Nejznámější tváří hongkongské žurnalistiky je sedmasedmdesátiletý Jimmy Lai, kterého soud poslal na dvacet let do vězení za „spolčení se zahraničními silami“. Začneme ale začátkem.
Nová teritoria
Britové ovládali Hongkong postupně od první opiové války v 19. století, kdy získali samotný ostrov, a později k němu připojili poloostrov Kowloon. V roce 1898 si pak od Číny pronajali na 99 let takzvaná Nová teritoria, která tvoří většinu pevninského zázemí města.
Když se konec pronájmu blížil, bylo jasné, že zbytek kolonie bez tohoto území ekonomicky nepřežije. Londýn a Peking proto v první polovině osmdesátých let zasedly k jednacímu stolu.
Výsledkem byla společná deklarace z roku 1984. Hongkong se podle ní měl vrátit pod čínskou správu, ale s podmínkou, že si zachová širokou autonomii ve všech oblastech kromě zahraniční politiky a obrany.
Tento model vešel do dějin jako princip „jedna země, dva systémy“. Hongkong měl mít padesát let nedotknutelné kapitalistické zřízení a svobodný způsob života. Strach z budoucnosti pod komunistickou vládou byl přesto obrovský – do samotného předání v roce 1997 z města emigroval téměř milion lidí.
Když o půlnoci 1. července 1997 britská správa skončila, první roky fungovaly překvapivě hladce. Soudy rozhodovaly nezávisle, dál v nich zasedali i západní soudci a město prosperovalo jako svobodná enkláva.
První varování přišlo v roce 2003, kdy tamní vláda zkusila zavést přísný bezpečnostní zákon s tresty za velezradu a pobuřování. Do ulic tehdy vyšel půl milion lidí a kabinet návrh stáhl. Hongkongská občanská společnost poprvé ukázala svou sílu.
V roce 2014 pak město zažilo takzvané Deštníkové protesty, kdy lidé marně žádali jasný harmonogram pro zavedení všeobecného volebního práva. Demonstrace sice utichly, ale propast mezi obyvateli a Pekingem se definitivně prohloubila.
Zákon, který vypnul opozici
Zlomový moment nastal v roce 2019, kdy vláda přišla s návrhem zákona, který by umožnil vydávat podezřelé lidi k soudům do pevninské Číny. Následovaly největší masové protesty v dějinách města, které trvaly měsíce a provázely je tvrdé střety s policií.
Odpověď Pekingu byla nekompromisní. Hned v roce 2020 vstoupil v platnost zákon o národní bezpečnosti. Ten pod hrozbou doživotního vězení kriminalizuje jakoukoli ostřejší kritiku režimu a umožňuje soudit aktivisty přímo v Číně.
Následovalo kompletní přepsání volebních pravidel. Kandidovat nově smí jen prověření „vlastenci“, podíl přímo volených křesel v parlamentu spadl na pouhých dvaadvacet procent a opozice byla z politického života prakticky vymazána. Výsledkem byla historicky nejnižší volební účast – k urnám přišlo jen 30 procent znechucených voličů.
Reakcí na nové poměry byl masový exodus. Jen do Velké Británie, která pro obyvatele své bývalé kolonie otevřela speciální vízový program, odešlo přes 150 tisíc lidí. Další tisíce uprchly do Kanady, Austrálie nebo na Tchaj-wan.
Zánik nejsvobodnějších novin
Symbolem politických čistek se stal osud nezávislých médií, konkrétně nejčtenějšího prodemokratického deníku Apple Daily. V červnu 2021 policie zablokovala jeho účty, dvakrát vtrhla do redakce a list po sedmadvaceti letech zlikvidovala.
Jeho zakladatel Jimmy Lai, který do Hongkongu připlul jako chudý dvanáctiletý chlapec na lodi z komunistické Číny a vybudoval miliardové textilní a mediální impérium, sedí už od roku 2020 ve vazbě. Na svědecké lavici strávil desítky dní.
Soud ho poslal za mříže na dvacet let za pobuřování a spolčení se zahraničím, což je dosud nejvyšší trest udělený podle nového bezpečnostního zákona. Spolu s ním dostali dlouhé tresty i jeho nejbližší spolupracovníci z redakce. Organizace na ochranu lidských práv varují, že sedmasedmdesátiletý Lai má těžkou cukrovku a ve vězení dramaticky hubne. Londýn, Washington i Brusel proces označily za politickou frašku.
A šrouby se utahují dál. Od letošního jara hrozí vězení i turistům na hongkongském letišti, pokud by policii odmítli odemknout telefon nebo počítač. Šéf exekutivy John Lee navíc získal pravomoc sám rozhodovat o tom, co je a není bezpečnostní delikt.
Městská správa sice argumentuje tím, že ekonomika roste a Hongkong je stále jedním z největších obchodních uzlů planety, politická realita je ale neúprosná. Svobodná média neexistují, opozice sedí ve vězení nebo žije v exilu a do roku 2047, kdy měl britsko-čínský slib původně vypršet, zbývá jednadvacet let. Jak bude město fungovat potom, dnes nikdo netuší.
