Přesun armádní techniky přes Atlantik ukazuje absolutní paradox. Směr vojenských dodávek, který byl od vypuknutí ruské agrese v roce 2022 pokládán za neměnnou konstantu, dostává zcela opačný vektor.
Washington si otevřeně přiznal, že v oblasti bezpilotních systémů zaspal a od tamních inženýrů se potřebuje naléhavě učit.
Ukrajinské ozbrojené síly platí za nejzkušenější a nejlépe adaptovanou armádu na evropském kontinentu. V přímém střetu s technologicky vyspělým protivníkem získaly náskok, který západní spojenci v bezpečí svých kanceláří nedokážou zachytit.
Většina států Severoatlantické aliance zjišťuje, že jejich vlastní arzenály zestárly. Bez úzké kooperace s Kyjevem budou ztrátu dohánět jen horko těžko.
Lekce pro americké výrobce
Propastné rozdíly mezi teorií a realitou se naplno ukázaly během nedávné návštěvy zástupců amerického zbrojního průmyslu přímo na ukrajinském území. Zámořští inženýři přijeli s pocitem technologické nadřazenosti, ale zkušení praktici z první linie je rychle vyvedli z omylu.
„Přivezli svoje drony, ale Ukrajinci jim řekli sorry, tohle nám naprosto nevyhovuje a v bojových podmínkách se to nedá použít,“ popisuje tvrdý střet s realitou Lenka Klicperová (49). Americké stroje nedokázaly čelit masivnímu elektronickému boji a ruskému rušení signálu, kterému vojáci na frontě čelí každou minutu.
Změnu silové pozice začíná silně vnímat také Donald Trump (80). Ještě před časem měl ukrajinské představitele v hrsti a pragmaticky jim vyčítal, že bez amerických peněz nemají s čím hrát. Podle obou reportérek se však situace rapidně mění a vlastní technologický vývoj dává Kyjevu do rukou silné diplomatické trumfy, které musí respektovat i Bílý dům.
Testováno krví na Donbasu
Náskok ukrajinských konstruktérů má přitom zcela pragmatické vysvětlení. Vývoj neprobíhá v klimatizovaných laboratořích s pětiletým plánem, ale přímo v zákopech, den po dni, na základě okamžitých požadavků z první linie a bez svazující byrokracie. Místní soukromé firmy navíc ucítily mimořádnou obchodní příležitost.
Zatímco nyní zásobují výhradně vlastní jednotky, po skončení konfliktu plánují dodávat zbraně do celého světa. Velké kontrakty jsou na dosah. Lenka Klicperová si jeden z nových pozemních robotických komplexů vyzkoušela osobně při své poslední cestě na horkou frontu v Donbasu.
Tyto bezposádkové zásobovací stroje dokážou unést zhruba půl tuny vody, jídla, munice nebo těžkého stavebního materiálu určeného k okamžitému budování obranných pozic pod palbou. Pokud se k robotu připojí speciální nákladní přívěs, přepravní kapacita se okamžitě zdvojnásobí.
Evakuace pod palbou dronů
Všechny zmíněné stroje fungují na čistě elektrický pohon, přičemž nejnovější modely jsou již vybaveny integrovaným generátorem, který dokáže baterie dobíjet přímo během jízdy v terénu. Aktuální akční rádius se pohybuje mezi sto až sto padesáti kilometry, konstruktéři však pracují na jeho brzkém zdvojnásobení.
Při zajištění stabilního internetového připojení přes satelitní siť Starlink je navíc geografická poloha operátora zcela irelevantní. Válečný stroj na východní Ukrajině tak může voják bezpečně navádět klidně z velitelského stanoviště v Los Angeles.
Pro kritické situace a transport zraněných z bojiště byla vyvinuta speciální verze s pancéřovanou ochrannou kapslí. Raněný voják se do schránky jednoduše zasune a systém ho bezpečně chrání před smrtícími šrapnely a střepinami v momentech, kdy nad hlavami operují nepřátelské kamikadze drony.
