Bylo pozdní dopoledne Velkého pátku, 11. dubna 1952, když letoun Clipper Endeavor vzlétnul z portorického letiště Isla Grande. Mířil na New York. Na palubě sedělo 64 pasažérů a pětičlenná posádka Douglas DC-4, jeden z nejrozšířenějších dopravních strojů své doby. Nikdo z cestujících netušil, že místo příletu do cíle se otevřou brány pekla.
Štěstí v neštěstí trvalo jen minuty
Krátce po startu selhaly stroji oba pravé motory. Kapitán musel provést ditching — nouzové přistání na hladinu rozbouřeného oceánu bez tahu motorů.
Manévr se šťastně povedl bez fatálního poškození trupu. Klid po dramatu ale neměl dlouhého trvání. Letoun se na hladině udržel pouhé tři minuty, pak se začal potápět. A to rychle.
Pátrání po troskách Clipper Endeavor trvalo sedm let.
Cestující neměli nejmenší tušení, jak se kritických okamžicích zachovat. Většina z nich hovořila Španělsky, zatímco posádka anglicky — což komunikaci uprostřed boje o holý život nepřidalo.
Záchranné vesty byly sice na palubě, ale zamknuté v přihrádkách, o kterých cestující nevěděli. Posádka se k záchranným člunům dostala jen s obtížemi a nakonec dokázala nafouknout jediný. Z 69 lidí na palubě jich 52 zahynulo.
Revoluce v bezpečnostních standardech
Právě chaos po dosednutí vedl k revoluci v letecké bezpečnosti. Letecké společnosti zavedly povinnou bezpečnostní instruktáž, jakou dnes zná každý cestující. Regulátoři nařídili, aby záchranné vesty a čluny byly volně přístupné. Na dálkových letech nad vodou přibyla povinnost ukázat cestujícím, jak vestu obléknout a kde najdou nouzové východy.
Cílem bylo, aby lidé měli postup v hlavě dřív, než je ovládne panika. Na Clipper Endeavor měli cestující na útěk z tonoucího letadla jen devadesát vteřin. Tahle pravidla se osvědčila i o desítky let později. V roce 2009 kapitán Chesley Sullenberger nouzově přistál na newyorské řece Hudson po srážce s hejnem ptáků — přežilo všech 155 lidí na palubě.
Historky, které neodpovídají realitě
V souvislosti s letovou bezpečností se ale traduje několik mýtů. Podle jednoho údajně kyslíková maska nepadá kvůli lepšímu dýchání, ale aby cestující v ohrožení zesnuli klidněji, protože jim čistý kyslík navodí euforii. Realita je jiná.
Maska dodává kyslík proti hypoxii — nedostatku kyslíku v mozku. Jejím jediným účelem je udržet cestující při vědomí, dokud letadlo neklesne do bezpečné výšky. Nouzové kyslíkové masky poskytují jen 10 až 20 minut kyslíku. Euforické pocity jsou vedlejším efektem hypoxie, nikoliv cílem.
Podobně se traduje, že pás má zůstat zapnutý především aby se těla po nehodě lépe identifikovala podle přiděleného sedadla. Piloti a bezpečnostní experti tuhle verzi odmítají. Hlavní důvod je zcela pragmatický: ochrana před turbulencí, která je nejčastější příčinou zranění na palubě.
Šest dekád čekání na moři
Pátrání po troskách Clipper Endeavor trvalo sedm let. Vedla ho Air/Sea Heritage Foundation ve spolupráci s televizním štábem Discovery Channel. Autonomní podmořský dron s přezdívkou „Miss Millie" prohledával dno pomocí sonaru s vysokým rozlišením zhruba třicet hodin, než začátkem června na vrak narazil.
Letadlo leží necelých dva tisíce stop pod hladinou, asi osm kilometrů od severního pobřeží Portorika, rozlomené na dvě části. Trup zůstal překvapivě zachovalý. Na fotografiích je vidět přistávací podvozek, okna kabiny i logo Pan Am spolu s názvem stroje.
Za nálezem stojí historik Russ Matthews, který se případem zabývá od roku 2019. Nadace jedná s portorickou vládou o ochraně místa a vzniku památníku obětem. Nález má ale podle odborníků i širší dosah.
Technologie — tedy autonomní ponorky a sonar s vysokým rozlišením — by se mohla využít k hledání jiných dodnes nenalezených letadel, včetně malajsijského letu MH370, který zmizел v roce 2014 i s 239 lidmi na palubě.
