Končíte čtyřletý zastupitelský mandát. Jak byste ony čtyři roky jako zastupitelka hlavního města zhodnotila? Naplnilo to vaše očekávání?
Ne, bohužel vůbec nenaplnilo. Spousta věcí, co se před čtyřmi lety slibovala, se nedotáhla, ani nemohla. Například já jsem nemohla dotáhnout podporu dostupného družstevního bydlení, které se vůbec nikam neposunulo. Ale neposunuly se ani nové školy, chaos v dopravě se posunul možná leda k horšímu, třeba takové Airbnb se neřešilo vůbec.
Jak je to možné?
Když odpovím čistě za sebe, tak vzhledem k tomu, že jsem kvůli nesouhlasu s opoziční smlouvou mezi ANO a SPOLU byla po volbách vyloučena ze zastupitelského klubu, tak jsem se stala nezávislou opoziční zastupitelkou. Což člověku brání vlastně cokoliv prosadit. Ať už jde o věci, které jsem nějak nastartovala už v tom předchozím volebním období, kdy jsem byla radní, nebo o věci, které se připravily a potom byly zrušené.
Když se podíváme na témata, která dominují kampani napříč stranami, tedy dostupné bydlení, doprava, školství… Všechno jsme v kampani viděli už před čtyřmi lety. Není to trochu paradox, že místo plnění slibů se teď opětovně slibuje?
Pochopitelně. Je to poněkud absurdní sledovat. Jsou to hesla, která jsme už slyšeli. Já jsem vždy zastávala to, že nejde o slova, ale o činy. A ty nevidím. Vůbec žádné.
Pojďme se na to podívat popořadě. Zmínila jste například Airbnb. Vždyť to je velké téma, o kterém se mluví skoro pořád.
A to je přesně ono – mluví. Jenže u mluvení to končí. Jde o to, že pokud někdo chce pronajímat byt pro účely cestovního ruchu, tak to nemůže dělat bez dodržování jasných pravidel a zákonů a splňovat určité podmínky. Ty musí splňovat hotely nebo penziony, ale tady nemusí dnes splňovat v zásadě nikdo nic. Byt má sloužit k bydlení a bytové domy se nelegálně transformují de facto na hotely, a to na úkor jejich obyvatel a obyvatel v jejich okolí. V předchozím volebním období jsem tuto oblast měla na starosti jako radní, prosazovali jsme řešení, jednali jsme i s ministerstvem pro místní rozvoj, zřídila se komise, jenže v tomto volebním období se na to úplně rezignovalo, dokonce ani ta komise nebyla obnovena. Nezbylo mi tedy než smutně přihlížet, že se to vůbec neřeší.
Před čtyřmi lety si vzpomínám, že jste do voleb šla s podporou družstevního bydlení, to dopadlo jak?
Plánovalo se hned několik projektů, všechny byly připravené, jenže v radě nebyl nikdo, kdo by těmto projektům věřil a tlačil na jejich realizaci. Takže se nic nerealizovalo, projekty se zrušily. Víte, já třeba souhlasím s tím současným přístupem, že stavět by se mělo hlavně na brownfieldech, tak aby se tím neohrozil život obyvatel v okolí, to ano, jen jsem toho názoru, že by se tam kromě developerských měly stavět i družstevní projekty jakožto cenově dostupnější alternativa.
Proč vlastně je vám právě družstevní bydlení tak sympatické?
Protože je to něco, co i v zahraničí funguje a představuje to méně nákladnou alternativu. I třeba v tak bohaté zemi, jako je Švýcarsko, až třetina bytů vzniká jako družstevní. Podobně to funguje v Německu. A i v Česku má družstevní bydlení bohatou tradici, už za první republiky Praha poskytla pozemky a jako družstevní se vybudoval třeba Spořilov. Dokonce to fungovalo i za minulého režimu a ještě třeba v letech řekněme 1997–2005 takto vznikly desetitisíce bytů. Nemyslím si, že by se lidé měli spoléhat na to, že jim dostupné byty postaví stát nebo město a pak se na ně bude čekat v pořadníku, to už tu bylo a všichni víme, jak to fungovalo, respektive vůbec nefungovalo. Nemluvě o tom, že na to nikdy stát či města nebudou mít tolik peněz, aby všem lidem zajistily cenově dostupné bydlení z veřejných zdrojů. To je nereálná a absurdní představa.