Jiná pozemní vozidla nesou těžké miny, které pomocí automatizovaného podávacího systému kladou na určené souřadnice. Další modifikace disponují dálkově ovládanými kulomety nebo granátomety. Ty zahajují palbu výhradně na pokyn lidského operátora, který sedí v bezpečí desítky kilometrů za frontovou linií.
Ruský týl bez paliva
Zatímco na samotné donbaské frontě musí ukrajinské jednotky pod tlakem lidské převahy ustupovat, hluboko uvnitř ruského území se situace vyvíjí zcela opačným směrem. Kyjevu se daří ochromovat strategickou infrastrukturu agresora s překvapivou přesností.
„Ukrajinci přišli na způsob, jak válku přesunout na ruské území,“ konstatuje Markéta Kutilová (48). Pravidelné a precizně mířené dálkové údery bezpilotních letounů systematicky likvidují ruské rafinerie, ropné terminály i továrny zaměřené na subdodávky komponentů pro tamní zbrojní mašinerii.
Tvrdé ekonomické dopady začínají pociťovat i běžní obyvatelé ruských měst. S příchodem letní sezóny chtěla movitější vrstva odcestovat na dovolené, ale naráží na tvrdou realitu. V manu oblastech chybí automobilový benzín i letecké palivo. Letadla zůstávají na zemi a na čerpacích stanicích rostou fronty.
Kreml mění rétoriku
S hromadícími se problémy v zázemí se radikálně mění také oficiální propaganda Kremlu. Ruští vládní představitelé poprvé veřejně přiznali, že na Ukrajině již neprobíhá žádná omezená speciální vojenská operace, ale regulérní a plnohodnotná válka s celým Západem.
Reportérky v této souvislosti upozorňují na hořký paradox. Za pouhé vyslovení slova válka přitom ještě nedávno hrozily běžným ruským občanům mnohaleté tresty odnětí svobody v trestaneckých koloniích.
Vladimir Putin (73) si tímto obratem v rétorice pravděpodobně připravuje půdu pro další masivní vlnu mobilizace a snaží se hrát na nacionální notu. Ruské společnosti se snaží vnutit narativ, že se celý civilizovaný svět spikl s cílem zničit ruský národ. Vývoj může být podle analytiků nepředvídatelný.
Zelenského diplomatická ofenzíva
Na mezinárodním poli mezitím ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj (48) předvedl na nedávném summitu Severoatlantické aliance v Ankaře sebevědomý výkon, který moskevské vedení silně popudil. Před lídry členských států jasně deklaroval, že si jeho země za své nasazení zaslouží plnohodnotné členství v NATO.
Markéta Kutilová s jeho slovy souhlasí a připomíná, že pro obranu evropského kontinentu před ruskou hrozbou udělal Kyjev maximum. Ještě před rokem přitom stejná novinářka považovala Zelenského za politicky vyčerpaného vůdce, jehož domácí popularita dramaticky klesala, a to především mezi řadovými vojáky v poli.
Úspěšné údery hluboko v ruském zázemí a technologický primát v oblasti bezpilotních systémů však jeho vnitropolitickou pozici zásadně posílily. Šéf státu má nyní vysokou šanci si silný mandát udržet až do úplného konce válečného stavu.
„To, že Ukrajina může vyhrát válku, už není takové sci-fi, jako třeba ještě před rokem,“ doplňuje Kutilová s pohledem na změnu nálad v mezinárodní komunitě. Atmosféra se od defetismu posunula k opatrnému realismu.
Kritická situace na Donbasu
Na samotné frontové linii na východě země však jakýkoliv optimismus chybí. Realita v zákopech zůstává extrémně brutální. Kosťantynivka, jedno z hlavních logistických center v Doněcké oblasti, se ocitá v nebezpečném operačním obklíčení.
Ruské okupační jednotky navíc zaznamenávají postup v okolí Slavjansku, kde po masivních dělostřeleckých útocích dokázaly obsadit další dvě menší vesnice. S každou takto dobytou obcí se ruské dělostřelectvo a útočné drony posouvají blíže k velkým městským aglomeracím.
Bitva o Donbas tak vstupuje do své nejkritičtější fáze, kde o přežití rozhoduje právě rychlost technických inovací a schopnost nasadit tisíce autonomních strojů tam, kde už lidé nemají šanci přežít.
