Kdykoliv vytáhne paty ze svého soukromí, ocitá se podle svých vlastních slov uprostřed morální spouště. Pokud si seřadíte za sebe jeho mediální výstupy za posledních deset až dvanáct let, spatříte obrázek trpitele, který budí dojem, že si z obyčejných životních nepříjemností vytvořil ucelený světonázor, v němž figuruje jako osudem zkoušený arci nebožák.
Místo alespoň občasného náznaku sebereflexe či porozumění faktu, že život nejsou jen samé radovánky, je badateli servírován až legrační, nepřetržitý proud Dejdarových stížností na všechno a na všechny
Hlavní okruh: Zlí lidé, neandertálci a zkažená mládež
Stačí si dát do Googlu třeba „Dejdar – problém“, vymezit časově rešerši na patnáct, ale i dvanáct nebo deset let a zříte festival úderů osudu, který z různých příčin nepřetržitě Dejdara zkouší. Respektive, není snad mediálního výstupu jmenovaného, kde by si nedokázal coby bavič alespoň chvilku zakňourat na to či ono, není-li kňourání hlavním bodem výstupu, což je většinou.
Když si vymezíte všechna ta zla jednotlivě i po dvojicích a ve skupinkách pravidelně atakující Dejdara a děláte si čárky, vyjde vám záhy poměrně pěkný přehled, ze kterého je evidentní, že Dejdar říká pravdu: vše se proti němu dlouhodobě spiklo. Na prvním místě žebříčku ublíženosti trůní lidstvo jako takové. Běžná společnost totiž v jeho očích představuje nevychovanou, zkaženou masu lidí, která ztratila i ty nejzákladnější zábrany a úctu k velikánům.
Rozpad morálních hodnot detekuje s přesností atomových hodin prakticky nepřetržitě. Namátkově: během návštěvy Slovenska v roce 2018 se při pohledu na aktuální společenské dění neudržel a bez okolků ocejchoval obyvatelstvo obou států slovy spravedlivého hněvu: „Ta situace je momentálně tak děsivá, že pokud jde o porozumění mezi lidmi, dostali jsme se na úroveň neandertálců!“
O dva roky později u svého hlavního fňuktématu přitvrdil a na TV Seznam rovnou ukázal prstem na hlavní viníky úpadku. „Dneska se lidé chovají opravdu jako hovada a nebylo to tak,“ rozohnil se s tím, že příklady táhnou přímo z Hradčan a ze Strakovky dolů. Zvláštní spadeno má přitom na mladou generaci, u které nekompromisně diagnostikoval absenci výdrže, jakékoliv tolerance k autoritám a sklon k nebezpečnému extremismu. Mladí podle něj zkrátka neumí vyjádřit úctu ke zkušenějším matadorům, kteří – jak sám nezapomíná zdůrazňovat – fungují na té nejvyšší úrovni.
Absolutním vrcholem jeho sociálního utrpení jsou ale chvíle, kdy se musí potkat s vlastními příznivci. Místo aby byl vděčný, že o něj po letech ještě někdo na ulici zakopne, vnímá fanoušky jako drsný a neodbytný hmyz. V pořadu České televize Kabinet Dr. Honzáka si celonárodně stěžoval na jejich neuvěřitelnou přidrzlost: „Nemám rád, když přijdou s úplně malými dětmi, vrazí vám je do ruky, jako že teď se vyfotíte. To se pak bráním,“ popsal své hluboké trauma z toho, že mu někdo do náruče na moment vnutí batole.
A aby toho nebylo málo, na podzim roku 2024 se při vzpomínce na zesnulého zakladatele Studia Ypsilon Jana Schmida pustil i do pražského magistrátu. Pro CNN Prima NEWS s obavami prohlásil, že v divadle sice drží při sobě, ale vyhřívání kanceláří ho nezajímá a na magistrátu jim mnozí nejsou nakloněni, takže budou muset tvrdě bojovat o přežití. Všude kolem jsou zkrátka jen nepřátelé, nepřející úředníci a lidé, kteří mu znepříjemňují život.
