V Hodoníně mají od předvčerejška nový park. Jmenuje se U Červených domků. Je součástí obnovy po tornádu, které město a okolí zasáhlo v červnu 2021.
Nebylo to však jediné pořádné tornádo, které se našimi "netornádovými" končinami prohnalo. Jaká byla ta největší?
Čechy nejsou rájem tornád. Ne, že by se tu a tam nějaké nevyskytlo, ale skoro vždycky je to F0 - F1, tedy tornáda, která způsobí tak akorát menší škody na střechách nebo v lesích a sem tam někomu posune popelnici.
Benešovsko a Havlíčkobrodsko 2001
Tornádo, které se 31. května 2001 prohnalo středními Čechami a Vysočinou, zaskočilo i otrlé milovníky větrů. Mascivní supercelární bouře tehdy zasáhla hned několik okresů a provázela ji velmi silná, na zdejší poměry krajně neobvyklá, tornáda. Nejsilnější z nich dosáhlo stupně F3.
Tornádo tehdy kompletně zničilo několik lesních masivů, stodol a hospodářských stavení. Doprovázelo ho několik tzv. sekundárních savých vírů, které trhaly střechy obytných domů.
Zpětným pohledem to byla spíše taková podvečerní vichřice, která nesla znaky tornáda a dosahovala rychlosti kolem 100 km/h. Na tornádo (byla jím) napáchala na Havlíčkobrodsku vlastně nic moc škody - jen desítky milionů korun.
Litovel 2004
Tornádo v Litovli, které město zasáhlo odpoledne 9. června 2004, zůstává jedním z nejvýraznějších projevů extrémního počasí v novodobé historii České republiky.
Tento ničivý větrný vír dosáhl na Fujitově stupnici hodnoty F3 a prohnal se přímo středem obydlené městské zástavby. Během několika málo minut za sebou zanechal pás zkázy široký několik set metrů.
Živel rval střechy z desítek obytných i veřejných budov, lámal staleté stromy v městských parcích, převracel zaparkovaná auta a kompletně zničil elektrické vedení, což třetinu města okamžitě uvrhlo do tmy a izolovalo od okolního světa.
Celková materiální škoda se tehdy vyšplhala na více než 100 milionů korun, přičemž nejvíce utrpěly místní průmyslové podniky, školy a historické centrum. Navzdory obrovské intenzitě tornáda a faktu, že udeřilo v hustě zastavěné oblasti plné lidí, si katastrofa jako zázrakem nevyžádala žádné oběti na životech.
Lékaři museli ošetřit pouze zhruba tři desítky lehce až středně těžce zraněných obyvatel, které zasáhly létající trosky nebo padající tašky ze střech. Litovelská událost se stala klíčovým varováním pro české meteorology i veřejnost, že ničivá tornáda nejsou pouze záležitostí amerického Středozápadu, ale mohou reálně pustošit i česká města.
Což se mělo o 17 let později potvrdit.
HODONÍN 2021
Čtyři roky zpátky dostala jižní Morava lekci, ze které se vzpamatovává dodnes. Čtyřiadvacátý červen 2021 definitivně smazal zvrácenou českou představu, že apokalyptické přírodní katastrofy jsou jen televizní zábavou z amerického Středozápadu.
Monstrózní supercelární tornádo o síle F4 se tehdy rychlostí přes 330 kilometrů za hodinu prohnalo pětisetmetrovým pásem mezi Břeclaví a Hodonínem a během pouhých pěti minut za sebou nechalo totální rituál zkázy. Hrušky, Mikulčice, Lužice nebo Moravská Nová Ves vypadaly vteřinu po průletu toho větrného mlýnku na maso jako po kobercovém náletu za druhé světové.
Živel bezprecedentně trhal střechy i s krovy, lámal betonové sloupy jako sirky, vysával okna z rámů a dělal z aut létající projektily, které nacházeli zabodnuté v troskách domů.
Výsledkem nebyly jen škody za desítky miliard korun a stovky zraněných, ale především šest zmařených lidských životů, které státu vystavily ten nejtvrdší účet za absolutní bezmoc.
Jenže tenhle moravský masakr neodhalil jenom to, jak strašlivě mocný dokáže být jeden rotující sloup vzduchu, ale ukázal v plné nahotě i klasický tuzemský systémový kolaps v krizovém řízení.
Zatímco se bezprostředně po katastrofě zvedla nevídaná, brutálně silná vlna solidarity mezi lidmi, kteří na Moravu okamžitě poslali stovky milionů a jeli tam s lopatami v rukou suplovat nefunkční systém, státní aparát předvedl svůj tradiční úřednický ping-pong.
Místo okamžité, agresivní akce a okamžitého sypání peněz lidem, co přišli o všechno, se rozjela byrokratická džungle plná papírování, dotačních šablon a dokazování, jestli vám ta spadlá zeď patřila s razítkem, nebo bez.
Skutečným konfliktem a vinou celého neštěstí tak nebylo samotné počasí, ale ta následná pachuť, kdy polovina postižených musela měsíce bojovat s pojišťovnami a státem, aby vůbec mohla začít stavět znovu.
Jižní Morava sice přežila, ale to trauma, že vás příroda v pěti minutách svleče donaha a systém vás v tom pak nechá vymáchat, v lidech na Hodonínsku zůstane už navždy.
