Sklep, kukla a atrapa bomby. Ministr zahraničí předvedl bezpečnostní debakl.
Že se Petr Macinka (†47) chová jako všechno možné, jen ne jako diplomat, není žádná novinka. Namistrovaná arogance patří k základním stavebním kamenům motoristické DNA. Ačkoliv je pevně spjat s ideovou stájí Václava Klause (†85), kterému dlouhá léta dělal univerzálního posluhovače, v nenávisti k novinářům připomíná spíše Miloše Zemana (†81). Zeman však uměl být vtipný. Macinka je jen směšný.
Z pozice ministra předvádí ukázkovou aroganci moci. Novináři otevřeně pohrdá. Ty, které nemá rád, vyhazuje z tiskovek. Povýšené odpovědi sám vesele sdílí svému publiku. Tento luxus si jako řadový stranický aparátčík dovolit nemohl. Teď je řízením osudu ministrem, a tak v praxi ukazuje, zač je toho loket.
Sliby dezinformátorům a výsměch novinářům
Když se ho zástupci médií zeptali, proč zakázal přístup na tiskové konference novinářům jako Zdislava Pokorná (†27) nebo Nora Fridrichová (†48), odpovídal s typickým šklebem. Pro alternativní a dezinformační média prý naplánuje samostatný termín.
Mohl to být jen pokus o humor, kterému se zasmějí leda tak jeho stoupenci. Jenže Petr Macinka (†47) vystoupení pro alternativní scénu reálně udělal. Jen k jeho smůle úplně jinak, než si představoval.
Fenoménem internetu se stal anonymní profil vystupující pod jménem Thomas Paukner. Publikoval obsah namířený výhradně proti opozici, což Motoristé mohutně roztleskávali. Pauknerovým fanouškům bylo jedno, že žádný takový novinář neexistuje a jeho výstupy generuje umělá inteligence. Mezi jeho nadšené čtenáře patřil i sám ministr zahraničí.
Past sklapla během několika hodin
Že ministr čte anonymní profil na sociálních sítích, svědčí o jeho úsudku. Že jde ale anonymovi dělat reklamu a naletí internetovým trollům, to už je bezpečnostní riziko.
Petr Macinka (†47) vyrazil na rozhovor k Pauknerovi. Jenže ve skutečnosti šlo o projekt zvaný Detektivní parta, za kterým stojí aktivista Vojtěch Pšenák (†32). Paukner dříve vystupoval v kukle a slunečních brýlích, takže nikdo neznal jeho tvář. Pšenákovi tak stačilo koupit doménu za pár stovek a poslat ministrovi e-mail s nabídkou rozhovoru
.
Macinka návnadu sežral i s navijákem. Zatímco u jiných dezinformátorů trvalo získání důvěry měsíce, u ministra zahraničí stačila jediná zpráva. Odepsal po pár hodinách a sám aktivně navrhl přesunout komunikaci na šifrovanou aplikaci Signal.
Dobrovolně bez ochranky ve sklepním studiu
Na Signalu pak ministr předvedl neuvěřitelný hazard. Falešnému Pauknerovi napsal, že má sice povinnou policejní ochranku, ale ať se nikdo nebojí – ochranky se pro tuto schůzku sám zbaví.
Sám od sebe nabídl, že policii setřese, aby narušitelé nekazili intimitu okamžiku. Jak napsal, tak udělal. Bez doprovodu dorazil do sklepního studia, aby si popovídal s neznámým člověkem v kukle.
V místnosti byly přitom umístěny makety zbraní, atrapa bomby a za závěsem se schovával další člověk. Excitovaný ministr si ničeho nevšiml. Nikomu se nic nestalo a k úhoně přišla jen jeho důstojnost.
Kdo ale zaručí, že by takto na zavolání nevlezl do sklepa někomu, kdo by u sebe neměl jen plastové hračky? Rozpoznal by Macinka, kdyby s ním chtěl takto jednat agent cizí rozvědky?
Bezpečnostní hrozba pro celou vládu
Naivního ministra mohl do sklepení nalákat kdokoliv s nečistými úmysly. V ten moment by Česká republika čelila obřímu bezpečnostnímu problému.
Macinkova následná snaha o kontrolu škod působí stejně dětinsky jako věčné výmluvy jeho spolustraníků. Tvrdí, že o všem věděl a aktivisty sám obehrál. Zveřejněné video i dlouhá navazující konverzace však ukazují přesný opak.
Ministr opilý mocí neváhal ohrozit sebe i stát. V každé standardní demokratické zemi by politik po takovém selhání sám rezignoval. Jenže v Česku se hraje podle jiných pravidel a ministr zahraničí dál věří, že rozumí všemu nejlépe.