Okruh 2: Zpropadené sociální sítě a zákeřná Štíbrová - Leitgeb
Hned na druhém místě seznamu Dejdarových úhlavních nepřátel leží virtuální svět. Sociální sítě jsou v jeho podání stoka plná anonymní nenávisti, zášti a zloby, kde lidé bez jakékoliv sebereflexe srážejí sebevědomí zasloužilým umělcům.
Když si v rozhovoru pro iDNES.cz v roce 2019 postěžoval na toto internetové zlo, stihnul do jedné věty geniálně vměstnat jak ostrou kritiku prohnilé doby, tak i nenápadnou komerční somrovačku: „Zpropadené sociální sítě všem srážejí sebevědomí. Všichni všechny urážejí, pomlouvají, nikdo pak není schopen se na sebe pomalu podívat do zrcadla... Přiznávám, že osobně nemám problém si jako chlap a herec občas zajít na kosmetiku, nebo si nechat depilovat záda, protože jinak vypadám jako opice a nemohu se nikde svléknout.“
Největší křížovou výpravu na tomto poli ale svedl na podzim roku 2020 u svého podnikatelského projektu Wish4You. Bavič tehdy dostal nápad prodávat lidem nahraná audio a video přáníčka od celebrit a přišla tvrdá kritika. Influencerka Nikol Leitgeb (39) si (bohužel pro Dejdara na Instagramu) položila otázku, zda účtovat si za obyčejný pozdrav fanouškům v těžké době vrcholící pandemie není tak trochu úchylná zhýralost.
Klasické Dejdarovo zlobení přerostlo v neštěstí ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že někteří do projektu zapojení kolegové – jako Jiří Lábus (76) nebo youtuber Kovy (29) – o svém účinkování neměli ani tušení. Nebohý Martin tak dostal grilovačku souběžně na sockách i v bulváru. Tak už to v šoubyznysu chodí, i když zrovna on si to podle sebe fakt nikdy nezaslouží.
Co udělá člověk, když dostane podobnou veřejnou facku od reality? Damage control v rámci tichého ústupu a cestou trochu popela na hlavu což většinou stačí. Co udělá Dejdar? Vyhlásí válku celé společnosti!
Namísto přiznání, že tohle se prostě nepovedlo, vytasil tesknou písničku o oběti.
Nikdo nepochopil, o co jde ani jak to bylo myšleno, a teď je pozdě!
Ve slzavě-vzteklých prohlášeních neopomněl hořekovat nad utopením přes 100 tisíc vlastních korun v celém projektu. Půl roku prý tvrdě dřel na smlouvách s právníky a dodal: „Nikdy nemohlo jít o žádný podvod... Navíc přání měla plnit i charitativní cíle. Bohužel, už k tomu nedojde,“ prohlásil dotčeně a celý projekt raději zrušil. Nebude nic, když mu ten šlechetný projekt zničily zlé hyeny pod vedením nepřející Leitgeb – on teď trpí reputačně a ještě je o kilo v minusu, áchich ouvej.
Na svém Instagramu se pak rozohnil nad svým oblíbeným morálním úpadkem společnosti prizmatem nežádoucích projevů na sociálních sítích: „Mám obrovský problém s tím, kolik nenávisti a zloby se na sociálních sítích tímto způsobem anonymně vyvaluje. Jak lidé, již nemají absolutně páru o ničem, troufám si říct, že mnozí nic v životě nedokázali, dokážou ponižovat lidi, kteří pracují tvrdě třeba deset, dvacet, v mém případě i třicet a čtyřicet let na té nejvyšší úrovni!“
Diagnóza je laicky potvrzena, sorry Dejdy: všichni mu závidí, všichni mu ubližují a kvůli zlému světu teď trpí i chudáci potřební!