Nicméně jak říkáte, v pražském zastupitelstvu se nepovedlo podporu družstevního bydlení prosadit…
Nepodařilo. Paradoxní mi přišlo to, že jsem s podporou družstevního bydlení hodně narazila třeba u Pirátů, kde by člověk skoro čekal, že ho budou podporovat, ale ne. Sice rádi říkají, že mají nějaký plán, ale nepostavili nic. Projekty nová rada zrušila, takže nebylo ani na čem pracovat. Naštěstí alespoň v Senátu je nadstranická shoda nad podporou družstevního bydlení, takže se povedlo dát dohromady podvýbor pro bydlení, jehož jsem předsedkyní, a tam jsme třeba prosadili daňové úlevy pro družstevníky, podobně jako je mají lidé s hypotékou. Takže konkrétní kroky jdou dělat, jen zjevně ne v Praze.
Když se přesuneme k městským bytům a jejich výstavbě, máme tu šest let Pražskou developerskou společnost. Ta se ale za celou dobu své existence teď poprvé pochlubila stavebním povolením na 22 bytů. Co na to říkáte?
Předem zmíním, že já pro její zřízení nehlasovala, protože už tehdy jsem se obávala, že se jen vyvede správa pozemků, ale nebudou naplněny sliby, že to skutečně povede k výstavbě. Došlo na má slova. Pražská developerská společnost byty nestaví, místo toho domlouvá výstavbu Vltavské filharmonie, kterou provází obrovský nárůst nákladů. Ale to neměla být její primární úloha, mělo to být bydlení. Je to tristní, ale dostupnost bydlení je v Praze asi nejhorší od devadesátých let.
Přesto, vrátím se ještě jednou k otázce, kterou jsem vám pokládal už na začátku rozhovoru. V předvolebních programech opět vidíme sliby o podpoře družstevního bydlení i výstavbě městských bytů. Od těch samých lidí, co říkáte, že projekty na družstevní bydlení zrušili a městské byty nebyli schopni postavit…
Je smutné koukat se na to, když na něčem pracujete, pak to skončí v šuplíku a před volbami politici zase říkají, že to chtějí. Měli by spíš voličům vysvětlit, proč to neudělali. To mě na té kampani trochu štve a říkám si, proč tohle slibují, když dělají přesný opak. Asi je to celkový odraz toho, že politika se hodně proměnila a často z ní zbyl jen marketing, protože mnoha lidem asi hesla stačí. Já si tedy pořád myslím, že politik by se měl posuzovat spíše podle činů a doporučila bych to i ostatním.
Když se bavíme o výstavbě, tak je tu jedno velké téma – Metropolitní plán. Vy jste byla mezi třemi zastupitelkami, které pro jeho schválení nehlasovaly, proč?
Abych to uvedla na pravou míru, nejsem proti Metropolitnímu plánu, sama jsem kandidovala s tím, že Praha Metropolitní plán potřebuje a podporovala jsem jeho vznik. Jenže průběh jeho schvalování, hlavně naprostá ignorace zásadních připomínek, obzvlášť v posledních dvou letech, to bylo něco naprosto neuvěřitelného. Byly ignorovány naprosto relevantní připomínky celých městských částí, na kterých byla široká shoda. Tisíce připomínek a nic. Nebyly vůbec vypořádány nebo byly vypořádány lživě, žádné vysvětlení.
Těmi připomínkami se nikdo nezabýval?
Ne. Jako senátorka zastupuji obvod Prahy 11, tam dokonce zastupitelé odsouhlasili připomínky jednomyslně, což se stane jen opravdu výjimečně. Stejně to nepomohlo. Nejhorší na tom je, že Praha 11 má poměrně silné zastoupení svých zastupitelů i na magistrátu. A ti samí lidé, co na Praze 11 odsouhlasili připomínky, pak na magistrátu hlasují proti nim. To nedává žádný smysl a přijde mi to jako ukázka arogance moci. Mám s tím i osobní zkušenost.
