Britský psycholog Kevin Dutton (nar. 1967), který působí na katedře experimentální psychologie Oxfordské univerzity, popsal v knize Moudrost psychopatů sedm vlastností, jež nazval sedmi smrtelnými přednostmi. Tvrdí, že v mírné dávce a ve správný okamžik pomáhají uspět komukoli.
Nejde o návod, jak se stát psychopatem. Jde o zjištění, že hranice mezi trestaneckým křídlem a zasedačkou je tenčí, než bychom si přáli. Vysokou míru těchto rysů nachází Dutton u manažerů, právníků, chirurgů, obchodníků nebo vojáků. Nízkou u zdravotních sester, terapeutů, učitelů a účetních.
Právě proto Dutton společně s bývalým seržantem SAS Andym McNabem přišel s konceptem „dobrého psychopata“. Tedy člověka, který dokáže svou bezcitnost, nebojácnost a soustředění zapnout jen tehdy, když se to hodí, a pak zase vypnout. Chirurg u stolu, voják v palbě, vyjednavač u telefonu.
Šarm a bezohlednost
První z předností je šarm, jehož dokonalým ztělesněním byl Ted Bundy. Diplomovaný psycholog dokázal svou chladnokrevnou povahu roky skrývat za perfektně utkaným závěsem příjemného vystupování a k desítkám vražd se přiznal až krátce před popravou.
Evoluční biolog Robert Trivers upozorňuje, že klamání je součástí naší přirozenosti odmalička. Děti záhy zjišťují, jak pláčem získat pozornost. Rozdíl je v tom, že u většiny lidí tuto schopnost drží na uzdě svědomí.
Druhou předností je bezohlednost, jejíž tváří se v Duttonově výkladu stal Josif Vissarionovič Stalin. Muž, který nechal zabít miliony lidí a bezcitně si pohrával s osudy vlastních blízkých, byl produktem své doby. Zpětné diagnózy historických postav ovšem zůstávají spekulací, protože Stalina nikdy žádný psychiatr nevyšetřil.
Třetí předností je psychická odolnost, tedy schopnost snášet zátěž a tlak, které by jiného složily. Adolf Hitler i přes hroutící se fronty neochvějně věřil v konečné vítězství a jeho pracovní nasazení budilo dojem naprosté kontroly. I zde platí, že jde o novinářský příměr, nikoli o klinický posudek.
Akční astronauti
Čtvrtou předností je akčnost. Psychopatické rysy podle Duttona nemusí mít jen zločinec, ale i člověk, který v krizi udrží hlavu. Když Neil Armstrong s Buzzem Aldrinem (96) přistávali 20. července 1969 na Měsíci, palivo docházelo a lunární modul mířil do pole balvanů.
Aldrin odříkával do vysílačky výšku a rychlost, Armstrong převzal ruční řízení a dosedl s rezervou v řádu desítek sekund. Tepová frekvence mu přitom vyskočila na zhruba sto padesát úderů za minutu. Navenek nebylo znát nic.
Pátou předností je soustředění, tedy schopnost vytěsnit veškeré rušivé faktory. Tuto vlastnost dovedl k tragické dokonalosti britský praktický lékař Harold Shipman, který pod maskou dokonalého přehledu zabíjel své pacienty nadměrnými dávkami opiátů.
Vyšetřovací komise došla k závěru, že usmrtil nejméně dvě stě patnáct lidí, a to od roku 1975 až do zatčení v září 1998. Odsouzen byl za patnáct vražd a v lednu 2004 zemřel vlastní rukou ve věznici Wakefield.
Dobrý psychopat
Šestou předností je nebojácnost. Nejzřetelněji jí sálali diktátoři typu Muammara Kaddáfího, Roberta Mugabeho nebo Idiho Amina. Jejich absolutní víra ve vlastní převahu se projevovala vymýšlením absurdních vyznamenání i gesty vůči okolnímu světu, která by nikoho jiného stála kariéru.
Sedmou a poslední předností je všímavost ve smyslu naprostého soustředění na přítomný okamžik. Psychopat neřeší včerejšek ani zítřek, čte gesta a pocity druhých v reálném čase a okamžitě je používá. V extrémní podobě to předvedl britský vězeňský vrah Robert Maudsley (73), který po sérii brutálních činů skončil v roce 1983 v doživotní izolaci ve speciální prosklené cele.
Právě proto Dutton společně s bývalým seržantem SAS Andym McNabem přišel s konceptem „dobrého psychopata“. Tedy člověka, který dokáže svou bezcitnost, nebojácnost a soustředění zapnout jen tehdy, když se to hodí, a pak zase vypnout. Chirurg u stolu, voják v palbě, vyjednavač u telefonu.
A co vy?
Že se schopnost odhodit emoce a čistě kalkulovat netýká jen brutálních zločinců, ukázal experiment německého ekonoma Armina Falka z univerzity v Bonnu a jeho kolegyně Nory Szech.
Účastníci dostali na výběr mezi životem laboratorní myši a penězi. Kdo rozhodoval sám, vzal deset eur a nechal myš utratit v necelých šestačtyřiceti procentech případů. Jakmile ale o stejné myši dva lidé smlouvali jako kupující a prodávající, souhlas s jejím usmrcením za deset eur nebo méně vyskočil na víc než dvaasedmdesát procent.
Nikdo z nich nebyl psychopat. Stačilo, aby rozhodnutí přestalo být osobní a stalo se obchodem. Hranice, za kterou převáží prospěch nad svědomím, bývá v praxi mnohem dostupnější, než si chceme připustit.
Pokud vy nebo někdo ve vašem okolí prožíváte těžké období, obraťte se na Linku první psychické pomoci na čísle 116 123. Volání je bezplatné a linka je dostupná nepřetržitě.
