Kampaň chtěla rozeštvat Čechy s Poláky. Místo demonstrací proti údajné anexi Těšínska sklidila jen kolektivní pokrčení ramen — a Děleno nulou vysvětluje proč.
Falešný velvyslanec proti falešnému náměstkovi
Dezinformační operace využila historických sporů mezi Českem a Polskem. Vytvořila dojem, že se na české straně hranice chystá demonstrace proti údajnému polskému záměru anektovat část Těšínska.
Nešlo o jediný příspěvek na Facebooku. Podle autorů podcastu se zprávy šířily i přes napadené polské stránky, součástí operace byla také doména napodobující web iROZHLAS s falešnými i převzatými články.
Do hry se zapojila dokonce diplomacie. Vznikl falešný profil českého velvyslance v Polsku, na který následně reagoval stejně falešný účet vydávající se za náměstka polského ministra zahraničí — jako začátek nepovedené politické satiry, jenže s cílem vykreslit skutečný diplomatický konflikt.
Samotné účty přitom nebyly nijak přesvědčivé. Byly čerstvě založené a měly jen několik sledujících, v kombinaci s falešným zpravodajským webem a údajnou demonstrací ale vytvářely propracovanější obraz celé kauzy.
Téma silně rezonovalo v Polsku, kde se k němu vyjadřovali i představitelé vlády. České ministerstvo zahraničí oznámilo, že okolnosti kampaně prověřuje.
Do debaty se vložil i Andrej Babiš. Zpravodajským službám vyčetl, že se o kampani dozvěděl pozdě, a kritizoval českého velvyslance v Polsku i Úřad pro zahraniční styky a informace — podle Babiše v celé věci „neobstáli“.
Místo česko-polské války přišlo pokrčení ramen
Operace narazila na zásadní problém: netrefila publikum. Česko a Polsko mají dnes dobré vztahy a na samotném Těšínsku spolu Češi a Poláci dlouhodobě žijí, takže historické spory podle autorů podcastu nemají mezi místními takovou sílu, na jakou tvůrci kampaně spoléhali.
Ukázala se i další nevýhoda — dezinformovat lidi přes místo, které dobře znají. Když falešné profily nabízely údajně místní nemovitosti, obyvatelé rychle poznali, že něco nesedí.
To ale podle autorů neznamená, že podobné operace netřeba brát vážně. Tentokrát se kampaň minula účinkem hlavně proto, že její tvůrci špatně odhadli téma i cílovou skupinu — příště už takovou chybu udělat nemusí.
Co všechno ještě bude trestný čin
Od Těšínska se debata přesouvá k fotbalu. V diskusi o bezpečnosti na stadionech padla možnost postihovat zakrývání obličeje nebo používání pyrotechniky, dokonce návrh, aby při zapálení pyrotechniky rozhodčí přerušil zápas a policie vstoupila přímo do kotle.
Právě tuto možnost policie odmítla jako prakticky obtížně proveditelnou. Autoři se jí nediví — představa těžkooděnců uprostřed narvané tribuny může vytvořit větší problém než světlice, kvůli které tam původně přišli.
Když bude trestné všechno, kdo to bude řešit
Podle autorů podcastu existuje tendence řešit stále víc společenských problémů trestním právem. To ale naráží na jednoduchý limit — policie, státní zastupitelství ani soudy nemají neomezené kapacity.
Pokud stát dělá z dalších druhů nežádoucího jednání trestné činy, musí je také někdo vyšetřovat a soudit. Podcast se v této souvislosti vrací i k drogám z minulé epizody — příkladem je situace, kdy si lidé mezi sebou podají jointa a mohou se kvůli distribuci dostat do problémů.
Podle autorů tak může kriminalizace zasáhnout i lidi, kteří jinak žijí naprosto běžným životem. Problém není v tom, že by stát neměl nebezpečné jednání trestat — otázkou zůstává, kde má trestní právo končit.
Provokativní a nevkusné ještě nemusí být trestné
Na to navazuje soudní rozhodnutí kolem předvolební kampaně SPD. Strana byla podle podcastu v první instanci odsouzena kvůli kontroverzním plakátům, odvolací soud ji ale následně zprostil.
Autoři verdikt zasazují do širší debaty o takzvaných verbálních trestných činech a svobodě projevu. Připomínají, že ani provokativní nebo nevkusné politické vyjádření nemusí automaticky překročit hranici trestního práva.
Tomio Okamura rozhodnutí přivítal jako vítězství svobody projevu a mluvil o „pravdivých předvolebních plakátech“. Vlastní interpretace rozsudku tak byla na světě prakticky okamžitě.
Eutanazie místo eura
Tomáš Zdechovský na sociálních sítích zveřejnil anketu, zda by měla být v Česku zavedena eutanazie. Jeden z uživatelů měl jasno: „Ne. Máme českou korunu a cizí měnu nepotřebujeme.“
Eutanazie se tak alespoň na chvíli stala konkurentem eura. „Tito lidé chodí k volbám,“ glosují situaci autoři podcastu.
Obří deficit a peníze na školství nikde
Na závěr se Děleno nulou dostává ke státnímu rozpočtu — zatím jen na ochutnávku, podrobněji se mu chce věnovat příště. Autory zaujal rozpor mezi vysokým plánovaným deficitem a tím, kde všude podle nich peníze zároveň chybí.
Jako první zmiňují školství. Podcast upozorňuje, že část růstu jeho rozpočtu připadá na výdaje nastavené už předchozí vládou, a kritizuje nedostatek peněz pro vysoké školy, výzkum, prevenci, duševní zdraví nebo investice.
Pokud má být deficit mimořádně vysoký, ale zároveň se v řadě oblastí škrtá nebo nepřidává, kam peníze vlastně půjdou? Na to se chce Děleno nulou podívat příště. Tentokrát můžeme být rádi alespoň za to, že nám Poláci Těšínsko zatím nevzali.
