S drobnou nadsázkou můžeme říct, že kariéra Pavla Béma jako národního protidrogového koordinátora skončila dříve, než začala. Vrcholně symbolické je pak to, jak k rozvázání spolupráce došlo. Bém se o tom, že vládním koordinátorem již není, dozvěděl v SMS na dovolené. Tato prapodivná epizoda fungování vlády Andreje Babiše by měla zajímat nejen veřejnost, ale hlavně dalšího z nových spolupracovníků současného kabinetu, vládního zmocněnce pro plnění závazků vůči NATO Jakuba Landovského.

Obavy, že se jedná o první vlaštovku spolupráce ANO a ODS, což jsou spekulace, které se periodicky objevují v zásadě od vzniku Babišova hnutí, se nenaplnily. Nenaplnilo se totiž ani to, že by Bém měl reálnou možnost cokoliv ve funkci udělat. Na úvod se sluší říct, že pozadí Bémova angažmá bylo od počátku úplně jiné. Veřejnost ho sice vnímá takřka výhradně jako někdejšího pražského primátora v barvách občanských demokratů, jehož éru provázely mnohé kontroverze, ale Bém je v prvé řadě psychiatrem a adiktologem. A ať je jeho politický obraz jakýkoliv, ve svých oborech patří mezi celosvětově uznávané špičky.

Jakkoliv většina jmen v samotném vládním kabinetu ANO, SPD a Motoristů sobě a jejich nejbližších spolupracovníků a dalších politických nominantů nebyla žádným veľkým překvapením, jedna z osobností, které se měly podílet na chodu státu pod novým politickým vedením, vyčnívala. Oznámení, že post národního protidrogového koordinátora bude obsazen Pavlem Bémem, bylo do jisté míry šokující i proto, že Bém je stále členem opoziční ODS, byť jen členem řadovým a nikterak aktivním.

Nemělo tak jít o spolupráci politickou, ale ryze odbornou. Maximálně mohl Andrej Babiš nechat svůj PR tým obrátit věc ve svůj prospěch s tím, že je ochoten spolupracovat s odborníky bez ohledu na to, v jaké části politického spektra se nacházejí. Jenže Babiš měl zjevně celou dobu jiné plány. Po zasedání vlády, kde ani nic takového nebylo na programu, bylo oznámeno, že odbor národního protidrogového koordinátora na Úřadu vlády se ruší a celá závislostní agenda se přesouvá pod ministerstvo zdravotnictví. S Bémem ani nikým jiným z odborné komunity toto rozhodnutí nebylo nijak konzultováno a samotný Bém se o tom, že už s ním Babiš nepočítá, dozvěděl snad nejvíce nedůstojnou formou.

Rouzumná strategie nestačí.

Ani o motivaci Pavla Béma nemůže být moc pochyb. Nabídl své služby státu bez ohledu na to, kdo zrovna onen stát reprezentuje. O tomto kroku si každý může myslet své, ale v jádru na oné myšlence není nic závadného. Obzvlášť když se jedná o komplexní agendu, které v zemi rozumí jen málokdo. Navíc Bémem prezentované strategii přístupu České republiky k závislostní agendě (tedy nejen k otázce závislosti na drogách, ale například i na kouření, alkoholu, hazardu nebo ve věci digitálních závislostí) nebylo moc co vytknout. Byla rozumná, moderní a respektovala aktuální vědecké poznatky. Jenže kamenem úrazu se stalo to, když o něčem jednáte s Andrejem Babišem.

Představa, že Babišovi na problematice závislostí nějak záleží, se ukázala být lichá. Stejně tak se ukázala být lichá představa, kterou zjevně měl i Pavel Bém, že Andrej Babiš umí s lidmi jednat jinak než s podřízenými. Jakmile nastala první příležitost se Béma zbavit a celou jeho agendu hodit přes palubu (protože její převedení pod ministerstvo zdravotnictví, které na její naplňování nemá ani prostředky, ani aparát, a hlavně ani kompetence, ničím jiným není), funkční systém, který se budoval dlouhé roky, se prostě rozpadne. Tak jednoduché to je.

V zásadě stejný případ je i Jindřich Vobořil – také člen ODS, také renomovaný a uznávaný expert, který měl dělat Bémovi asistenta. Jediný rozdíl je ten, že Vobořil se o rozhodnutí vlády dozvěděl dříve, než mu bylo oznámeno SMS, a tak stačil sám rezignovat. Podtrhnutím faktu, že Babiš vždy, když může, si do prakticky jakékoliv funkce dosadí člověka, který je mu v prvé řadě bezmezně loajální a na slovo ho poslechne, je to, že Bémova pozice nově připadla Ditě Protopopové. Tu asi netřeba představovat, o její loajalitě Babišovi nemůže být vedeno sporu, a pokud vás snad zajímá, co Protopopová ví o problematice závislostí, tak vás asi příliš nepřekvapí, že všehovšudy nic. Protože o to tady nikdy nešlo.

Není Landovský jako Landovský.

Pro koho by výše popsané události měly být obzvlášť varovným signálem, je další z pro někoho možná překvapivých Babišových spolupracovníků, před nedávnem do funkce vládního pověřence pro plnění spojeneckých závazků vůči NATO jmenovaný Jakub Landovský. Ani on není standardní kádrovou rezervou hnutí ANO, ale někdejším sociálním demokratem, tedy členem strany, kterou vládní spolupráce s Babišem stála v konečném důsledku vymazání z politické mapy. Landovskému jako bývalému velvyslanci ČR při Severoatlantické alianci rovněž rozhodně nelze vytknout nedostatek odbornosti. A bohužel pro něj nutno konstatovat i to, že to, že se Babišovi hodí tady a teď a je ochotný s ním spolupracovat, pro něj neznamená vůbec nic.

Pravdou je, že výdaje na obranu a plnění spojeneckých závazků jsou pro vládu objektivně větší prioritou než zvládání závislostí. Že je tomu tak jen proto, že k tomu druhému nás nikdo a nic vlastně nenutí, je pro tuto chvíli vedlejší. Nicméně už teď vidíme, že instalace Landovského je z Babišovy strany opět jen projevem toho, že on sám se tím příliš zabývat nechce, na někoho to přehodí a dál bude podle toho, s kým zrovna jednal a pro koho zrovna hovoří, říkat tu, že 2 % HDP budeme svědomitě plnit, tu, že nic takového vlastně nikdy neslíbil. A když dojde na lámání chleba a nastane průšvih, čí hlava půjde na špalek? Babišova to rozhodně nebude. Snad se o tom alespoň v dané chvíli Jakub Landovský nedozví z SMS...