Kromě tedy statisícových zisků obou hlavních hvězd této podivné digitální války. Ty zůstávají beze změny.
Jako by nestačilo, že kdo se těšil, že minulý víkend prožije v pohodovém digitálním světě na sociálních sítích, tomu se místo pohody dostalo brutální hádky o vystoupení Oto Klempíře a Petra Macinky na folklórním festivalu ve Strážnici.
Ani tento víkend, nadto prodloužený o státní svátek, se klid ve vodách českých „socek“ nekonal, naopak. Na Facebooku, Twitteru a Instagramu totiž vypukla velká podcasterská válka, u jejíhož zrodu po týdnu nebyl nikdo jiný než opět Oto Klempíř.
Možná si řekl, že než se dal na ministrování, tak měl nějakou dobu taky podcast a vody v tomto rybníčku už delší dobu nikdo pořádně nezčeřil. Každopádně dočkali jsme se pořádného vlnobití. A zaplaťpánbůh, že kolega Macinka se tentokrát nezapojil, to už by ty internety nemusely unést.
Po vypískání ve Strážnici motoristický ministr kultury předem avizoval, že raději nedorazí na zahájení karlovarského filmového festivalu. Místo toho dal přednost festivalu taneční hudby v Ostravě, což je poměrně praktické, protože posluchačům žánrů, jako je techno nebo house, s euforií nabuzenou často zdaleka nejen dunivou muzikou, je nějaký postarší plešatý pán s brýlemi a knírkem na VIP tribuně úplně ukradený.
To nicméně neplatí o průměrném účastníkovi „Varů“, kde by obzvlášť v oné VIP sekci (přece by pan ministr kultury nešel jen tak mezi plebs) působil Oto Klempíř jako červený hadr na býka. Tak ještě že nedorazí. Tedy, říkal, že nedorazí, že jo?
Páteční zahájení sice Klempíř vynechal, ale příležitost se v sobotu ve VIP sekci vyfotit s hlavní hollywoodskou hvězdou Dustinem Hoffmanem už si ujít nenechal. Nicméně o fotku s americkou hereckou legendou (která navíc vůbec netušila, s kým se to fotí) tady vůbec nejde.
Mnohem zásadnější význam totiž mělo selfie Klempíře s Čestmírem Strakatým, opatřené komentářem, jak je ministr rád, že mohl prohodit se svým oblíbeným podcasterem pár slov. Zveřejnění společné fotografie pak mělo podobný efekt jako atentát na Františka Ferdinanda v Sarajevu, případně jako výstřel z Aurory.
Už pod samotnou fotkou Strakatého s Klempířem se začaly množit popuzené komentáře, s kým se to proboha fotí – fascinující, že v jednu chvíli adresované oběma vyfotografovaným.
Moderátora se jeho fanoušci z liberálního tábora pobouřeně ptali, proč se fotí s nahnědlým bývalým estébákem, ministra se jeho fandové z konzervativního tábora pro změnu neméně pobouřeně ptali, proč se fotí s libtardem, který si zve do podcastu ještě větší libtardy.
Velmi záhy se ukázalo, že jediné, co v podobné internetové strkanici vůbec nikoho nezajímá, je realita. Čestmír mohl stokrát psát, že o žádné společné selfie s kámošem Otou nejde, že jde o snímek obrazovky, když Klempíř volal své tiskové mluvčí, která Strakatému nebere telefon, aby domluvil rozhovor v jeho podcastu.
Nezájem, s Klempířem se nemáš co fotit ani dělat rozhovory, Čestmíre! No a vy, pane ministre, co byste k tomu sluníčkářovi chodil, ještě vás znemožní! Džin byl vypuštěn z lahve, virtuální lynč běžel na plné obrátky. A to se teprve do hry chystal vstoupit Petr Ludwig.
