Mějte se na co těšit
Nalijme si čistého vína. Ne každý má tu možnost zmizet během pošmourného podzimu na opačný konec světa a vyhřívat se v exotických destinacích. I když to tak na sociálních sítích často vypadá, většina lidí normálně dál chodí do práce, učí se s dětmi do školy a večer uvaří špagety nebo objedná pizzu. Proto je důležité dělat si i v těchto obyčejných dnech radost.
A nemusí jít o nic velkého. Někdy stačí domluvit si večeři s přáteli, zajít do kina, odjet na víkend na hory nebo navštívit restauraci, kterou chcete už dlouho vyzkoušet. Důležité je mít před sebou něco konkrétního, na co se opravdu budete těšit.
Před nedávnem jsem někde četla, že pokud máte doma studené bílé osvětlení, nemůžete očekávat, že s ním navážete intimní vztah.
Psychologové pro to mají dokonce pojem – anticipační radost. Znamená to, že příjemné emoce nezažíváme jen ve chvíli, kdy se nám něco hezkého děje, ale už při jeho očekávání. Podle výzkumů je navíc těšení se na zážitky silnější než radost z očekávání nějaké nové věci. To můžu z vlastní zkušenosti potvrdit. Radost z nového kabátu nebo bot mi nikdy nevydržela tak dlouho jako těšení se na wellness víkend.
To zažívám právě teď. Brzy vyrazím na své oblíbené místo. Budou to sice jen tři dny, ale i to se počítá. Už teď si představuju krásný pokoj, pohodlné vysoké matrace, vyhřátou saunu, gurmánskou servírovanou večeři a dokonalý klid. Navíc mají obrovský park a psí menu, takže se těší i Sára. Moje milované místo je už léta Chateau Mcely, ale vy můžete vyrazit kamkoli jinam.
Jenže většina života se stejně odehrává ve všedních dnech. A právě pro ně mám pár tipů, jak tímhle melancholickým obdobím projít bez zbytečného splínu.
Udělejte si to hezké třeba v úterý
Pracovní týden se často táhne v monotónním duchu. Zkuste si proto něco příjemného naplánovat dopros
třed něj a narušit tak všední stereotyp. Podzim je podle mě ideální čas vyrazit třeba za kulturou. Zajděte do divadla, kina nebo galerie. V týdnu tam navíc bývá mnohem méně lidí než o víkendu, takže budete mít větší prostor si zážitek opravdu užít. Kdybych měla dát jeden aktuální kulturní tip proti podzimní depce, byl by to film Tony. Popisuje dospívání nevšedního Anthonyho Bourdaina, má poctivou atmosféru 70. let, skvělý soundtrack a excelentní herecké výkony Dominica Sessa a Antonia Banderase. Varuji vás ale, pravděpodobně budete mít po jeho zhlédnutí chuť odstěhovat se k moři, začít vařit v restauraci na pláži a nosit zvony.
Ráno hledejte světlo, ne telefon
Tohle je trochu otřepaná rada, ale funguje. Než po probuzení sáhnete po telefonu, do kterého ještě rozespalí mžouráte jedním okem, nejdřív roztáhněte závěsy a zůstaňte chvíli v posteli jen tak. Telefon doporučuju otevřít až potom, co vstanete a uvaříte si kafe. Když začnete hned po probuzení scrollovat a porovnávat se s lidmi, kteří jsou právě na Maledivách, nakupují v luxusních buticích nebo se zasnoubili na soukromém ostrově s prstenem v hodnotě dvaceti domů ve vaší ulici, do nového dne rozhodně nevstáváte s lepší náladou.
Pusťte si místo toho příjemnou hudbu. I když já mám v poslední době po ránu úplně nejraději ticho. Příjemně mě naladí na celý den. Je to moje chvíle předtím, než se do něj začnou vkrádat ostatní.
Nečekejte, až bude hezké počasí
To by se vám taky mohlo stát, že se načekáte až do jara. Pokud máte něco v plánu, co se dá realizovat teď, udělejte to. I v sychravém počasí můžete vyrazit na výlet nebo do hor. Jak říká moje kamarádka: „Neexistuje blbé počasí, když se do něj správně oblečete.“ Vytáhněte holínky, nepromokavou bundu a čepici a nenechte si zkazit náladu.
