„Zlu se neustupuje.“ Heslo, které Zdeněk Šarapatka používá ve své senátní kampani, podle něj s nástupem současné koaliční vlády dostalo konkrétní obsah.
V rozhovoru s Honzou Paličkou ostře kritizoval vládu Andreje Babiše, především její bezpečnostní a zahraničněpolitické směřování. Kritikou ale nešetřil ani směrem do vlastních opozičních řad.
Opozice bojuje sama se sebou
Představa, že by některá ze současných opozičních stran vstoupila do vlády s Andrejem Babišem, je podle Šarapatky politickou sebevraždou. Větší problém ale vidí v tom, že opozice zatím nedokáže potlačit vlastní ambice.
„Je to boj opozice o vliv,“ říká. Uvnitř stran podle něj hrají roli osobní zájmy, potřeba jednotlivých politiků být vidět i přesvědčení, že právě jejich subjekt může uspět sám.
Matematika je přitom jednoduchá. Pokud se ANO pohybuje kolem třiceti procent a jednotlivé opoziční strany výrazně níže, nestačí soupeřit o to, kdo z nich skončí druhý.
„To sloučení opozice je nevyhnutelná věc. Bez toho se to prostě neobejde,“ tvrdí Šarapatka.
Jako příklad uvádí i vlastní senátní kandidaturu. Podle něj se TOP 09 původně s ODS dohodla na společném kandidátovi, následně ale občanští demokraté ve stejném obvodu postavili kandidáta vlastního. Výsledkem je podle Šarapatky další štěpení hlasů a prosazování vlastního ega na úkor celku.
Do budoucna nevylučuje ani výraznější spojování opozičních stran, a dokonce jejich případné slučování.
„Možná budeme muset padnout na dno, abychom si uvědomili, že opozice už ve třech nebo čtyřech stranách neobstojí,“ říká.
Varování před Kubou a Babišem
Za možné riziko do budoucna považuje Šarapatka také uskupení kolem jihočeského hejtmana a lídra hnutí Naše Česko Martina Kuby. Právě u Kuby si totiž dokáže představit případnou spolupráci s Andrejem Babišem.
Jako jeden ze signálů zmiňuje Kubovo působení ve správních orgánech Budvaru. Podle Šarapatky není bez významu, že se tam dostal z rozhodnutí ministra současné vlády, která jinak opozičním stranám podobná místa nenabízí. O Kubově nástupu do dozorčí rady Budějovického Budvaru informovaly také Hospodářské noviny.
Kubu a jeho okolí označuje za politické pragmatiky a připouští, že právě oni by podle něj byli schopni s Babišem do vlády vstoupit. „To já vidím jako velké nebezpečí,“ říká.
V rozhovoru následně přichází na řadu otázka, zda by takový pragmatismus mohl být alespoň bezpečnější než současné vládní uspořádání. Ani takovou variantu ale Šarapatka nevnímá pozitivně. „To je ta hrůza, že my prostě postupujeme stále níže a níže a vlastně se uchýlíme k tomu, že budeme volit menší a menší zlo,“ dodává.
Debata o lustracích i prezidentovi
Jedním z bodů Šarapatkovy senátní kampaně je také požadavek na čisté lustrační osvědčení členů vlády. Sám připouští, že je zvláštní, že se téměř čtyři desítky let po listopadu 1989 podobná otázka vůbec znovu otevírá.
„Je to velmi smutné,“ říká. Kritiku přitom směřuje i k předchozí politické reprezentaci, která podle něj měla možnost některé pojistky zachovat, ale neudělala to.
V rozhovoru se řešila také minulost prezidenta Petra Pavla. Šarapatka zdůrazňuje rozdíl mezi členstvím v komunistických strukturách a vědomou spoluprací se Státní bezpečností. U Pavla vyzdvihuje jeho následnou kariéru v armádě a NATO i bezpečnostní prověrky, kterými prošel a díky nimž je podle Šarapatky absolutně očištěn.
