Vypadalo to jako manažerský triumf roku. Když pražský Dopravní podnik oznámil, že sedmdesát nových bateriových trolejbusů nakoupí u turecké společnosti Bozankaya a v tiskových zprávách se to jen hemžilo optimismem.
Podařilo se totiž ušetřit solidních 75 milionů korun oproti původním předpokladům. Jenže v realitě veřejných zakázek platí jedno kruté pravidlo: to, co je na papíře levné, může v praxi skončit gigantickým bolehlavem.
Erární peníze se v hlavním městě ne vždy utrácely s péčí řádného hospodáře. Snaha ušetřit vypadá důvěryhodně vždycky tam, kde poměr cena/výkon sedí. Jenže realita kolem tureckého trolejbusového nákupu už teď budí přinejmenším rozpaky. Praha totiž vsadila na kartu, od které dali jiní čeští hráči s křikem ruce pryč.
Levné trolejbusy, drahé tendry
Bozankaya není v tuzemsku neznámým pojmem. V minulosti už narazila při výběrových řízeních v Českých Budějovicích, Pardubicích, Teplicích a nejen tam. A to za okolností, které si místy bez nadsázky říkají o přívlastek „bizarní“.
V létě 2023 podala Bozankaya Dopravnímu podniku města Pardubic nabídku na 10 trolejbusů za 124 milionů korun. To spolehlivě stačilo na přebití plzeňské Škody Electric a Turci byli vyhodnoceni jako první v pořadí.
Jenže následně vzali Pardubice na nevšední centrifugu. Město se prokazatelně snažilo s Turky komunikovat, jenže protistrana na standardní upřesňující dotazy reagovala buď pozdě, nebo zvláštně, až nakonec přestala komunikovat úplně.
O necelé tři měsíce později o sobě dala Bozankaya v Česku vědět podruhé. Tentokrát šlo o bateriové trolejbusy pro Teplice. Dopravce obdržel z Turecka vysoce konkurenceschopnou nabídku a tepličtí už se chystali, že místo nákupu tuzemských vozů pořídí levnější asijskou variantu. Jenže nepořídili.
Ukázalo se, že nabízené stroje ve skutečnosti nesplňují ani základní parametry zadavatele. Turecká nabídka propadla a místo trolejbusů přišly měsíce zdržení, protože tendr se musel nakonec zrušit úplně. Teplice pak raději sáhly po osvědčené české klasice.
Turecká sci-fi v Budějovicích
Všemu nasadili Turci korunu před Vánoci 2024 v Českých Budějovicích, kde město poptávalo 35 kloubových trolejbusů. Škoda Group tehdy nacenila svou flotilu na bezmála 700 milionů korun. Bozankaya však uvedla Jihočechy do ještě bizarnější situace. Nabídla cenu o více než 130 milionů korun nižší, což jí okamžitě zajistilo první místo – a to i přes varovné zvěsti o nespolehlivosti, které se o firmě šířily z jiných krajů.
Tentokrát sice Turci komunikovali, jenže se opět ukázalo, že nesplňují základní technické parametry. Dodavatel navíc slíbil, že dodá trolejbusy do 12 měsíců, což hodnotící komise rovnou označila za sci-fi a firmu vyřadila.
Marné je přitom varování, které doslova křičí směrem k magistrátu ještě z jedné strany – konkrétně z Jihlavy. Tu pražský náměstek pro dopravu Zdeněk Hřib, jenž s Turky kšeft uzavíral, patrně v kombinaci se slovem trolejbusy do Googlu nezadal.
Praha se přesto rozhodla, že bude výjimkou a že právě u ní bude všechno fungovat jako švýcarské hodinky.
My jsme to udělali a příběh, ve kterém Jihlava doslova prosila o milost a prchala, jen aby nemusela s Bozankayou obchodovat, je až groteskní. Nebýt ÚOHS, který se ve věci pořádně zapotil a tendr nakonec zrušil, děsí se v Jihlavě nespolehlivého dodavatele dodnes.
Mezitím už pražské silnice brázdí zkušební trolejbus, který má za sebou tisíce kilometrů, a do garáží na Klíčově začali Turci navážet první ostré kusy v pražských barvách.
Jenže celý projekt stále stojí na extrémně tenkém ledě. Stačí drobná technická neshoda, zádrhel v homologaci zbylých desítek vozů nebo problémy s přetížením náprav na pražských silnicích, a z levného zázraku bude historická blamáž.
Navíc je tu obří strašák v podobě případných právních sporů. Pokud se cokoliv zvrtne, domáhat se svých práv, reklamací nebo smluvních pokut u dodavatele z Evropské unie je relativně přímočarý proces.
U firmy z Turecka, kde má výklad práva a smluvních závazků občas velmi kreativní pravidla, se Praha může ocitnout v právní džungli s extrémně nejistým výsledkem. Nebyla v případě Bozankayi první světovou metropolí.
Pokud to Hřibovi vyjde, bude veleben jako vizionář, který viděl úsporu tam, kde jiní šlendrián, a risknul miliardu, aby ušetřil desítky milionů. V Jihlavě, Plzni, Teplicích a na jihu Čech by si ale na jeho úspěch v tomto hazardu nevsadili ani pětník.
