iskuse moderovaná Marcelou Augustovou byla totiž naprosto bez chuti a bez zápachu. Člověk se v ní nedozvěděl v zásadě nic kromě toho, že jediným problémem moravské metropole je zjevně doprava, jejíž řešení je nejisté. Parádně promarněných veřejnoprávních 90 minut.
V týdnech těsně před volbami dominují zpravodajským televizním stanicím i internetovým médiím politické debaty. Nikdy jindy než v těch pár týdnech před jakýmkoliv volebním kláním neuvidíte před kamerami defilovat tak široké pole politických figur, které se vás jako voliče snaží přesvědčit o tom, jak to s vámi myslí dobře.
Ještě bizarnější moment nastal, když se uprostřed debaty o dopravě Augustová začala ptát na stadion Za Lužánkami. Jakou to má souvislost s dopravou, nepochopila ani zástupkyně kandidátky pojmenované právě Za Lužánky.
Aktuálně máme před volbami komunálními a senátními, což není pro dramaturgy všech těchto debat nejlepší zpráva. Komunální klání většinou nad rámec dané obce či města nikoho nezajímají (pokud tedy vůbec zajímají jejich obyvatele) a v Senátu se těžko hledají obvody, které nejsou spíše politickým panoptikem s jediným soudným kandidátem, který alespoň tuší, kam kandiduje a co tam může dělat.
Ingredience pro skvělý pořad, výsledek jako nepoživatelný blaf
Debata kandidátů na primátora Brna se na první dobrou tváří jako minimálně to lepší z nabídky komunálních klání. Brno je přece druhým největším městem republiky, o Praze se mluví tak nějak pořád, tak proč se nepodívat na to, kdo by rád řídil moravskou metropoli.
Navíc debatu vysílá Česká televize, což by objektivně mělo znamenat vysoký standard, který veřejnoprávní stanice v politických debatách dlouhodobě drží. A moderátorkou je Marcela Augustová – těžko si představit větší volební „lovebrand“, když právě ji mají diváci dlouhodobě s volbami spojenou a mnozí si bez ní sčítání výsledků ani neumí představit. Jenže jak už to někdy v životě bývá, občas i z na první pohled perfektních ingrediencí uvaříte jen naprostý blaf.
Do debaty bylo pozváno osm lídrů subjektů, které mají dle průzkumů největší šanci na brněnský magistrát proniknout. Už samo o sobě je nutné říct, že debata osmi lidí je náročná na uřízení v rozumných mantinelech a časově vyčerpávající, pokud má každý dostat přibližně stejný prostor na vyjádření.
Česká televize si na vysílání vyčlenila hodinu a půl. Optimista by si řekl, že to vychází plus minus na deset minut na kandidáta. Pesimista by si řekl, že to vychází plus minus o devadesát minut déle, než by bylo záhodno danou debatu vysílat. Nicméně kdo je příznivcem mlácení prázdné slámy, ten si brněnskou diskusi užil. Asi.
Téma dopravy vyhřezlo do celého pořadu
Těžko říct, čím geniálním nápadem bylo, že v zásadě celá debata byla jen o dopravě. Ano, doprava je vedle dostupného bydlení a výstavby jedním z dominantních témat komunálních voleb. A ano, Brno dopravu řeší po Praze nejvíce.
Jenže i v Praze už redaktoři a dramaturgové pochopili, že „oborové“ debaty jsou spíše žánrem pro fajnšmekry, kam si jednotlivé strany a hnutí vysílají své odborníky na danou oblast. Debata je pak sice věcná, ale často také k uzoufání nudná. Ne že by se o dopravě v Brně nedalo onu hodinu a půl diskutovat, ale proč tak činit v hlavním vysílacím čase a nadto s kandidáty na primátora, zůstává záhadou. Pokud totiž nebude v gesci jejich volebního subjektu přímo doprava, svým jediným hlasem v radě měnit věci stejně těžko zmůžou.
Ironií brněnské dopravně-primátorské debaty bylo, že ač se mluvilo o jejich dominantním tématu, chyběl zástupce Motoristů. Mezi osm vybraných stran a hnutí s největší šancí na zvolení se totiž nevešli a byli předběhnuti i Přísahou. Ta je sice jinak úplně irelevantní a v klinické smrti, ale v Brně ji vede někdejší primátor a toho času též místopředseda hnutí ANO Petr Vokřál, což zjevně stačí na vyšší preference, než jaké mají vládní Motoristé.
