V nejnovější epizodě podcastu Placatá Země se trojice moderátorů ve složení Honza, Vilém a Lavin zaměřila na fenomén údajného cestování v čase.
Klukům se podařilo rozebrat hned několik ikonických případů, které po desetiletí živily fantazii záhadologů po celém světě. Výsledek jejich rozboru je však jednoznačný, neboť ve skutečnosti ani v jednom případě k žádnému posunu v čase nedošlo.
Cestování v čase, které se nikdy nestalo
Jedním z nejznámějších příběhů je událost z roku 1901, kdy dvě vzdělané britské akademičky Charlotte Anne Moberly a Eleanor Jourdain tvrdily, že v zahradách paláce ve Versailles potkaly samotnou Marii Antoinettu.
Návštěva romantických míst vedla dámy prostě k tomu, že se tam rozjely a začaly halucinovat z toho, jak byly vyčerpané
Jak však moderátoři s nadsázkou vysvětlují, šlo pravděpodobně o pouhé nedorozumění. Ženy se podle všeho nechtěně přimíchaly do kostýmové party, kterou v okolí pořádal excentrický francouzský básník Robert de Montesquiou (62).
„Dámy si myslely, že se propadly v čase, ale ve skutečnosti se zřejmě jen připletly na dekadentní večírek v historických kostýmech,“ zaznělo ve studiu..
Romantické halucinace v zahradách Versailles
Existuje však ještě hlubší a o poznání osobnější vysvětlení celé příhody, které poodkrývá vztahovou dynamiku obou hlavních aktérek. Podle pozdějších analýz totiž nešlo o žádné spiknutí časoprostoru, ale o důsledek psychického stavu a potlačované touhy dvou blízkých přítelkyň. Výlet do romantických zahrad Paříže v nich vyvolal neobvyklou vlnu sdílených vizí a emocí.
„Historikové se podívali na dynamiku vztahu mezi našimi dámami a zjistili, že nebyly jen blízké spolupracovnice, ale možná i přítelkyně v tom užším slova smyslu,“ poukazuje v podcastu na pozadí celého případu Palička a kolegové přikyvují, jako že má pravdu, ostatně jako vždy.,
Právě emoční vypětí a romantická atmosféra francouzského sídla mohly u obou žen vyvolat unikátní stav sdílené sugesce. Místo historického zázraku tak vznikl pouhý mýtus živící příběhy o duchách a cestování časem, který byl ve skutečnosti jen projekcí vlastní fantazie.
„Návštěva romantických míst vedla dámy prostě k tomu, že se tam rozjely a začaly halucinovat z toho, jak byly vyčerpané,“ vysvětluje se smíchem Honza Palička v pořadu Placatá Země.
Záhada z Chaplinova filmu vyřešena
Dalším slavným mýtem, na který si kluci posvítili, jsou ikonické záběry z bonusových materiálů k filmu Charlieho Chaplina „The Circus“ z roku 1928. Na videu se mihne žena, která drží u ucha předmět připomínající moderní mobilní telefon a zdánlivě do něj hovoří. Záhadologové z celého světa tento moment okamžitě prohlásili za nepopiratelný důkaz existence cestovatelů v čase.
Skutečnost je ovšem daleko prostší a postrádá jakoukoliv vědeckofantastickou zápletku. Žena na záběrech nebyla žádnou návštěvnicí z budoucnosti, ale prostě a jednoduše sluchově postiženou osobou.
U ucha držela rozměrnou naslouchací trubku, což byla v tehdejší době běžně používaná pomůcka pro nedoslýchavé. Moderátoři tak jasně ukázali, jak moderní lidé promítají své vlastní vzorce chování do historických reálií.
„Pokud dneska vidíte někoho s něčím u ucha, tak si řeknete, že telefonuje. V té době to byla rozměrná naslouchačka,“ shrnují moderátoři v podcastu.
Létání nebylo vždy tak bezpečné jako dnes a my si klademe otázku, jaké tragédie stály za dnešními přísnými pravidly v letecké dopravě. V druhé části epizody se podcast věnuje historickým leteckým katastrofám, konkrétně haváriím společnosti Pan Am, které zásadně přepsaly bezpečnostní protokoly. Dnešní povinné instruktáže a přísné postupy před vzletem jsou totiž vykoupeny temnou minulostí, o které většina cestujících nemá ani tušení.
Všechny díly Placaté země včetně nové epizody si můžete bezplatně prohlédnout na VLNÁCH tady.