Okruh 3: Korporátní lumpové, drahý dolar a aerolinky bez úcty
Třetí pilíř Dejdarova ublíženého žebříčku představuje svět: a) globálních financí, b) cestování. Zde vystupuje jako oběť vysoké matematiky, kurzových výkyvů a arogantních korporací, které odmítají vzdávat úctu, a jak mohou, tak navíc ožebračují československou celebritu
Své celoživotní trauma z financí odstartoval po filmu Panství z roku 1999, ze kterého udělal nekončící mučednicko-chudobincový mýtus.
Tento jeho absolutní evergreen raději vědomě přeskakujeme, protože bychom nad ním profňukali celý zbytek článku. Jen pro dokreslení: ještě po sedmnácti letech v rozhovoru pro iDNES.cz rezolutně prohlašoval: „Jde o prohřešky jiných, které mi bohužel již 17 let znepříjemňují život.“ Distributor prý tehdy nezaplatil peníze za prodej filmu do zahraničí a Dejdar se dostal do exekuce na 750 tisíc korun.
Tady je ale na místě přiznat Dejdymu kredit v rámci nalezení pozitiva v neštěstí: výše uvedené ekonomicko-divácko-osudové spiknutí spolukonspirujících, Dejdarovi nepříznivých okolností totiž vydával za úžasnou zkušenost, protože mu to prý pomohlo procítit roli neúspěšného herce na dně v muzikálu Mýdlový princ.
Když se v roce 2012 celá rodina sbalila a odletěla na slunnou Floridu, oficiální verze zněla dramaticky: útěk před zvědavými médii a šikanou syna Matěje ve škole. Strašlivé bylo utrpení v podobě stěhování rodiny zpět z Floridy, které započalo o šest let později a bez krabice kapesníků z MAKRA to vůbec nešlo číst. V rozhovoru pro eXtra.cz to v roce 2025 dojemně korunoval vzpomínkou, že tenkrát uvažoval i o přejmenování syna, aby netrpěl slavným příjmením Dejdar.
Obecně máme za dostatečně Martinem odfňukané, že pobyt v americkém ráji brzy narazil na tvrdou realitu českých honorářů a kurzu amerického dolaru. „Finančně to tam pro nás bylo dost náročné... Ve chvíli, kdy nevyděláváte v místní měně, musíte si všechny ceny vynásobit zhruba pětadvaceti,“ stěžoval si herec na princip devizového trhu a drahý dolar.
Namísto přiznání, že na Ameriku prostě neměl peníze, se z návratu stal další příběh o sebeobětování. Titulky článků pak v roce 2025 hlásaly: „Herec Martin Dejdar se obětoval pro rodinu. Kvůli dětem zůstal bez domova.“ Čtenář by nabyl dojem, že spí pod mostem, přestože šlo pouze o dočasné přebývání u rodičů.
Absolutní korunu všemu ale nasadil v květnu 2026, kdy vyhlásil válku leteckým společnostem.
Na sociálních sítích zveřejnil rozhořčený příspěvek, ve kterém to spočítal aerolinkám za všechno od občerstvení na palubě přes ceny za nadměrná a nově už místy i palubní zavazadla až po nedostatek úcty k letitým zákazníkům.
To vše doplněno třeba o nasrání, že musí nově sám udělat check-in přes aplikaci, kufry nebyly v ceně z ničeho nic a dříve to bylo naopak, a co je nejhorší – u přepážky na něj dohlíželi maníci v oranžových vestách, kteří mu stejně nepomohli, protože to „není jejich job, voe“.
Prostě všechno, co se do nebo z Améru (Španělska, resp. dosaďte libovolnou destinaci nebo aerolinky, je to jedno, na Martina pokaždé čeká na obou letištích i na palubě souběh nějakých příkoří) letícího Dejdara týče, je špatně!
