Dostupné bydlení je vedle dopravy dominantním tématem letošních komunálních voleb. Hlaváček k němu přistupuje z pozice člověka, který měl jako radní dvě volební období na starosti územní rozvoj v hlavním městě.
„Podařilo se alespoň změnit to paradigma, které bylo postavené na tom, jestli stavět, nebo nestavět. Teď už víme, že abychom potřebu dostupného bydlení naplnili, tak se musí stavět rozumně. Musí stavět jak město, tak soukromý sektor, a bylo by fajn, kdyby mohla více stavět i družstva,“ říká Hlaváček, který byl hostem VLN.
Pro rozvoj Prahy považuje za zásadní, že se v končícím volebním období podařilo po letech schválit Metropolitní plán. Otevřeně to akcentuje i v předvolební kampani Starostů.
„Metropolitní plán je zásadní, protože je to dohoda o rozvoji, která mu dává nějaký rámec a předvídatelnost. Bez toho se ve městě, které má 1,3 milionu trvalých obyvatel, ale reálně to bude ještě vyšší číslo, neobejdeme. Každý totiž má nějaké své zájmy a nároky,“ míní Hlaváček.
Po přijetí plánu vidí prioritu v podrobnější dokumentaci jednotlivých čtvrtí, která do detailu řeší, kde přesně se postaví nová škola či park. Vedle toho žádá racionální pohled na investiční priority hlavního města.
Nejistota žene lidi do obrany vlastního dvorku
Právě předvídatelnost je podle Hlaváčka významným faktorem pro to, zda se staví, či nestaví. Bez ní podle něj nastupuje nejistota a s ní i odpor obyvatel proti jakékoli výstavbě v sousedství.
„Lidé chtějí vědět, kde budou stát bytové domy a jak budou vysoké, kde pro ně vznikne škola nebo hřiště. To je takový základ, který když nemáte, tak nastupuje nejistota a oni lidé pak často vstupují do onoho NIMBY přístupu, tedy not in my backyard, neboli ne na mém dvorku, a výstavbě se brání,“ vysvětluje.
Na nové výstavbě se podle něj musí podílet jak město samotné, tak soukromé subjekty včetně družstev. To s sebou nese nutnost úpravy příslušné legislativy.
„Současný zákon o družstevním bydlení je spíše takový relikt řešící situaci po pádu komunistického režimu. Jenže my dnes potřebujeme nový zákon, který bude umožňovat například založit družstvo, kam město vloží svůj pozemek a nepřijde o něj. Praha sama ale těžko ovlivní, jaké zákony se přijímají v parlamentu,“ dodává.
Městský developer jako doplněk, ne konkurence
Na rozdíl od některých jiných volebních lídrů je Hlaváček přesvědčen o důležitosti Pražské developerské společnosti. Nepovažuje ji za konkurenta soukromých developerů, ale za jejich doplněk, který ve městě pomáhá diverzifikovat bytový fond.
„Není to tak, že bychom podporovali Pražskou developerskou společnost na úkor soukromých subjektů. Naopak si troufám tvrdit, že málokdo podpořil soukromé subjekty tak, jako my. Že staví i město, navíc není ve světě nic neobvyklého, podívejte se do Hamburku nebo Mnichova, což jsou poměrně konzervativní města,“ hodnotí situaci Hlaváček.
Podle něj je v zájmu města, aby mělo část bytů ve svém vlastnictví. „Nejsou to byty, co mají primárně generovat zisk, ale zároveň nemají generovat ani ztrátu. Jde o to, aby ten zisk z pronájmů byl takový, že vydělá na nutnou údržbu. Ne soupeřit s komerčními nájmy. Takových bytů s nějak rozumně regulovaným nájemným mohlo být až 10 procent,“ doplňuje.
Šest let a první povolení na dvaadvacet bytů
Pražská developerská společnost, kterou město založilo v roce 2020, oznámila letos v červenci první pravomocné stavební povolení. Týká se domu s dvaadvaceti cenově dostupnými nájemními byty na Novém Zlíchově. Hlaváček odmítá, že by šlo o doklad neefektivity.
„Bohužel to vychází z toho, že celý stavební proces je u nás strašně dlouhý a trvá klidně osm až dvanáct let, což se projeví, když se PDS založila před šesti lety. Nicméně blížíme se do fáze, kdy bude těch bytů z dlouhodobých projektů mnohem více,“ reaguje.
Užitečnost městského developera navíc podle něj nejde měřit jen počtem bytů. „Je důležité si v tomto kontextu uvědomit taky to, že ve spolupráci s Institutem plánování a rozvoje provedla PDS několik změn územního plánu, které se propsaly do toho metropolitního, čímž se významně zvýšila hodnota těch městských parcel asi o tři miliardy,“ říká.
Nový stavební zákon jako naděje i riziko
Situaci s dostupným bydlením a zdlouhavým povolováním by podle Hlaváčka mohl pomoci řešit i nový stavební zákon. K této legislativní novince je ale předběžně opatrný.
„V posledních letech jsme spolupracovali se všemi ministry, kteří připravovali nový stavební zákon, a že jich bylo. Tyto snahy jsem vždy mírně podporoval, protože z mého pohledu je důležité podpořit samosprávy v územním plánování. To nový zákon sice dělá, ale mohl by to dělat ještě lépe,“ hodnotí.
Diskutabilní je podle něj to, jak nový stavební zákon definuje veřejný zájem, což podle kritiků hraje do karet developerům.
„Chtěli jsme, aby dostupné bydlení bylo veřejným zájmem, aby to bylo komplexně pojaté. Tak, jak ten veřejný zájem v zákoně je, to skutečně působí spíše pro velké investory, ale to jde případně upravit. V praxi bude zavádění nového systému velká výzva, ale držím palce, aby to dopadlo. Jinak nás myslím čeká velké zklamání a zmar,“ uzavírá Hlaváček.
