Minulý pátek se na Úřadu vlády odehrálo něco, co se za celou dobu existence samostatné České republiky nestalo. Skoro šest desítek kmenových zaměstnanců vstoupilo do jednodenní stávky proti chaotické reorganizaci, která ze Strakovy akademie přesouvá agendy lidských práv, rovnosti žen a mužů, duševního zdraví a závislostí pod jednotlivá ministerstva.
Jan Mikeš upozornil, že už samotný fakt, že k protestu takového formátu na půdě úřadu vůbec došlo, je bezprecedentní a mimořádně výmluvný.
Co přesně se ve vládních kuloárech děje, přitom nedokáže racionálně popsat skoro nikdo. A ve studiu Děleno nulou kolem toho byla legrace.
Kolem celé reformy panuje totální zmatek a úředníci netuší, co s nimi bude příští měsíc. Podle Honzy Paličky se v situaci fatálně ztrácí i samotný premiér. Za nitky totiž podle informací zevnitř netahá Andrej, ale jeho ředitelka Tünde Bartha, která předsedovi vlády změny spíše jen mechanicky oznámila jako hotovou věc. Inu, náčelnice.
Mikeš celý proces destrukce rozdělil do dvou hlavních větví. Jednou je rozmetání agend rovnosti a menšin, tou druhou a podstatně nebezpečnější je politika závislostí, tedy klíčová oblast protidrogová. Absurdní styl, jakým celý přesun probíhá, trojice demonstruje na osudu národního protidrogového koordinátora Pavla Béma.
Toho Babišův kabinet jmenoval do funkce teprve v lednu, aby ho o pár měsíců později vyrazil tím nejvíc ponižujícím způsobem. Podle Paličky dostal Bém stručnou textovou zprávu na dovolenou, že už do práce chodit nemusí.
Koordinace, kterou nám záviděl i Západ
Tato specifická agenda dosud seděla přímo pod hlavičkou Úřadu vlády z naprosto logického důvodu, kterým je její nadresortní povaha. Právě ve sloučení těchto oblastí na jednom centrálním místě bylo Česko na evropské poměry mimořádně pokrokové. Koordinátor z Úřadu vlády má totiž pravomoc mluvit do agendy jednotlivých ministerstev, stát nad nimi a hlídat, aby vnitro, zdravotnictví a sociální věci táhly za jeden provaz. Ministerstva si totiž mezi sebou z principu spíše konkurují a nekomunikují.
Řadový ministerský úředník nemá kompetenci nařizovat jinému resortu, co má dělat, takže koordinace po přesunu jednoduše zanikne.
Na tom, že česká protidrogová politika dlouhodobě reálně fungovala, se osazenstvo podcastu Děleno nulou shodlo bez ohledu na politické sympatie. Ať šlo o vládu pravicovou, levicovou, nebo dřívější Babišovy kabinety, stát se držel racionální, vědecky podložené linie, která nesla hmatatelné výsledky. Řada zemí na západ od nás brala tuzemskou praxi jako vzorový příklad.
Palička to ilustroval osobní zkušeností z mezinárodní konference o harm reduction, kde zahraniční experti nad chystaným českým krokem nechápavě kroutili hlavou a ptali se, zda se nejedná o špatný překlad vládního usnesení.
Past na represi a návrat do devadesátek
Konkrétním a nejbližším terčem politických čistek je podle Mikeše substituční léčba, do které se začínají populisticky obouvat komunální politici před blížícími se volbami. Sám tři roky bydlel v okolí pražského Andělu a tvrdí, že situace s narkomany je tam relativně pod kontrolou právě díky funkční substituci a terénním programům.
Pokud se tyto služby pod tlakem úředníků zruší, Anděl se do roka promění v nezvladatelné drogové ghetto. Rozsáhlou síť nízkoprahových center a streetworku se západní metropole teprve pracně snaží vybudovat, aby dostaly nitrožilní užívání heroinu z očí veřejnosti, a Česko si svůj funkční systém dobrovolně rozbije.
Trojici moderátorů znepokojuje hlavně to, co má po stěhování úředníků následovat v represivní rovině. Dosavadní politika tlumila škody a léčila, jenže při přechodu na čistě silové řešení profitují hlavně policejní složky, které jsou tabulkově hodnoceny za počet stíhaných lidí a vykázaných záchytů. Systém se chytí do začarovaného kruhu.
Hnutí ANO už má na celou věc připravenou primitivní komunikační strategii – řadoví poslanci papouškují tezi, že Babiš tímto krokem zachraňuje zemi před hrozbou fentanylu a před tím, aby se po ulicích válely živé mrtvoly.
Realita však bude přesně opačná. Závislých v ulicích po zrušení center přibude, zděšení voliči se budou ptát, jak je to možné, a vláda alibisticky odpoví, že přece všechno zakázala a zpřísnila. Následně přijde požadavek na další miliardy z rozpočtu na posílení represivního aparátu, a tento kolotoč se bude opakovat. Náklady státu poletí nahoru a jediným faktickým vítězem se stane kriminální černý trh.
Že nejde o akademickou teorii, opřel Karel Kotrba o historickou realitu. Oblast okolo pražského autobusového nádraží Na Knížecí byla v devadesátých letech oficiálně klasifikována jako jedna z největších a nejbrutálnějších otevřených drogových scén v celé Evropě.
Právě k této temné minulosti plné infikovaných stříkaček a otevřeného násilí se Česko bleskově vrátí, pokud rozbije koordinovaný systém, který tomu roky bránil. Kotrba uzavřel, že stejný destruktivní vzorec, jaký se aktuálně odehrává při čistkách na ministerstvu životního prostředí, teď probíhá i na Úřadu vlády, jen s jinými lidmi v rolích obětí.
Celou debatu, ve které se moderátoři věnují také zákulisním bojům o rozpočty jednotlivých ministerstev a personálnímu obsazení expertních panelů, můžete shlédnout, či poslouchat v nejnovějším díle podcastu Děleno nulou na platformě VLNY.cz.
