Surová docu-reality show Wyburzacze (u nás běžící na různých kanálech pod názvem Demoliční četa) ukazuje tvrdý byznys, kde rozhodují tuny dynamitu, brutální časový stres a šílené spory polských part spíše neumětelů než profesionálů, kterým jde každou vteřinu o kejhák.
Tohle je televizní porno pro skutečné chlapy. Pokud vám není cizí marihuana, nemusíte být ani skutečný chlap, prostě si sedněte k bedně a bavte se.
Nic zábavnějšího, co má na ČSFD tak slabé hodnocení (53 %), jen tak neuvidíte.
Zapomeňte na ty naše, ze zahraničí převzaté formáty, unylé české TV projekty, kde parta nagelovaných pražských designérů s drahým kafíčkem v ruce vymýšlí, jak vymalovat obývák v barvě lila chudé rodince, co se s Terezou Pergnerovou rozpláče, jen spatří ten luxus, co jim v těžké životní situaci televize vykouzlila z jejich původní barabizny.
To je nuda pro staré panny. Pokud chcete vidět absolutní televizní divočinu a esenci totálního šílenství, musíte si pustit polskou reality show Wyburzacze. U sousedů měla premiéru v roce 2017 a u nás běžící na různých kanálech pod názvem Demoliční četa.
Zajímavej pohled na polský lemply, co bouraj všechno možný, maj u toho hromadu keců, maká dycky jen jeden a ostatní čuměj a jsou chytrý. Samozřejmě ne všichni, někteří i něco umí. Ale moc jich tam není
— recenze českého diváka na CSFD.cz
Ty vole, to je jiný vesmír! Poláci vzali ty největší exoty, hovada z vrakovišť a demoliční party, dali jim do ruky výbušniny, stotunová rypadla, autogeny, poslali je bourat staré německé fabriky a pustili na ně kamery. Celé to původně mělo ale být o profesionálech, kteří čelí výzvám těžkého odvětví stavebnictví.
Výsledek? Fascinující přehlídka lidské geniality, absolutního hrdinství, ale taky nefalšovaného „nemehloidnictví“, u kterého se místo strachu televizní gurmán především chláme.
Celé to stojí na šíleném tlaku, náročných úkolech a partě koumáků, na které řve jejich šéf, což vypadá většinou tak, že než ten přijede, jeden maká a ostatní radí. Pak přijede „Jacek“, majitel firmy, a všechny je tam seřve na tři doby a pak to nějak dopadne.
Každý díl má stejný vzorec: podepíše se smlouva na demolici, kde svítí likvidační pokuta za každou hodinu zpoždění. A v tu ránu se začne PEKLO. Polovina dělníků nepřijde do práce, protože mají v žíle, rozbije se hydraulické rameno za miliony zlotých, nebo se pod základy najde nevybuchlá bomba z druhé světové války. Sledujete lidi v totálním stresu, kteří místo plánování prostě improvizují s polským fatalismem v očích.
Show je v Polsku populární proto, že vše je čistý reál. Žádná dramatizace, na kterou jsme zvyklí z podobných amerických formátů. Natáčení první řady občas drhlo na tom, že reálným bouračům se na stavbě motá štáb televize a nemají to navzájem snadné. Jen se ale hrany obrousily, začalo být hodně veselo.
Když se hádá inženýr, rocker a parta z vrakoviště
Střety na place, co fakt nejsou napůl nahrané a napůl štábem hecované intriky z ostrova lidojedů nebo Výměny manželek. Tady jde o miliony zlotých a celé to táhnou neuvěřitelné, místy bizarní charaktery šéfů jednotlivých čet a jejich pěšáků.
Oné jedné straně stojí chladný, precizní profesionál inženýr Goran z firmy Kompaniet, který hraje na centimetry a tuny dynamitu. Proti němu je tu Przemko z firmy Panda, totální srdcař a potetovaný rocker, co dělá demolice spíš intuicí a citem.
A korunu tomu nasazuje Marek se svou partou ze Stalszkrabu – to jsou specialisté na manuální rozebírání a kovový šrot, u jejichž dělnického humoru se musí každé druhé slovo pípat. Když se tahle paka potkají na stavbě, respektive demolici, je to střet, ve kterém se více pípá než bourá a je kolem toho legrace.
Nejslavnější momenty show jsou legendární infarktové stavy, kdy se to na place kompletně zhádalo, nikdo nemluvil s nikým, každý si myslel, že ví nejlépe, jak na to, práce stála, dodavatel šílel a muselo se to okamžitě zbourat. Pokud možno tak, aby nikdo neskončil v kriminále za vraždu, případně pod drnem poté, co se to zbouralo, ale pod sutinami zůstal Leszek, kterému Goran třikrát řekl, ať čumí na demolici a ne do mobilu, když mu nad hlavou visí pětitunový blok betonu a za bagrem sedí to hovado Wojczek.
Nezapomenutelná je epizoda s demolicí starého cukrovaru. Jedna z těch, kdy se hlavní postavy show a jejich party dostávají do vzájemné interakce v rámci společné zakázky. Goranova a Przemkova firma se tehdy potkaly na kšeftu v obřím průmyslovém areálu. Začali si navzájem překážet s těžkou technikou, obviňovali se ze schválného blokování příjezdových cest pro suť a šéfové se málem poprali přímo v kabině bagru. Je to jedna z mála epizod, kde musela produkce natáčení přerušit.
Komín, co odmítl padnout, a stávka dělníků
Absolutním vrcholem byla ale epizoda se zpackaným odstřelem továrního komína. Pyrotechnici navrtali patu masivního kolosu, slavnostně odpálili nálože, zahřmí rána... a komín zůstal stát! Jen se mírně naklonil jako věž v Pise a čuměl na obytné domy v jeho blízkosti. Samozřejmě neevakuované obytné domy.
V tu chvíli začalo na place totální peklo. Statici utíkali z placu, šéf firmy chytal infarkt, protože pronájem obřích jeřábů stál tisíce zlotých za minutu, pyrotechnici řvali na inženýry, dělníci na sebe navzájem, na to čuměl objednatel a všichni na sebe svalovali vinu, kdo tenhle průser zaplatí.
Nebo legendární scéna, kdy šéfové tlačili na pilu až moc a narazili na halasný, nikoli tichý, pomlouvačný odpor vlastních lidí. Když měla Markova parta hic řezat ocelové konstrukce střechy starého nádraží ve třiceti metrech nad zemí v šílené vichřici a bez jištění, nasraní Poláci, jinak svolní pod bičem vedoucího skoro k čemukoli, prostě zahodili nářadí.
Šéf jim v záchvatu vzteku řval do ksichtu, že jsou to baby a že si najde jiné lidi. V zápětí ho polovina party poslala víte kam a za neustálého polského hartusení (a mezinárodně srozumitelného pípání) odešla ze stavby. Čistý, surový polský reál-kapitalismus bez filtru.
Je to absolutní oslava těžké, špinavé práce v prachu a bahně, kde nerozhodují lajky na Instagramu, ale to, jestli máte koule poslat k zemi stotunový kolos tak, aby nepadl na vedlejší nákupní centrum. Pokud jste to ještě neviděli, okamžitě to napravte, to vám říkám jako televizní gurmán, co si občas dá rád „špeka“, ale královsky se pobavíte i bez něj.