Samotné hnutí ANO proti svému odpadlíkovi Vokřálovi vyslalo člověka jménem Václav Trojan. Ten nejspíš proklíná sám sebe za to, že Andreji Babišovi vůbec na nabídku kandidovat v Brně na primátora kývl. Do voleb o něm totiž takřka nikdo neslyšel, takže si v klidu mohl každý měsíc z bezmála třiceti veřejných funkcí, které zastává, přijít na více než 200 tisíc korun čistého. Teď ale kandiduje, veřejnost si jeho erárního kumulování funkcí i odměn všimla a je jen otázkou času, kdy se v případě volebního neúspěchu ve stranickém tisku jednoho rána dočte, že už to vlastně dělat nechce.
Při vší úctě k většině účastníků debaty vypadá předvolební mapa zhruba tak, že primátorem Brna se stane Jakub Hruška za koalici Lidovců a Starostů, Kamila Zlatušková za koalici ODS, TOP 09 a nezávislých, nebo již zmíněný reprezentant hnutí ANO, kterého lidé budou volit jen proto, že má na plakátu vedle sebe Babiše. Pardon, ale zbytek debatujících tvoří v zásadě jen více či méně zdařilý komparz.
Absolutní bezradnost před kamerami
Zpátky ale k tématu dopravy. Co jsme se tedy na veřejnoprávních vlnách za 90 minut dozvěděli? Inu, v zásadě to, že doprava nefunguje, v Brně jsou zácpy, opravy silnic probíhají chaoticky a došlo i na očekávaný spor o parkovací místa a cyklostezky. Někteří tvrdili, že prvních je moc a druhých málo, a jiní oponovali, že je to přesně naopak. Kdo by to byl řekl.
Jedna věc je, že v debatě nenaznělo nic podstatného ani o té dopravě, které byla zasvěcena. Druhá pak to, že Česká televize zvoleným formátem vzbudila neblahý dojem – nejenže jediným problémem Brna je doprava, ale hlavně že všichni jsou naprosto bezradní v tom, co si vlastně s tímto problémem počít.
Těžko říct, zda Marcela Augustová prostě jen neměla svůj den, nebo si vytáhla černého Petra, že musela zbytečnou debatu uvádět, a dávala to najevo. Její moderátorský výkon byl však na její vlastní poměry naprosto podprůměrný. Jako by jí v podstatě bylo jedno, kam debata plyne a kdo na co odpovídá. Mechanicky kladla další otázky a příliš se nezdržovala tím, že na řadu z nich (týkajících se dojíždění do Brna z okolí Jihomoravského kraje) nemají na brněnském magistrátu v podstatě žádný vliv. Ale jsme v debatě, tak hlavně že všichni mají názor.
Po náhodných diskutujících házela Augustová snad ještě náhodnější čísla. Diskutující na ně často vůbec nereagovali, protože je zjevně slyšeli poprvé a netušili, jak odpovědět. Celý tento nadmíru bizarní dojem byl korunován dotazem na hyperloop, což se dá s trochou tolerance považovat za záchvěv jakéhosi futurismu a vize. O ní beztak nebude v následujícím volebním období rozhodovat vůbec nikdo bez ohledu na stranickou příslušnost, protože jinde než v říši fantazie tento projekt nikdy neexistoval a ani existovat nebude. Ale co už, alespoň se to nějak dotýká dopravy – byť asi stejně teoreticky jako teleport nebo nadsvětelná vesmírná loď.
Ještě bizarnější moment nastal, když se uprostřed debaty o dopravě Augustová začala ptát na stadion Za Lužánkami. Jakou to má souvislost s dopravou, nepochopila ani zástupkyně kandidátky pojmenované právě Za Lužánky.
Voda na mlýn kritikům koncesionářských poplatků
V atmosféře, kdy je na vládním stole (byť aktuálně odložený) návrh na změny ve financování či hospodaření veřejnoprávních médií a kdy je důvěra v ně zásadní, není dvakrát šťastné vypouštět do éteru podobné útvary. Působí čistě ochotnickým dojmem ze strany všech zúčastněných – těch před kamerami, za nimi i nacházejících se kdekoliv v produkčním řetězci.
Říct, že komerční Prima nebo Nova by to zvládly lépe a nemuseli bychom jim za to odvádět koncesionářský poplatek, není útokem na veřejnoprávní média, ale v tomto daném případě objektivním konstatováním holého faktu. Česká televize si prostě a jednoduše debatou z Brna nepomohla. Stejně jako si nepomáhá tím, že si za jednu z tváří boje o zachování své nezávislosti vybrala redaktora Jana Moláčka – ale to už je zase na úplně jinou debatu.
