V politice občas nastane vnitřně rozporný moment, kdy musíte souhlasit s někým, koho opravdu nemáte rádi. Třeba když vláda Andreje Babiše (71) oznámila, že od prvního ledna příštího roku zruší takzvaná Eurocentra. Tedy předpokládá to, že vůbec víte, o co jde.
Ve valné většině Čechů tato informace vyvolala jedinou otázku: „Co vlastně chce ta vláda zrušit?“ Kdo nad tím nemávnul rukou, zjistil, že jde o síť informačních center o Evropské unii s fyzickou pobočkou ve všech krajských městech. Opravdu něco takového potřebujeme?
Na papíře se utěšeně investují miliony za konání dobra, v realitě se při životě udržuje neefektivní ptákovina, jejíž absence si nikdo nevšimne.
Na poměry současného kabinetu jsou úvahy o zrušení Eurocenter nebývale racionální. Podle vrchní ředitelky Sekce pro evropské záležitosti na Úřadu vlády Mileny Hrdinkové (52) nejde ani tak o rušení center jako takových, ale spíše o celkovou změnu koncepce komunikace evropských témat. Ta funguje beze změn takřka dvacet let a byla přijata těsně po vstupu Česka do EU.
Vytáčené připojení v epoše 5G
Model fungování Eurocenter přesně odpovídá tomu, na co Hrdinková naráží – uměle udržujeme při životě něco, co možná fungovalo na prahu nového milénia, a jaksi zapomínáme, že doba se významně posunula. V éře, kdy se veškerá politická komunikace přesunula do online prostoru a na internetu se obratně pohybuje i nejstarší generace, je nesmyslné vydržovat si fyzické pobočky infocenter.
Pravicovému voliči tak nezbývá než polknout hořkou slzu a s nechutí zatleskat Andreji Babišovi za to, že dělá něco, co by očekával od „svých“ politiků
Představa hypotetického občana z venkova, který nepoužívá internet a váží cestu do krajského města, aby si v Eurocentru vzal letáček o EU, je totálně odtržená od reality. Takového člověka informace o EU na první dobrou nezajímají, aktivně je nevyhledává a netuší, že nějaká centra existují. Že na jeho postoji leták nic nezmění, dokazuje fakt, že na to měla Eurocentra dvacet let a nestalo se vůbec nic.
Úspora, kterou uzavření přinese, je zhruba deset milionů korun ročně. Jistě, v rámci státního rozpočtu jde o drobné a šetřit by se mělo tam, kde se dostaneme o dva řády výše, ale touto logikou bychom neušetřili ani korunu. Fyzické pobočky Eurocenter jsou vyhazováním peněz na úrovni vydržování si pevné linky čistě kvůli vytáčenému připojení k internetu.
Ulívárna z matematiky a volné chlebíčky
Jakkoliv se předchozí vláda Petra Fialy (61) bila v prsa, že bude zeštíhlovat úřednický aparát, potírat neefektivitu a šetřit, k uzavření Eurocenter se staví opačně a Babišův záměr tvrdě kritizuje. Nejhlasitějším obráncem je europoslanec Tomáš Zdechovský (46), který se dokonce obrátil na Evropskou komisi, aby zakročila.
Zastánci argumentují tím, že centra ročně uspořádala přes tisíc vzdělávacích akcí a besed. Každý si vzpomene na základní školu, kde podobné akce znamenaly hlavně možnost legálně se ulít z vyučování s nadějí, že odpadne matematika.
Co se besed v samotných Eurocentrech týče, jde o typické akce, kam návštěvník zavítá spíše kvůli drobnému pohoštění z peněz daňových poplatníků.
Kdyby byli zastánci co k čemu, prezentují konkrétní výsledky, ne abstraktní fráze typu „vláda ruší, co léta funguje“. Jenže výsledky nikdo neměří, protože to dost možná ani nejde. Na papíře se utěšeně investují miliony za konání dobra, v realitě se při životě udržuje neefektivní ptákovina, jejíž absence si nikdo nevšimne.
Pokud opozici přijdou Eurocentra tak zásadní pro blahobyt národa, nikdo jí nebrání provozovat je na vlastní pěst. Pro stranickou pokladnu průměrné parlamentní strany nejde o závratnou částku.
Jenže všichni ví, že na to nikdy nedojde, protože to v soukromé sféře nedává smysl. Pravicovému voliči tak nezbývá než polknout hořkou slzu a s nechutí zatleskat Andreji Babišovi za to, že dělá něco, co by očekával od „svých“ politiků.
Slovy klasika: To jsou paradoxy, pane Vaněk...
