Babišův agresor na půl huby
Varování bezpečnostních a zpravodajských služeb napříč Evropou před ruskou agresí vůči zemím Severoatlantické aliance i Evropské unie nabírají na intenzitě. Už dávno nejde o nějakou teoretickou hrozbu v budoucím čase, ale o zcela reálný bezpečnostní problém.
V Česku jsme se sice dočkali momentu, kdy premiér Andrej Babiš (72) veřejně připustil, že Rusko je agresor a vede proti nám hybridní válku. Jenže s přihlédnutím k faktu, že jeho klíčoví koaliční partneři tyto skutečnosti dlouhodobě popírají, jde o žalostně slabý výkon. Babišův kabinet v bezprecedentní situaci předvádí naprostou nekompetenci.
V krizové situaci potřebujeme silného premiéra, ministra obrany i šéfa diplomacie. Nemáme ani jednoho.
Válka na Ukrajině už trvá déle než celá první světová válka. Z prvotního šoku, že putinovský režim napadl sousední zemi a roky se ji snaží srazit na kolena, jsme si vyvinuli nebezpečnou imunitu. Lidé si na konflikt zvykli a namlouvají si, že válečná vřava probíhá dostatečně daleko. To je ovšem fatální omyl.
Populistické a národovecké strany problém bagatelizovaly od samého počátku. Po jejich nástupu k moci bylo jasné, že zpochybňování pomoci Ukrajině se stane hlavní komunikační linkou nové vlády. Hned vedle jalového volání po míru, u kterého chybí jen natvrdo dodat, že Ukrajina by měla prostě kapitulovat.
Ne snad že by staronový předseda vlády Andrej Babiš byl sám o sobě proruský. Babišovi je to v prvé řadě úplně jedno, protože myslí výhradně na sebe a své obchody. Dalo se spoléhat na to, že chce mít dobré jméno na Západě a pozvání do Bílého domu má pro něj vyšší cenu než Moskva.
Jenže aby zabránil svému vydání k trestnímu stíhání, nezbylo mu než vstoupit do koalice s SPD. Mezi jejími představiteli přitom najdeme vedle populistů nejhrubšího zrna i postavy, které lze bez obalu označit za kolaboranty.
Že Vladimir Putin (73) reálně zvažuje otestovat soudržnost Severoatlantické aliance, varují všichni západní zpravodajci. Sám ruský diktátor se tím záměrem nijak netají. Zatímco v Polsku nebo Pobaltí berou riziko s maximální vážností, v Česku nepředvádíme vůbec nic.
Prozření naoko
Andrej Babiš po schůzce s polským premiérem Donaldem Tuskem (69) sice uznal reálie hybridní války, jenže u prázdného prohlášení celé úsilí skončilo. Jeho kabinet na boj s dezinformacemi a hybridním působením rezignoval. A ještě je na to hrdý.
Kdo měl pocit, že premiér prozřel, ztratil iluze při jeho vystoupení na Dnech NATO. Tam opět jen nesouvisle blábolil o tom, že minulá vláda strašila lidí válkou, zatímco on zařídí mír.
Nepřekvapí ani reakce SPD. Předseda Tomio Okamura (53) v reakci na hrozby navrhl snížení rozpočtu na obranu o 7,5 miliardy korun s lidovým argumentem, že peníze rozdá lidem. Jenže občanům, kterým nad hlavou létají drony nebo čelí kybernetickým útokům, jsou takové drobné platné jako mrtvému zimník.
K Babišovu vyjádření o hybridní válce pak Tomio Okamura jen prohlásil, že o ničem neví. Buď je politicky natvrdlý, nebo je přímou součástí této hybridní války na straně Ruska.
Ministr obrany Jaromír Zůna (65), kterého si do vlády dosadil sám Babiš výměnou za to, že Okamurovi připadl post předsedy Sněmovny, žádnou akceschopnost nepředvádí. Musíme se spokojit s tím, že při dotazech novinářů slíbí dodržení dvouprocentního závazku vůči NATO a tváří se, že chce mít hlavně klid na práci.
Poslanec Jindřich Rajchl (49) ze stejného klubu jde ještě dál. Navrhuje masivní škrty v obraně, zastavení pomoci Ukrajině a nákup ruského plynu, který stejně není. Když pak vystoupí na konferenci po boku kremelského ideologa Fjodora Lukjanova (58), který Evropě hrozí jadernými zbraněmi, slouží Moskvě jako dokonale užitečný idiot.
Ministr zahraničí Petr Macinka (47) z Motoristů si mezitím vyrazil do New Yorku. Místo reálné diplomacie odmítá komentovat výroky slovenského premiéra Roberta Fica (62) o ignorování článku 5 o kolektivní obraně NATO. Takový přístup nemá s diplomacií nic společného, jde o projev naivity a rezignace.
V krizové situaci potřebujeme silného premiéra, ministra obrany i šéfa diplomacie. Nemáme ani jednoho. Spoléhat se na to, že se nic nestane, je nezodpovědný hazard se životy obyvatel této země.
V klidných časech by Česko nekompetentní vládu přežilo. Vzpomeňme si však, jak chaotický mikromanažer Babiš řídil covidovou krizí, zatímco představitelé SPD pandemii zpochybňovali a Motoristé řešili dopravní přestupky. Pokud by tato sestava měla čelit válečnému aktu ze strany Ruska, nezbude než se začít modlit. Bez boží pomoci se totiž neobejdeme.