Většina z nás má totiž tendenci odkládat příjemné věci na chvíli, až pro ně nastanou ideální podmínky. Jenže to se popravdě řečeno neděje skoro nikdy. Zatímco v létě čekáte, až nebude takové vedro, na podzim zase na den, kdy nebude pršet ani foukat a alespoň chvíli bude svítit slunce. Pokud ale několik měsíců kontrolujete předpověď a podle ní se rozhodujete, jestli vůbec stojí za to někam vyrazit, dobrovolně si z podzimu ukrojíte velkou část života.
Často přitom zjistíte, že den, který z okna vypadal naprosto příšerně, venku zase tak hrozný není. Některá místa mají navíc za mlhy, deště nebo pošmourného počasí úplně jinou atmosféru než za slunečného červencového odpoledne. Nemusíte přitom absolvovat dvacetikilometrový pochod. Stačí kratší procházka a třeba při ní změnit směr, kterým obvykle chodíte.
V cíli se pak něčím příjemným odměňte – může to být krásný výhled, dobrý oběd nebo svařák, který stejně nejlíp chutná, když je venku trochu nevlídno. Pokud jsem v Praze, vždycky mi funguje procházka Grébovkou nebo na Petřín. Kousek od Prahy je super výlet na Říp nebo Milešovku.
Udělejte něco poprvé
Podzimní splín není jen o tmě a sychravém počasí, ale také o stereotypu. Zatímco v létě se spousta věcí děje tak nějak sama, na podzim se svět často smrskne na práci, domov a pár dalších stále se opakujících míst. Jednotlivé týdny pak snadno začnou splývat jeden s druhým.
Zkuste proto občas udělat něco, co jste ještě nikdy nedělali. A zase nemusí jít o nic převratného. Přihlaste se na kurz vaření, začněte chodit tančit, zajděte do restaurace v části města, kam běžně nechodíte, nebo nasedněte o víkendu na vlak a vystupte někde, kde jste nikdy nebyli. Nové zážitky vás vytrhnou nejen z vlastní bubliny, ale i ze zajetého režimu.
Já jsem si třeba před časem uvědomila, že čím jsem starší, tím snazší je pro mě pohybovat se pořád ve stejných kruzích. Chodím na stejná místa, potkávám stejné lidi a objednávám si většinou stejné víno a často i jídlo. Je to pohodlné, je v tom určitá jistota a vlastně na tom není nic špatného. Ale občas je dobré tenhle dokonale známý svět něčím trochu narušit. Nemusíte kvůli tomu hned skákat padákem. Někdy úplně stačí vystoupit o dvě stanice dřív.
Vytvořte si vlastní rituály
Rituály jsou skvělá věc, která vás i v podzimním marastu dokáže hezky ukotvit. Pro mě je jedním takovým malým, ale dostupným rituálem pravidelná sauna. Klidně i několikrát týdně. Jednu mám ve fitku, ta je ale spíš na prohřátí po cvičení. Když chci opravdu relaxovat a třeba se i trochu socializovat, nedám dopustit na Národní saunu, Saunu na lodi a Infinit Sen.
Můj další osvědčený rituál vznikl spíš z povinnosti – ranní procházka. Nikdy by mě nenapadlo, jak dobře bude fungovat a jak moc mi bude chybět, když ji třeba kvůli nemoci vynechám. Pro někoho, kdo pracuje na volné noze a jehož domov je většinu času zároveň kanceláří, to platí dvojnásob. Díky svému psu Sáře musím každé ráno po snídani alespoň na půl hodiny ven, bez ohledu na počasí. S výjimkou opravdu velkého deště. Ten nemá ráda ani Sára. I když se mi zvlášť na podzim a v zimě někdy vážně nechce, lepší nakopávač jsem nezažila. Zkuste to i bez psa. Pohyb na čerstvém vzduchu funguje lépe než ranní dávka kofeinu.