Debata o Pavlově komunistické minulosti přitom nekončí ani více než tři roky po jeho nástupu na Hrad. Tomu, proč prezident podle komentáře Vln nepotřebuje nekritické zastánce, ale občany schopné jeho kroky posuzovat, jsme se věnovali v článku Máme skvělého prezidenta. Ale Petr Pavel nepotřebuje věřící, potřebuje občany.
Podstatné podle Šarapatky není jen to, co člověk dělal před rokem 1989, ale také jeho další život a působení po pádu režimu.
O České televizi i pozemcích na Kavčích horách
Výraznou část rozhovoru věnoval Šarapatka České televizi, v jejíž radě v minulosti působil. Debata o změně financování veřejnoprávních médií je podle něj pouze jednou částí problému. Obává se, že cílem může být také získání většího politického vlivu nad zpravodajstvím a publicistikou.
„V obecném principu je to katastrofa,“ říká.
Zároveň upozorňuje na další rovinu, o které se podle něj mluví méně. Česká televize vlastní rozsáhlý areál na Kavčích horách a Šarapatka připomíná, že už během jeho působení v radě se objevovaly úvahy o přesunu televize jinam.
„Nejde zdaleka jen o omezení politického vlivu. Je tam podle mě i byznys a otázka, kdo ty pozemky jednou získá,“ tvrdí. Jde však o jeho odhad možného vývoje, nikoliv o doložený plán současné vlády.
Kritický je i k současné podobě Rady České televize. Podle něj se z orgánu, který se dříve zabýval především ekonomikou a fungováním instituce, postupně stal prostor pro prosazování politických zájmů.
Klempíř je podle něj nekompetentní
Ostře se Šarapatka vymezil také vůči ministrovi kultury Otovi Klempířovi. Za neúspěch považuje jak debatu o budoucnosti veřejnoprávních médií, tak novou kulturní koncepci.
Klempíře označil za „absolutně nekompetentního“. Podle výrazu ve tváři přitom bylo jasné, že je do budoucna vyloučená byť jen teoretická šance, že by ministr u Šarapatky jakýmkoliv výkonem povýšil alespoň na stupeň nekompetentní.
Vadí mu také způsob, jakým se podle něj ve společnosti mluví o umělcích a známých osobnostech, které se veřejně politicky angažují. Právě ministr kultury by měl kulturní prostředí spíš chránit než podobnou atmosféru podporovat.
Dezinformace jako bezpečnostní riziko
Posledním velkým tématem rozhovoru byl boj s dezinformacemi. Ani tady Šarapatka nešetří předchozí vládu. Kabinet Petra Fialy podle něj problém informační války nedokázal uchopit dostatečně razantně, přestože po ruské invazi na Ukrajinu šlo o stále výraznější bezpečnostní téma.
Současná vláda podle něj v tomto směru pokračuje ještě dál a boj s dezinformacemi prakticky odmítá.
Šarapatka prosazuje razantní postup především v případech, kdy projevy na internetu přerostou ve výhrůžky násilím. Jako příklad uvádí případ muže jménem Netík, který vyhrožoval oběšením jemu i Daně Drábové. Společně se svým advokátem podle svých slov případ dotáhl až k soudu. Netík nakonec dostal podmíněný trest 27 měsíců se čtyřletou zkušební dobou.
„Je to fakt memento pro ty lidi, kteří už mají pocit, že můžou úplně všechno, že vám vyhrožují, že vás oběsí, že vám oběsí rodinu,“ říká Šarapatka. Podle něj je právě u podobných případů namístě přísný postup.
Právě zde podle Šarapatky český stát stále tápe. Za inspiraci považuje pobaltské země, které mají s ruskými dezinformacemi dlouhodobou zkušenost a podle něj proti nim postupují výrazně tvrději, a to i na legislativní úrovni.
Podobný přístup by podle něj mělo zvolit i Česko. Současný stav totiž nepovažuje pouze za problém veřejné debaty, ale především za bezpečnostní riziko. „Ta legislativa je úplně jiná, přísná, tvrdá, pod tresty, protože to jinak prostě nejde,“ uzavírá Šarapatka.
Všechny epizody PALIČKA #39, stejně jako kompletní podcastovou nabídku VLN najdete ZDE.