Až Ludwig, další ze známých internetových/sociálněsíťových/influencerských/podcastových/whatever tváří, povýšil lokální konflikt na konflikt globální, když se vší vážností označil Čestmíra Strakatého za zlo, co dává platformu nejen Klempířovi, který je tak nějak něco jako spoluzodpovědný za šíření ruského vlivu u nás, ale co hůř, dával prostor i covidovým dezinformátorům.
Pamětníci jistě vzpomenou, že situace před šesti lety byla tak vážná, že datový vědec musel mimořádně zareagovat a zveřejnit svůj jinak placený webinář zdarma, takže tady evidentně končí veškerá legrace.
My si na těchto řádcích můžeme dopřát ten luxus, že samotný konflikt nemusíme hodnotit, nemusíme se stavět na jednu ani druhou stranu. Pokud po tom bůhvíproč toužíte, naleznete nespočet příspěvků na toto téma napříč internetem, od autorů známých, kteří zjevně neměli o prodlouženém víkendu nic lepšího na práci než se dohadovat v tisící sté padesáté zcela zbytečné debatě na sociálních sítích, tak od autorů neznámých, kteří měli asi pocit, že jsou součástí něčeho velkého.
Nebyli. Zatímco se všichni hádali, přetahovali se o post toho nejmravnějšího a nejmorálnějšího, jak Čestmír Strakatý, tak Petr Ludwig se na konci víkendu mohli smát. Jistě, možná se teď v něčích očích trochu ztrapnili, ale psi štěkají a podcastová karavana jede dál.
Jak Čestmír Strakatý, tak Petr Ludwig jsou nejen známé osobnosti internetové tvorby, ale v prvé řadě extrémně úspěšní tvůrci placeného obsahu. Je úplně jedno, zda jde o Čestmírovy rozhovory nebo o Petrovy podcasty, případně tvorbu v rámci iniciativy Štít demokracie, kde obojí se vám může líbit nebo to můžete nesnášet.
Můžete se domnívat, že Strakatý k sobě skutečně zve hosty, s nimiž by se dle vašeho soudu neměl bavit ani popelář, který jim sváží odpad, stejně tak vám může přijít, že Ludwig je prostě přehrocený a v boji proti ruskému vlivu páchá víc škod než užitku. Je to vaše svaté právo. Ale nic to nemění na tom, že tisíce jiných lidí jim oběma vydělají statisíce měsíčně.
V tom je krása volného trhu nejen s podcasty, ale s placeným obsahem obecně. Nelíbí se vám? Nikdo vás nenutí se na něj koukat, protože když už máte několik tisíc předplatitelů, jeden, co se ofrňuje, vám chybět nebude. A to je případ jak Čestmíra Strakatého, tak Petra Ludwiga. Možná se teď o víkendu dost lidí pohoršilo, že se fotí s kontroverzním ministrem, ale zruší mu za to předplatné, nebo naopak budou zvědavě vyčkávat, co Klempíř v rozhovoru řekne?
A nebo si dokonce ze samého pohoršení předplatí Ludwiga, protože ten stojí na lepší straně?
Případně se naopak na Ludwiga někdo z jeho dosavadních fanoušků naštve, že už to přehnal, a těch pár eur měsíčně přesměruje na Čestmíra, který aspoň propichuje bubliny?
Tak či onak, jisté je jedno. Kdokoliv se oné velké svátečně-víkendové války zúčastnil, odchází z ní jako poražený, protože neužitečnějším trávením volného času je snad už jen četba složení osvěžovače vzduchu na záchodě, když si zrovna zapomenete vzít s sebou mobil. Když nic jiného, jste chudší o onen čas, který jste hádce Strakatý versus Ludwig věnovali.
Strakatý a Ludwig odejdou ani ne tak jako vítězové, protože vítěze toto bizarní extempore snad ani nemá, ale minimálně bohatší. A to ne o zážitky nebo morální ponaučení, ale o stovky tisíc, které jim jejich obsah každý měsíc generuje.
Protože negativní reklama je taky reklama, a nejhorší je, když se o vás nemluví.