Změňte doma světlo
Před nedávnem jsem někde četla, že pokud máte doma studené bílé osvětlení, nemůžete očekávat, že s ním navážete intimní vztah. A intimita se podle mě k podzimu perfektně hodí. Pokud se tedy doma chcete cítit dobře, ztlumte osvětlení a omezte stropní lustry. Já třeba téměř po celý rok svítím jen lampami. Mám jich několik a bohatě mi to stačí, pokud tedy zrovna něco nehledám.
Na podzim a v zimě trávíme doma mnohem víc času, a světlo je proto důležitější, než si možná uvědomujeme. Večer dávám přednost teplejším odstínům, které jsou příjemnější než ostré bílé světlo připomínající kancelář nebo čekárnu u lékaře. Pokud si kupujete žárovky, sledujte jejich barevnou teplotu udávanou v kelvinech – pro večerní se hodí zhruba 2200 až 2700 K.
Čím nižší číslo, tím je světlo teplejší a víc připomíná to ze svíčky. To je mimochodem moje další slabost, asi bych nespočítala, kolik jich doma mám. Můj favorit je momentálně Diptyque Le Soir, u které se přímo v popisu píše, že má navodit konejšivou atmosféru na konci dne. Můžu potvrdit.
A jestli chcete zajít ještě dál, můžete vyzkoušet červenou nebo jantarovou žárovku. Červené světlo obsahuje minimum modré složky, která večer výrazně ovlivňuje cirkadiánní rytmus a potlačuje tvorbu melatoninu. Nemusíte si ale kvůli tomu proměnit byt v tmavou komoru nebo veřejný dům. Stačí jedna menší lampa, kterou rozsvítíte hodinu či dvě před spaním. Vznikne tak úplně jiná atmosféra – možná na té teorii o intimitě nakonec něco bude.
Vypněte Netflix a čtěte si
Další trochu otřepaná rada, na kterou mám ale jako milovník streamovacích služeb vlastní teorii. Abych byla upřímná, mám předplacené skoro všechny, a přesto často strávím hodinu tím, než najdu něco, co mě skutečně zaujme. Pak už jsem tak unavená, že jdu raději spát. Proto jsem se rozhodla letos na podzim zrušit Netflix, který mi už dlouho nenabízí nic zajímavého. Nezřídka se mi navíc stane, že si pustím zdánlivě zajímavý seriál a někdy během druhého dílu zjistím, že už jsem ho vlastně viděla. Jsem přesvědčená, že nejsem sama.
Možná je problém právě v nekonečném výběru. Když máme k dispozici tisíce filmů a seriálů, paradoxně trávíme víc času rozhodováním, co si pustit, než samotným sledováním. A i když nakonec něco vybereme, pořád nás někde vzadu hlodá pocit, jestli tam přece jen není něco lepšího.
Knížka má v tomto obrovskou výhodu. Jakmile ji otevřete, máte vybráno. Žádný algoritmus vám po pěti minutách nenabídne dalších dvacet možností a nemusíte přemýšlet, jestli by vás něco jiného nebavilo víc. Navíc čtení vás na rozdíl od naservírovaného obrazu donutí zapojit vlastní představivost. Postavy, místa i atmosféru si musíte vytvořit sami a na chvíli se soustředit jen na jednu jedinou věc. Což je dnes možná větší luxus, než se zdá.
Neříkám, že odteď strávím každý podzimní večer s Dostojevskim v ruce a streamovací služby už nikdy nezapnu. Tak daleko ještě nejsem. Ale letos chci zkusit trávit méně času hledáním toho, na co se budu dívat, a víc tím, že si prostě otevřu knížku. Podzim je na to koneckonců ideální. Na mém nočním stolku je momentálně Město a jeho nejisté zdi od Haruki Murakamiho.
Možná se na ten letošní podzim nakonec opravdu těším. Ne proto, že bych najednou začala milovat tmu, déšť a listopadové plískanice, ale protože od něj tentokrát nic velkého neočekávám. Chci trochu zpomalit, víc číst, chodit do sauny, být venku a občas udělat něco, co běžně nedělám. A hlavně si přestat říkat, že opravdový život zase začne, až bude hezky. Protože i tyhle obyčejné, trochu šedivé dny k němu patří.