Jakou?
Sama jsem přinesla jednu z těch připomínek, týkala se zahrádkářských osad, které mají rovněž mezi Pražany dlouhodobou tradici, pozemky jsou často ve vlastnictví města a ty zahrádky se tam provozují už od 60. let. Už v roce 2018, když se připravoval Metropolitní plán, jsem zjistila, že část těch zahrádkářských osad je tam jako nezastavitelná plocha, ale část jako zastavitelná, takže se může přeměnit na stavební pozemek. Osobně jsem to řešila s Petrem Hlaváčkem a na IPR, bylo mi přislíbeno, že tato připomínka bude zapracována a že zahrádkářské osady budou v Metropolitním plánu uvedeny jako nezastavitelné území. Jak myslíte, že to dopadlo? Nijak, a když jsem se na to pak při schvalování ptala, proč to tam není, když mi to slíbili, nedočkala jsem se ani odpovědi.
Takže nesouhlasíte hlavně s procesem přijímání Metropolitního plánu?
Přesně tak, to není nic, pro co bych mohla s klidným svědomím zvednout ruku. Navíc mám pocit, že muselo proběhnout ještě nějaké skryté připomínkování, protože v poslední fázi před schvalováním se tam objevily změny, které ani nikdo nenavrhoval, a přesto byly přijaty do finální podoby. Ani to nikdo nevysvětlil. Vrcholem pak bylo, když nám jako zastupitelům materiály přes sto tisíc stran byly zaslány pár dní před hlasováním. Vytáhla jsem si z toho ad hoc pár věcí a ani tam to nesedělo. Celé to byl nesmysl.
To skutečně nevypadá příliš transparentně…
Protože to není transparentní, jen arogantní. Ještě je fascinující, že s Metropolitním plánem se přijalo usnesení, které ukládá změny, které se mají provést. Takže schvalujeme dokument, o kterém si říkáme, že by měl být stabilní a neměl by se měnit, a rovnou ho u toho navrhujeme měnit. Sečteno podtrženo, obzvlášť ta poslední klíčová fáze přijímání Metropolitního plánu mi přišla těžce neseriózní, tak jsem pro něj nehlasovala. Není za tím žádné NIMBY, jen arogance vůči tomu, co chtěly samotné městské části a jejich obyvatelé, včetně těch největších.
Když jste zmínila Petra Hlaváčka, tak mi přijde opět poněkud paradoxní, že v minulém volebním období jste oba byli radní ve stejném zastupitelském klubu...
Přiznávám, že mě to docela zklamalo, protože v tom volebním období jsme naopak měli ve věcech shodu. Na druhou stranu to ale neberu nijak úkorně. Teď v červnu za mnou Petr Hlaváček přišel, že by se mnou chtěl opět probrat podporu družstevního bydlení, a já mu řekla, že to s ním ráda proberu. Neřeším žádné křivdy, řeším téma, které je pro mě důležité. Raději pozdě nežli nikdy. Pokud pro to skutečně něco chce udělat, ráda s tím pomohu.
Posuneme se na další téma, kterému se věnujete dlouhodobě – korupce. Jak na tom Praha podle vás je? Posunuli jsme se nějak k lepšímu?
Naopak. Situace je ještě horší. Za mě třeba městské společnosti nejsou vůbec transparentní a pod kontrolou. Dokonce v tomto volebním období nebyl ani zřízen žádný orgán zastupitelstva, který by se činností a kontrolou městských firem zabýval. Maximálně si strany pošlou své lidi do orgánů oněch firem, ale ti lidé jsou tam vázáni mlčenlivostí, takže ani nemohou nic říct. Nulová kontrola.
