Ústavní soud vydal předběžné opatření, jímž fakticky uložil Babišově vládě povinnost umožnit prezidentu Petru Pavlovi účast na summitu NATO v turecké Ankaře.
Vláda opakovaně odkládala rozhodnutí, kdo bude Českou republiku na summitu zastupovat, až se prezident obrátil na Ústavní soud s takzvanou kompetenční žalobou. Ta má vyjasnit, komu ústava svěřuje zastupování státu v zahraničí.
Poslanec Karel Dvořák (STAN) nevidí v žalobě žádné překračování pravomocí. Ústavní soud podle něj nové pravomoci nevytváří, jen vykládá to, co už v ústavě stojí. Odmítá i obavy, že by rozhodnutí posunulo Českou republiku k prezidentskému systému:
„Jak znám rozhodování Ústavního soudu dlouhodobě, tak v těchto věcech je velice zdrženlivý. Vyloží nám, co přesně to znamená, že prezident zastupuje stát navenek.“
Oceňuje také, že prezident Pavel přistupoval ke sporu kompromisně – přišel osobně na jednání vlády, nabízel dohodu a žalobu podal až jako krajní řešení. „Ta situace vůbec neměla vzniknout,“ říká Dvořák.
Vláda podle něj záměrně vytváří střety s prezidentem a kalkuluje přitom s příštími prezidentskými volbami. Části veřejnosti, která by zvažovala znovuzvolení Petra Pavla, chce dát záminku, aby nakonec volila jinak. Spory s hlavou státu mají sloužit jako politický argument do kampaně.
Koaliční politici reagovali na rozhodnutí Ústavního soudu ostře. Ministr zahraničí Petr Macinka mluvil o pokusu o ústavní puč a poslanec Filip Turek prohlásil, že by Ústavní soud neměl existovat. Předseda hnutí ANO Andrej Babiš sice slíbil, že rozhodnutí bude respektovat, ale vzápětí přidal několik výhrad.
Dvořák k tomu říká, že jde o jev, který sleduje už delší dobu. Stejní vládní politici označovali za „zpolitizovanou justici na objednávku“ i soudy rozhodující v kauzách Andreje Babiše nebo Tomia Okamury. Dnes používají tentýž slovník vůči Ústavnímu soudu s argumentem, že třináct jeho soudců jmenoval prezident Pavel, a jsou mu proto vděční. „Mě to hodně trápí. Přiznám se, že to považuju za extrémně nebezpečné.“
Novely na míru pro Babiše
Ve sněmovně aktuálně leží dvě novely, o nichž Dvořák mluví jako o „flagrantních a právnicky absolutně nedůvěryhodných“. První mění trestní řád tak, aby soud nižšího stupně nebyl vázán závazným pokynem soudu vyššího. Přímá motivace je zřejmá: Vrchní soud v kauze Čapí hnízdo fakticky konstatoval, že Andrej Babiš jednal protiprávně, a vrátil případ soudu prvního stupně pouze k rozhodnutí o trestu. Navrhovaná novela by tento závazek zrušila.
Druhá novela by vyvazovala předsedu vlády ze zákonné definice střetu zájmů. Dvořák přiznává, že část právníků vnímá změny trestního řádu jako legitimní diskusi, přičemž ministr spravedlnosti se odvolává na podněty od advokátní komory a Unie obhájců.
Andrej Babiš je vlastníkem holdingu Agrofert, který formálně spravuje svěřenský fond, fakticky ale zůstává pod jeho vlivem. Pokaždé, když vláda rozhoduje o zemědělských dotacích, zdravotnických zařízeních nebo reprodukční medicíně, dotýká se to oblastí, v nichž má premiér přímý ekonomický zájem. „Jsme v situaci, kdy premiér naší země je v systémovém a permanentním střetu zájmů. To je opravdu velký problém,“ říká Dvořák.
Místo zrychlení soudního řízení, které má vládní koalice v programovém prohlášení, však zákon podle Dvořáka jen prohlubuje soudní ping-pong. „Nepovede to vůbec k tomu, o čem všichni pořád mluvíme. Jde to absolutně proti tomu.“
Kde je hranice pro obstrukce?
Poslanecká sněmovna si v posledních měsících získala pověst místa, kde se víc válčí než pracuje. „Faktem je, že ta debata je vyhrocená, nesmyslná a často neefektivní. Ale já to beru jako svůj politický úkol – je potřeba hledat shodu a řešit problémy. Nejenom dělat show u pultíku, i když chápu, že to je součást té práce,“ krčí rameny poslanec.
Novela jednacího řádu, která je teď na stole, by omezila nejkřiklavější obstrukce, jako jsou desetihodinové projevy Tomia Okamury nebo Andreje Babiše. Dvořák to ale považuje jen za záplatu. Celý jednací řád sepsaný na začátku devadesátých let je podle něj zastaralý.
Sám přitom nevylučuje, že k obstrukcím nakonec sáhnou i vládní Starostové. Babišův kabinet totiž plánuje změnit způsob, jakým se financují veřejnoprávní média. Místo koncesionářských poplatků by Česká televize a Český rozhlas dostávaly peníze přímo ze státního rozpočtu, což podle kritiků otevírá dveře politickým tlakům na jejich obsah. Pro STAN je zachování nezávislosti veřejnoprávních médií červená linie.
Dvořák však zdůrazňuje zásadní rozdíl mezi obstrukcí jako legitimním nátlakovým nástrojem a obstrukcí jako pouhou výplní prázdného času. Smysl podle něj dávají jedině tam, kde vláda odmítá o tématu vůbec jednat.
Celý rozhovor s Karlem Dvořákem si poslechněte v nejnovějším dílu podcastu PALIČKA! na VLNY.cz.
