Samozřejmě šla tehdy bezprostředně po trapasu okamžitě dolů hlava reprezentačního trenéra Ivana Haška. A také si naposledy zahrál za nároďák jistý Václav Černý, který rozpálil do běla už tak dost vytočenou fanouškovskou obec svým chováním po zápase.
Šlo o pozápasový rozhovor, ve kterém kopačka evidentně neunesla to, co bylo z televizních obrazovek naprosto zřejmé – novinářský dotaz na svůj díl viny na prvním inkasovaném gólu nároďáku.
Ten Černý prostě svou nedůsledností zavinil a byl tak jedním z klíčových viníků historické blamáže. Fotbalista situaci v mixzóně neunesl, uraženě utnul rozhovor a od té doby zřejmě neunáší realitu dál.
Není nic trapnějšího, než když ukončuje kariéru reprezentant, jehož reprezentační kariéra ještě ani pořádně nezačala...
Následovala nula nominací jak ve zbytku kvalifikace, tak na samotný světový šampionát. Ten se mimochodem hrubě nevydařil, Češi skončili poslední ve skupině a u týmu skončil další trenér, tentokrát Miroslav Koubek.
Pan Černý má zřejmě pocit, že jednou z příčin krachu na mistrovství světa byla jeho nenominace, případně má jen potřebu se před novou sezonou v Turecku připomenout.
A tak končí reprezentační kariéru v situaci, kdy o žádný typ kariéry, který je třeba takto pompézně uzavírat, reálně nešlo. Černý, když už se objevil v dresu národního týmu, hrál většinou na prd nebo rovnou na hovno!
Jediné, co si člověk z jeho reprezentování navždy zapamatuje, je zmíněná scénka ve studiu po Faerech, kdy měl mistr klečet na hrachu a omlouvat se národu, a ne držkovat na televizního reportéra, jehož otázka byla zcela na místě.
Je až legrační, když – s veškerou úctou k fotbalistovi – končí reprezentační kariéru hráč, kterého si devadesát procent čtenářů podle obličeje vůbec nevybaví. Sorry jako.
„Rozhodl jsem se opustit národní tým. Je to poprvé, co to oznamuji. Byl to pro mě těžký a bolestivý proces,“ prohlásil čutálista v rozhovoru pro turecká média. Já bych k tomu rád dodal, že je rozhodně špatně dělat bolestivý proces ze samotného oznamování odcházení. Kdyby totiž Černý neoznamoval vůbec nic, nestane se vůbec nic.
Otázkou navíc zůstává, zda bylo vůbec třeba, aby fotbalista reprezentační kariéru utínal prohlášením, když byla vesměs ukončena i bez něj.
Když končil před pár týdny pan fotbalista Patrik Schick, napsal jsem, že není nic trapnějšího než ukončování kariéry v takové situaci. Rád bych se panu Schickovi omluvil.
Ve skutečnosti totiž - s veškerou úctou Vašku - není nic trapnějšího, než když ukončuje kariéru reprezentant, jehož reprezentační kariéra ještě ani pořádně nezačala.