Nejvíce se asi řeší Dopravní podnik hlavního města Prahy…
Ano, tam máme konkrétní kauzy, ale není to zdaleka jenom o DPP. V minulém volebním období jsem jako radní prosadila, aby se udělaly audity po vypuknutí kauzy „Dozimetr“, k Nádraží Holešovice, k Palmovce a hloubkový audit celého hospodaření. Audity se vypracovaly, zaplatilo se za ně a leží v šuplíku. Nepřijala se na jejich základě žádná nápravná opatření, nepadlo žádné trestní oznámení, prostě opět vůbec nic.
Dál jste to v tomto volebním období neřešila?
Pochopitelně, že jsem to chtěla řešit. Opakovaně jsem na zastupitelstvu navrhovala, aby se to zařadilo na program. A zastupitelstvo, včetně Zdeňka Hřiba, pod kterého jako předsedu dozorčí rady spadá Dopravní podnik, to zamítlo. Vůbec se to neprojednalo. Pan Hřib se sice ohání transparentností, ale jeho jednání v čele dozorčí rady DPP je přesný opak. Dokonce když opozice navrhla, abych já šla do dozorčí rady, tak to nepodpořil. Strašné. Pro transparentnost neudělal vůbec nic.
Vrátím se ještě k Pražské developerské společnosti, tam mě teď zaujala zakázka za více než sto milionů na propagaci…
To vás zaujalo správně, nicméně je tam ještě jedna věc, co by vás a čtenáře mohla zaujmout ještě více. PDS uzavřela v roce 2023 smlouvu na management za miliardu. Ano, slyšíte správně, za miliardu. Když jsem se to dozvěděla, ptala jsem se, kdy se to schválilo na radě hlavního města. Dozvěděla jsem se, že PDS, aby schválila takovouto zakázku za miliardu, souhlas rady vůbec nepotřebuje.
Opravdu?
Opravdu, samotnou mě to šokovalo. Ještě jsem si to ověřovala u ředitelky odboru veřejných zakázek, protože jsem tomu nechtěla věřit. Když jsem tu smlouvu objevila v registru, tak jsem myslela, že je to nezákonné. Ale skutečně, PDS má takový statut, podotýkám, že jsem pro něj nehlasovala, že si to může rozhodnout sama. Máme tu příspěvkovou organizaci, která si sama rozhoduje o miliardové zakázce. Neuvěřitelné. Takže asi tolik k vašim otázkám na transparentnost.
Jak to tak všechno poslouchám, je tohle důvod, proč jste se rozhodla už do zastupitelstva nekandidovat a zůstanete jen v Senátu?
Víte, já práci senátora beru jako něco, kde vlastně také řešíte témata komunální politiky. Když za mnou chodí lidé z mého obvodu, tak většinou neřeší velkou politiku a legislativu, ale hlavně témata týkající se Prahy 11 a dalších městských částí, potažmo Prahy jako takové. Proto jsem přesvědčena, že i tato témata by měl senátor řešit, a řekla jsem si, že k tomu, abych to dělala, nemusím být přímo zastupitelkou.
Máte ale jen jako senátorka možnost něco skutečně prosadit?
Skutečně jsem si to vyhodnotila tak, že nemusím být zastupitelkou. Jako senátorka se mohu účastnit zasedání zastupitelstva, výborů, mohu tam promlouvat, mohu přinášet konkrétní iniciativu. Jako řadová opoziční zastupitelka jsem stejně, když jsem se na tom široce nedohodla, nemohla sama nic prosadit. Hodlám se tedy dál všem tématům, které jsme společně probrali, jako senátorka v Praze věnovat, i na zastupitelstvu. Jediné, co nemohu, je hlasovat. Ale on ten jeden hlas stejně nic moc nezmění.
Před pár měsíci tu ale byly spekulace, že naopak zakládáte novou stranu právě pro komunální volby…
To vnímám jako docela úsměvné. Říkalo to hodně lidí, jen jsem to nikdy neřekla já. Nic takového jsem nikdy nechystala, protože po pravdě jsem k novým subjektům a novým malým stranám dosti skeptická. Tyhle malé subjekty totiž nic neprosadí a nezmění. Cokoliv se má prosadit, musí mít širokou podporu napříč politickým spektrem, a jak už jsem řekla, tu mohu hledat i jako senátorka. A to taky budu dělat.