lehátka, zůstaňte raději na Bali. Jestli ale chcete vidět svět, který ještě nestihla sežrat globální unifikace, sbalte batoh a vyrazte dříve, než to tam objeví masové cestovky.
