Oblasti zvané Sahel, pásu africké půdy táhnoucímu se od Atlantiku po Rudé moře, věnuje česká veřejnost jen okrajovou pozornost. Přitom právě tam probíhá jeden z nejvýznamnějších geopolitických střetů současnosti.
V nové epizodě podcastu Deník reportérek to popisuje bezpečnostní analytik Milan Mikulecký, který Mali a Burkina Faso osobně navštívil. Západ z regionu fatálně odchází, moci se ujímají vojenské junty otočené k Moskvě a džihádistické skupiny bezostyšně ovládají čím dál větší území.
Evropská férovost versus ruský cynismus
„Afrika není jenom o migraci. Afrika je o obrovských zásobách nerostných surovin, které Evropa nutně potřebuje, stejně jako celý zbytek světa," varuje v rozhovoru Mikulecký.
O strategické bohatství v čele s uranem, lithiem a zlatem svádí tvrdý boj mocnosti jako Čína, Rusko, Turecko nebo USA. Evropa v této soutěži hraje podle vlastních, sice férovějších, ale v tamní realitě absolutně nekonkurenceschopných pravidel.
Centrální Sahel, především Mali, Burkina Faso a Niger, je dnes největším zdrojem globální nestability. Region dopácí na dědictví Berlínského kongresu z roku 1884, kde evropské mocnosti rozřezaly mapu Afriky podle pravítka bez ohledu na etnické a kmenové vazby.
Výsledkem je například rozptýlený berberský národ Tuaregů, který na chudém severu Mali dlouhodobě čelí marginalizaci ze strany bohatšího jihu.
Poslední fatální ránu stabilitě zasadil rok 2011 a pád Kaddáfího režimu v Libyi. Do Mali se tehdy vrátili po zuby ozbrojení Tuaregové, kteří do té doby sloužili v libyjské armádě.
Byli to zkušení žoldáci bez práce. „Pamatuju si, když jsme přistáli v Bamaku na letišti, stála tam celá kolekce letadel, která uletěla z Libye," vzpomíná analytik na moment, který definitivně odpálil chaos v celém Sahelu.
Dobrý amulet jako neprůstřelná vesta
Západní pokusy o výcvik místních armád narazily na tvrdou kulturní zeď. Mikulecký v podcastu dává k dobrému neuvěřitelnou zkušenost svého kolegy, který instruoval malijské vojáky.
Když jednomu z nich vytýkal, že se špatně maskuje a riskuje život, voják sebevědomě odpověděl, že má amulet a nemusí se ničeho bát. Nepomohl ani argument, že jeho kolegu před čtrnácti dny zastřelili i s amuletem na krku. „On měl špatný amulet, já mám dobrý," reagoval voják. V takovém prostředí bylo postavení bojeschopné armády, která by dokázala čelit Tuaregům s jejich generační válečnou tradicí, předem prohranou misí.
Přelom nastal s vojenskými převraty. Nové junty vyhnaly evropské i americké mise a pozvaly si Moskvu. Francouzské vojáky nahradili nejprve vagnerovci, dnes transformovaní na African Corps spadající přímo pod ruské ministerstvo obrany. Název i vizuální identita sboru přitom odporně a vědomě parazitují na symbolice nacistického Afrika Korpsu z druhé světové války.
Rusko zde brutálně drancuje uran a lithium, aby mohlo financovat své zájmy a demonstrovat, že v OSN za ním stojí část afrického kontinentu. Jenže ruské angažmá drhne. Na rozdíl od Francouzů či Američanů nemá Moskva v terénu permanentní průzkumné drony ani okamžitou leteckou podporu, což vede k obrovským masakrům ruských žoldáků v poušti.
Al-Káida jako funkční korporace
Zatímco Rusové v Mali krvácejí, místní odnož Al-Káidy (JNIM) raketově posiluje a kontroluje už více než polovinu země. Markéta Kutilová v rozhovoru upozorňuje, že džihádisté zde dávno překročili status teroristické buňky. JNIM na dobytých územích funguje jako efektivní kvazi-stát – vybírá daně, zavádí právo šaría, ale zároveň garantuje bezpečnost a spravuje infrastrukturu lépe než zkorumpovaná vláda.
Zklamaní Tuaregové, kterým Bamako i Západ odmítli dát autonomii, tak nakonec přijali spojenectví s radikály jako jedinou dostupnou alternativu. Výsledkem geopolitického selhání Evropy je region ovládaný náboženskými fanatiky, na což v konečném důsledku nejvíc doplatí samotné civilní obyvatelstvo.
Proč by měla Evropa okamžitě utnout závislost na ruských zdrojích a začít tvrdě bojovat o africký uran? A jaké zájmy v Libyi kříží Rusko s Tureckem? Celý rozhovor s Milanem Mikuleckým si pusťte v nové epizodě podcastu Deník reportérek na VLNY.cz.
