Kariéru u Chicago Bulls ukončil poprvé v roce 1993, krátce po smrti otce, a na rok a půl si vyzkoušel profesionální baseball. Do NBA se vrátil v roce 1995 a s Bulls získal ještě tři další tituly, než dres definitivně pověsil na hřebík v roce 1999.
O rok později Jordan basketbalový svět překvapil. V lednu 2000 koupil menšinový podíl v klubu Washington Wizards a stal se jeho prezidentem pro basketbalové operace, čímž jako první hráč jeho formátu přešel přímo z kabiny do vedení klubu.
Washington Wizards: bezprecedentní krok
Jordan se nechtěl spokojit s rolí u stolu. Osobně chodil na tréninky Wizards testovat formu hráčů a ve svých 38 letech ukázal, že basketbalově pořád patří ke špičce.
V roce 2001 stálo vedení Wizards před prvním velkým rozhodnutím. Klub jako jedničku draftu vybral devatenáctiletého Kwame Browna (44), hráče přímo ze střední školy a prvního hráče v historii vybraného jako jednička rovnou z „high school“. Volba se později zařadila mezi nejhorší v historii draftu.
Brzy po Brownovi šli do ligy hráči jako Tyson Chandler (43), Pau Gasol (46) nebo Joe Johnson (45), kteří si vybudovali dlouhou a úspěšnou kariéru. Brown v nováčkovské sezoně odehrál v průměru necelých čtrnáct minut a nasbíral jen 4,5 bodu na zápas.
Podle pozdějších svědectví spoluhráčů Jordan Browna při trénincích opakovaně veřejně ponižoval a tvrdě kritizoval. Sám Brown popsal, že ho před zápasy nechávali dvě a půl hodiny cvičit, pak posadili na lavičku, kde seděl, dokud tým neprohrával o třicet bodů.
Do tréninků prý brali zkušené veterány jen proto, aby ho tvrdě faulovali. Část nejtvrdších historek Brown později popřel, hrubost zacházení ale nikdy nerozporoval. Washington skončil se sezónní bilancí 19 výher a 63 proher, nejhorší v historii klubu.
V září 2001 Jordan ohlásil vlastní návrat na hřiště v dresu Washingtonu. Podle pravidel NBA se kvůli tomu musel vzdát vlastnického podílu i postu prezidenta klubu, což veřejnost sledovala s despektem. Odehrál za Wizards dvě sezóny a v roce 2003 s kariérou definitivně skončil, krátce nato ho majitel klubu z vedení odvolal.
Charlotte: vlastnictví a nejhorší sezóny historie
V roce 2006 koupil Jordan menšinový podíl v Charlotte Bobcats, tehdy dvouletém nováčkovském klubu bez náznaku zlepšení. O čtyři roky později, v roce 2010, koupil za 275 milionů dolarů většinový podíl a stal se prvním bývalým hráčem v historii ligy, který ovládl klub NBA jako většinový majitel.
Hned od začátku se obklopil lidmi, které znal osobně. Generálním manažerem se stal jeho dlouholetý přítel Rod Higgins (66), který později přešel do role prezidenta basketbalových operací klubu.
Legendární trenér Phil Jackson (80), který Jordana vedl v Chicagu k šesti titulům, o tomto vzorci mluvil otevřeně už v roce 2013. „S generálním manažerem nemůžete být kamarádi. Musíte umět říct ne a umět se s ním pohádat,“ uvedl tehdy pro americká média.
V draftu 2006 klub vybral univerzitního střelce Adama Morrisona, tehdy jednoho z nejlepších útočníků mezi vysokoškoláky. Ve druhé sezoně mu ale vážné zranění kolena přerušilo kariéru a z ligy rychle zmizel, i když na vině byla spíš smůla než chybný odhad talentu.
Neklid panoval i na trenérské lavičce. Prvního kouče Sama Vincenta (63) hráči údajně o poločasech zamykali mimo kabinu, tým s ním skončil s bilancí 32 výher a 50 proher. Jordan po něm sáhl po zkušeném Larrym Brownovi (85), jednom z nejrespektovanějších trenérů v historii ligy, který ale po druhé sezoně skončil kvůli sporům o složení kádru.
Nejhorší sezóna v historii ligy
V sezóně 2009-10 se konečně něco povedlo. Bobcats si poprvé v klubové historii zahráli play-off a křídelník Gerald Wallace (44) se stal jediným All-Starem v dosavadní historii franšízy, v prvním kole je ale s lehkostí vyřadilo Orlando.
Místo navázání na úspěch přišel zvrat. V únoru 2011 Jordan uprostřed sezóny nečekaně vyměnil právě
Wallace, tvář klubu a jeho nejlepšího hráče, za hráče bez větší hodnoty a pár draftových výběrů.
Podobně nešťastně klub naložil i s dalšími smlouvami. Obskurní hráč Tyrus Thomas (39) dostal pětiletý kontrakt za 40 milionů dolarů, který v Charlotte nakonec ani nedohrál, zatímco zkušeného Chandlera klub vyměnil kvůli výhodné klauzuli v jeho smlouvě za staršího náhradníka. Chandler pak hned příští rok vyhrál titul s Dallasem.
Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Ve zkrácené sezóně 2011-12 vyhráli Bobcats jen sedm z 66 zápasů, poměr 7:59 je dodnes nejhorší v historii NBA.
Tým si tím zajistil vysokou pozici v draftové loterii, na hvězdu jménem Anthony Davis (33) to ale nestačilo. Charlotte skončila druhá a vybrala Michaela Kidd-Gilchrista (32), který se ale hvězdou nikdy nestal.
Jordan se krátce nato pokusil o nápravu a najal generálního manažera Rich Cho (60), člověka mimo svůj obvyklý okruh přátel. Právě do jeho angažmá ale spadla ta katastrofální sezóna, obrat přišel až o roky později.
Miliardový paradox
Přes všechny propady vydržel Jordan v Charlotte jako většinový majitel třináct sezón, od roku 2010 do roku 2023. Klub za tu dobu nasbíral bilanci 423 výher a 600 proher, do play-off se dostal jen třikrát a nikdy v něm nevyhrál sérii.
V roce 2018 přivedl Jordan do vedení zkušeného Mitche Kupchaka (72) a postupně se stáhl z každodenního rozhodování o kádru. Klub pod jeho vedením zlepšil práci s pozdějšími draftovými výběry, na celkové bilanci to ale nic zásadního nezměnilo.
Ekonomicky přitom Jordanovo angažmá katastrofou nebylo, spíš naopak. Menšinový podíl koupil v roce 2006, většinový pak o čtyři roky později za 275 milionů dolarů. V červnu 2023 celý tým prodal skupině kolem investora Gabea Plotkina za přibližně tři miliardy dolarů, tedy zhruba jedenáctinásobek vstupní investice.
Basketbalově patřil Jordan k nejlepším, jaké kdy hra viděla. V kanceláři majitele ale předvedl pravý opak: rozhodnutí založená na osobní loajalitě místo tvrdých dat, která klub roky držela na chvostu tabulky, než z něj nakonec i tak vytěžil miliardový zisk.
