Placatá země letos znovu otevírá 11. září – bez hologramů a řízených demolic. Moderátoři místo notoricky známých konspirací sahají po příbězích, které se kolem tragédie nabalily za posledních pětadvacet let.
Stejnému tématu se věnoval už první díl jejich předchůdce, podcastu Akta I. Tentokrát ale mají moderátoři ambici jít dál – k méně známým a místy ještě podivnějším historkám, než jsou dvojčata plněná výbušninami nebo letadla, která podle konspirátorů nikdy neexistovala.
Nejdřív je ovšem potřeba zkontrolovat internet.
Hologramy, satan a ukrajinská vlajka
České sociální sítě ani po pětadvaceti letech nezklamaly. Podle příspěvků, které podcast probírá, letadla do dvojčat vůbec nenarazila, budovy byly předem naplněné výbušninami a cestující z unesených letadel dostali peníze a zmizeli v programu na ochranu svědků.
Jiná verze spojuje útoky se Židy, CIA, covidem, mRNA vakcínami, Ruskem a satanismem – ideálně se vším najednou.
Zvláštní kariéru si mezi konspirátory vysloužila fotografie Světového obchodního centra z roku 2000, na které je vidět ukrajinská vlajka. Pro konspirační internet jde o jasný důkaz, že se něco chystalo.
Vysvětlení je přitom podstatně méně dramatické. U World Trade Center se vedle americké vlajky pravidelně objevovaly i vlajky dalších států a snímek vznikl v době ukrajinského Dne nezávislosti. Podcast připomíná, že na stejném místě vlála i česká vlajka.
Pak už se Placatá země od internetu odvrací. Jeden z nejpodivnějších příběhů spojených s 11. zářím totiž nevymyslel anonymní facebookový účet, ale žena, které několik let věřila velká část Ameriky.
Žena, která přežila. Akorát že vůbec
Jmenovala se Tania Head a její příběh měl všechno. Tvrdila, že 11. září pracovala v jižní věži Světového obchodního centra, při nárazu letadla utrpěla těžké popáleniny a málem přišla o ruku.
Z hořící budovy ji podle jejích slov vyvedl muž s červeným šátkem – skutečný hrdina útoků Welles Crowther, který při záchraně lidí zahynul. Její snoubenec Dave měl podle jejího vyprávění pracovat v severní věži a při útoku zemřít.
Tania přežila a postupně se stala jednou z nejznámějších tváří komunity přeživších. Pomáhala pozůstalým, vystupovala v médiích, prováděla návštěvníky po Ground Zero a nakonec se stala předsedkyní World Trade Center Survivors' Network.
Peníze z organizace podle podcastu nečerpala, naopak sama přispívala. Zdálo se, že jí jde především o jedno – být součástí příběhu.
Problém byl, že se její vyprávění postupně měnilo. Jednou byla v jiném patře než podruhé, z přítele se stal snoubenec a později manžel.
Když se o ni v roce 2007 začali podrobněji zajímat novináři deníku The New York Times, příběh se rozsypal úplně. Harvard ani Stanford ji neznaly, banka Merrill Lynch, kde údajně pracovala, ji nikdy nezaměstnávala a Daveova rodina o žádné Tanii nikdy neslyšela.
Tania Head totiž nebyla Tania Head. Ve skutečnosti šlo o Barcelonanku Alicii Esteve Head, která byla v době útoků ve Španělsku a do Spojených států se přestěhovala až v roce 2003.
Jizvy, které vydávala za následek 11. září, pocházely podle pozdějších zjištění z automobilové nehody. Svůj nový život si pak vystavěla ze skutečných příběhů lidí, kteří útoky opravdu zažili.
„Vyprávěla příběh, který všichni chtěli slyšet,“ shrnuje podcast důvod, proč jí tolik lidí tak dlouho věřilo.
Mami, já už jsem jednou zemřel
Od falešných vzpomínek se Placatá země přesouvá k těm údajně přeneseným z minulého života. Podcast připomíná příběhy amerických dětí, jejichž rodiče tvrdili, že bez zjevného důvodu začaly mluvit o Světovém obchodním centru.
Jeden chlapec měl od tří let noční můry o vysoké budově, letadle a pádu. Později rodičům tvrdil, že bývával starším mužem, který pracoval v jedné z věží a 11. září tam zemřel. Jiný měl od dětství vyprávět, že bývával hasičem, a popisovat zásah u dvojčat.
Důkaz reinkarnace? Placatá země zůstává v tomto bodě nezvykle opatrná.
U podobných historek je prakticky nemožné zjistit, co dítě řeklo skutečně spontánně, co mohlo někde zaslechnout a co do vyprávění později doplnili dospělí. Jde přesně o ten typ příběhu, který je dost zvláštní na to, aby zaujal, a zároveň dost obtížně ověřitelný na to, aby o něm šlo cokoliv spolehlivě tvrdit.
„Nemůžeme to potvrdit ani vyvrátit,“ padne nakonec v podcastu – na Placatou zemi nezvykle diplomatický závěr.
Zatímco svět sledoval Dvojčata, lodě zachraňovaly Manhattan
Po konspiracích, podvodnici a reinkarnovaných hasičích se epizoda dostává k příběhům, které žádnou nadpřirozenou zápletku nepotřebují. Samotným útokům, jejich obětem i světu, na který teroristé zaútočili, se podrobněji věnuje Ondřej Šimíček v samostatném textu na VLNY.cz. Placatá země se místo rekonstrukce útoků soustředí na to, co se dělo kolem nich.
Jedním z příběhů je evakuace Manhattanu po vodě. Po útocích byly tunely a mosty uzavřené a z jižní části ostrova se potřebovaly dostat statisíce lidí – pobřežní stráž proto vyzvala lodě v okolí, aby pomohly.
A ony přijely. Trajekty, remorkéry, rybářské čluny i soukromé lodě začaly nabírat lidi z pobřeží a během několika hodin se tímto způsobem podle podcastu podařilo z Manhattanu přepravit zhruba půl milionu lidí.
„Nějakej týpek, kterej tam má prostě loďku někde v Brooklynu, si řekne: Hele, jdu do toho,“ komentují moderátoři improvizovanou flotilu.
Zatímco statisíce lidí mířily z Manhattanu pryč, jeden Američan byl od katastrofy dál než kdokoliv jiný. Astronaut Frank Culbertson byl 11. září na Mezinárodní vesmírné stanici a při přeletu nad New Yorkem vyfotografoval z vesmíru sloup kouře stoupající z Manhattanu.
Později zjistil, že kapitánem letu American Airlines 77, který únosci navedli do Pentagonu, byl jeho přítel a spolužák z námořní akademie Charles Burlingame.
Do stejné kapitoly patří i kanadský Gander. Po uzavření amerického vzdušného prostoru tam nečekaně přistály desítky letadel s tisíci cestujícími. Místní otevřeli školy, kostely i vlastní domovy a několik dní se o nečekané hosty starali – stávkující řidiči školních autobusů dokonce přerušili stávku, aby je mohli rozvážet.
Z tragédie, která na dalších pětadvacet let nakrmila konspirační internet, tak nakonec Placatá země vytahuje něco překvapivě nekonspiračního.
„Lidi dokážou bejt super,“ zaznívá v závěru epizody.
A přesně tím Placatá země svůj výlet kolem 11. září uzavírá. Po konspiracích, falešné přeživší a údajných reinkarnacích se totiž nakonec ukazuje, že některé z nejpozoruhodnějších příběhů nebylo potřeba vymýšlet. Stačilo, že se skutečně staly.
