Otevřete si rum, whisky nebo brandy. Ořízněte hlavu doutníku, vytáhněte delší doutníkové zápalky a nechte je rozhořet do volného plamene. Patu doutníku zapalujte rovnoměrně a benzínový zapalovač nechte ležet, protože chuť pokazí.
Kouř se nepolyká. Nasajete ho, necháte v klidu převalovat přes jazyk a vychutnáte si ho. To ovšem platí jen tehdy, pokud máte v ústech kvalitní materiál.
Když doutník zhasne, což se má stát co nejméně, nechte ho vychladnout. Popel lehce otřete a znovu zapalte. Popel se nechává volně odpadnout a doutník se nikdy netípne násilím, jen se v popelníku samovolně dokouří. Je to malý rituál starý stovky let.
Půda je matrice a slunce dělá sílu
Doutníky se kouří pro odpočinek, chuť i vůni. Kvalita se ale rozhoduje mnohem dřív, než se listy vůbec stočí: na půdě, na fermentaci a na tom, jak jsou listy namíchané. Každému chutná něco jiného, takže absolutně nejlepší doutník neexistuje.
Z jedné rostliny se sklízí zhruba šestnáct až osmnáct listů za sezonu, nikdy ne najednou, ale postupně odspodu nahoru. Úplně dole rostou snadno hořlavé listy volado, uprostřed lehčí a aromatické seco, horní patra patří silným ligero.
„Jen při maximálně příznivých podmínkách vyroste na úplném vrcholku rostliny ještě několik malých listů medio tiempo. Jsou vzácné a dělají se z nich především ikonické doutníky Cohiba Behike,“ vysvětluje Robert Pokorný z Tabacos.cz.
Zatímco toto názvosloví je typické pro Kubu, jinde v Karibiku se vrstvy odspodu nahoru častěji řadí jako volado, seco, viso, ligero a medio tiempo, kde viso představuje přechodové, středně silné listy. Platí přímá úměra: čím víc slunce list dostane, tím větší je síla tabáku a výraznější chuť. Paradoxně nejchutnější horní listy hoří nejhůř, proto se ukládají přesně do středu náplně, aby je okolní listy podpořily.
Stehna jsou mýtus, balič je sólista
Sklizené listy se suší v tradičních sušárnách, kde se potkává slunce, vzduch a dřevo, nejlépe cedrové. Po desítkách dnů sušení a fermentaci míří tabák na dva až tři roky do zrajících skladů, pak se třídí, zbavuje ztvrdlých stonků a suší znovu. Klidně další dva až tři roky.
Představa snědých rozložitých dělnic, které válejí doutníky na zpocených stehnech, je čirý mýtus. Prémiový doutník nestřídá šest dvojic rukou na běžícím pásu. Jeden konkrétní balič, torcedor, staví celý doutník od začátku do konce.
Ze snopku namíchaných listů složí náplň, zabalí ji do vázacího listu, vloží polotovar do dřevěné formy a lisu a nakonec na něj s mistrovskou přesností navine hedvábný krycí list. Na hlavu připevní přírodním lepidlem čepičku a doutník ořízne. Je to mistrovské dílo jednoho člověka.
Kuba přišla o monopol, ne o slávu
Winston Churchill (1874–1965) vykouřil denně až deset doutníků, k tomu pil whisky nebo brandy a dožil se devadesáti let. Jeho oblíbenou značkou byla kubánská Romeo y Julieta, která po něm pojmenovala svůj ikonický formát i celou řadu. Jde o plné doutníky s tóny čokolády, vanilky, dřeva a kávy.
Kuba měla na prémiový tabák dlouho faktický monopol. Po revoluci v roce 1959 přišlo znárodňování a na počátku šedesátých let zásadní zlom: řada špičkových pěstitelů a rodinných dynastií ze země utekla. Gilberto Oliva odešel z Kuby v roce 1964 nejprve do Španělska a po hledání ideálního terroiru zapustil nejhlubší kořeny v Nikaragui, kde jeho rodina spustila vlastní výrobu doutníků v roce 1995.
Jiní kubánští mistři zakotvili v Dominikánské republice nebo v Hondurasu. Prémiové doutníky se proto dnes vyrábějí v celém Karibiku, i když Kuba zůstává pro mnohé „zlatým fondem“ oboru.
„Ostrov svobody“ drží prestiž, objem drtí Nikaragua
Nejlepší tabák světa pochází podle znalců z regionu Vuelta Abajo v západní části Kuby, kde panuje ideální mikroklima. Mezi nejvybranější kubánské značky patří velmi plný Bolívar, legendární Cohiba, výrazné Montecristo nebo univerzálnější Romeo y Julieta. Obecně nabízejí kubánské doutníky plnou, zemitou chuť s kávovými, kořeněnými a dřevitými tóny.
Objemově ale vládne někdo jiný. Podle dat o dovozu do Spojených států za rok 2025 poslala Nikaragua na americký trh 258,4 milionu prémiových doutníků, Dominikánská republika 93,7 milionu a Honduras 74,5 milionu kusů. Celkem šlo o zhruba 430 milionů kusů, tedy pátý rok v řadě nad hranicí čtyř set milionů. V prvním čtvrtletí roku 2026 pak Honduras Dominikánskou republiku poprvé v historii předstihl. Nicotine Insider
Kuba do amerických statistik kvůli embargu nespadá. Společnost Habanos S.A., která zastřešuje kubánský export a pečuje o sedmadvacet oficiálních značek ve více než 130 teritoriích, vykázala za rok 2024 rekordní tržby 827 milionů dolarů. Habanos
Dominikánská produkce si přesto drží zvuk a zůstává jedním z největších center ruční výroby na světě. Některé tamní značky mají shodná jména s kubánskými, protože je mimo Kubu založily stejné rodiny, které z ostrova emigrovaly. Doutníky z dominikánského tabáku bývají jemnější, krémovější a chuťově nasládlejší.