Pro představu, čím vším si musí kromě všech neštěstí na souši projít herec ve vzduchu: Vrchol ponížení nastal přímo v letadle ve druhé řadě, za kterou si připlatil. „Ta vaše řada je užší než všechny ostatní. Nevejdete se tam, nohy musíte roztáhnout jak dáma při porodu, stolek nesklopíte, protože se vám zasekne o hrudník... a sedačka je uvolněná a ujíždí s vámi neustále kupředu.“ Svůj pláč zakončil výzvou k arogantním korporátním lumpům, že by si cestující zasloužili alespoň „trošičku úcty“.
A aby byl obrázek zneuznaného velikána s prázdnou kapsou kompletní, nelze vynechat finanční striptýz, který v těžkých (ne)dotačních časech následuje hned po finančním striptýzu Dejdarově – správně, je to finanční striptýz Ypsilonky, na kterou jsou všichni zlí, nikdo ze soukromé sféry jí nedá záchrannou charitativní korunu navíc a uprostřed toho je samozřejmě o chlebu a vodě pro divadlo se obětující, všemi mecenáši a zřizovateli a vůbec nedoceněný divadelník Dejdar viz další osobní finanční striptýz.
Čestmír Strakatý ho to tuhle dokňourat nenechal, ale Pavel Poulíček se čapnul a jedno oko nezůstalo suché.
Zejména když svou oblíbenou Zkázu české kultury korunoval nefalšovaným rozhořčeným pláčem nejen nad tím, že se nenašel žádný osvícený soukromý miliardář, který by divadlo zachránil, ale i nad tím, co neosvícení miliardáři dotují nehorázně a proč to je smutné... „Do fotbalové žumpy spadnou miliardy ročně, ale aby někdo platil divadlo, protože má rád kulturu, to ne,“ rozčiloval se bavič nad tím, že prachatí mecenáši raději sypou peníze do sportu než na jeho mizerně placené tabulkové angažmá.
Okruh 4: Tělesné rány osudu
Čtvrtou a mimořádně výživnou kapitolu tvoří vlastní tělesná schránka Dejdara-trpitele. Sledovat zpravodajství o hercově zdraví připomíná čtení hlášení z polní nemocnice těsně před kapitulací. Každý zánět nebo úraz je okamžitě prezentován jako osudová překážka, kterou mu vesmír (osud, smůla, po dvojicích, nebo všichni tři dohromady) zákeřně nastražil do cesty.
Zdravotní křížová cesta má přesnou chronologii:
2015: Akutní operace kýly během zkoušení muzikálu Mýdlový princ. 2021: Chůze o holi kvůli zánětu Achillovy šlachy, což pro Super.cz vysvětlil slovy: „Je to dlouhodobý důsledek neléčení, a hlavně na doporučený klid nemám bohužel čas.“ 2024: Obrovské bolesti a zničené koleno, kvůli kterému musel zrušit Děti ráje 2 i omezit natáčení Specialistů. 2025/2026: Pokročilá artróza, u které podle vlastních slov prošvihl operaci a teď doufá, že to přejde samo.
Kouzlo celého jeho chorobopisu tkví v dokonalém kontrastu.
Zatímco v jednom rozhovoru hořce líčí obrovské bolesti, vražedné pracovní nasazení a chronický nedostatek odpočinku, hned v dalším nemá podle serveru iDNES.cz nejmenší problém pózovat na klinice estetické medicíny – prostě v rámci čiré barterové reciprocity, aby ušetřil nějakou tu korunu pro kvartálně hladovějící, šikanovanou a těžce zkoušenou rodinu.
Srdcervoucí zprávy o hercově podlomeném zdraví tak v novinách hladce sousedí s přiznáním, že si jako správný chlap chodí depilovat podpaží, záda nebo co já vím, protože by bez zásahu kosmetických laserů vypadal podle vlastních slov jako opice.
Výsledkem je dokonalá diagnóza: Martin Dejdar je trpící mučedník, kterému zlí lidi zničili charitu, aerolinky mu zmačkaly hrudník, mládež k němu nemá úctu, ale on se s hladce (a konečně zadara) depilovaným vším dál rve se světem.
