Letos v květnu byl po čtrnácti letech mezinárodního procesu syndrom PCOS oficiálně přejmenován na PMOS. Nejde přitom o kosmetickou změnu zkratky, ale o zásadní posun v tom, jak medicína chápe stav, který postihuje přibližně každou desátou ženu v reprodukčním věku. Lukáš Roubík a Tereza Vágnerová z IMV podcastu ho rozebrali do hloubky.
Není cysta jako cysta
PCOS, tedy polycystický ovariální syndrom, byl po desetiletí označením, které svazovalo ruce lékařům i pacientkám. Název napovídal, že problém sedí na vaječnících a že tam jsou cysty. Obojí je ale nepřesné.
Jak Vágnerová v podcastu vysvětlila, cysty v pravém slova smyslu na vaječnících při tomto syndromu ve skutečnosti nejsou. Jde o shluky nezralých folikulů, které nedokončily ovulaci. A navíc, ne každá žena s tímto syndromem je vůbec má.
To vedlo k reálným dopadům v klinické praxi. Velká studie zaměřená na zkušenosti žen opakovaně ukázala pozdní stanovení diagnózy, nedostatečné vysvětlení po jejím určení a vysokou míru nespokojenosti s péčí.
Pacientky i zdravotníci proto v posledních letech volali po změně. Podle dat z roku 2025 byl klíčový argument právě ten, že dosavadní název zúžil vnímání syndromu na vaječníky a zastínil jeho metabolické a psychické dopady.
Nový název PMOS, tedy polyendokrinní metabolický ovariální syndrom, tento rámec mění. Do procesu přejmenování bylo zapojeno přes 50 pacientských a odborných organizací a celkem více než 22 000 odpovědí.
Zavedení nové zkratky do mezinárodních doporučených postupů je naplánováno na rok 2028, kdy skončí tříleté přechodové období. Pro praxi to znamená, že obě zkratky budou ještě nějakou dobu existovat vedle sebe.
Důležité je přitom to, co Roubík zdůraznil: vaječníky z obrazu nezmizely. Zůstávají součástí syndromu, jen přestaly být jeho definujícím středem. Přibyl endokrinní a metabolický rozměr, který byl dříve schovaný v pozadí.
Tři pilíře, které syndrom drží pohromadě
PMOS stojí na třech vzájemně propojených pilířích: inzulínová rezistence, hyperandrogenismus a chronický nízkostupňový zánět. Inzulin hraje v celém procesu ústřední roli.
Metaanalýza studií ukázala, že ženy s PMOS mají průměrně o 27 % nižší citlivost na inzulin než ženy bez tohoto syndromu, a platí to bez ohledu na tělesnou hmotnost. Právě tady padá jeden z nejrozšířenějších mýtů: PMOS není totéž co nadváha. Mít normální váhu neznamená, že inzulínová rezistence nemůže být přítomna.
Mechanismus je přitom poměrně jasný. Vysoká hladina inzulinu přímo stimuluje vaječníky k nadměrné produkci androgenů. Zároveň snižuje produkci proteinu SHBG v játrech, čímž roste hladina volného aktivního testosteronu.
Vzniká tak bludný kruh: vysoký inzulin zvyšuje produkci androgenů, ty zhoršují dozrávání folikulů a kvalitu ovulace, což dál prohlubuje hormonální nerovnováhu. Navenek se to může prejuvit jako vynechané cykly, problémy s otěhotněním, akné nebo zvýšené ochlupení.
Třetím pilířem je chronický nízkostupňový zánět. Ženy s PMOS vykazují zvýšené hodnoty zánětlivých markerů, například CRP nebo TNF-alfa, a tento zánět inzulínovou rezistenci dále prohlubuje.
Vágnerová v podcastu upozornila na věc, která se snadno přehlédne: příznaky jako únava, horší soustředění nebo „brain fog“ nevysvětluje jeden jediný hormon. Za částí z nich stojí výkyvy energie spojené s inzulínovou rezistencí, za další částí nekvalitní spánek nebo chronický stres.
Dopady syndromu přitom sahají daleko za reprodukční zdraví. Mezinárodní doporučené postupy řadí PMOS mezi rizikové faktory pro kardiovaskulární onemocnění a systematické přehledy ukazují přibližně 1,4- až 1,5násobně vyšší riziko klinických kardiovaskulárních příhod.
K tomu se přidává vyšší riziko nealkoholického ztučnění jater, obstrukční spánkové apnoe a před menopauzou také vyšší riziko hyperplazie endometria.
Co skutečně funguje
Speciální dieta pro PMOS neexistuje, a to je ve skutečnosti dobrá zpráva. Mezinárodní doporučené postupy nepodporují žádný speciální protokol a místo toho doporučují dlouhodobě udržitelný stravovací vzorec postavený na základních principech zdravé výživy.
V praxi to znamená dostatek bílkovin, vlákniny a nenasycených tuků, převahu minimálně zpracovaných potravin a omezení cukru, trans tuků a průmyslově zpracovaných jídel.
Z konkrétních přístupů vychází v metaanalýzách nejlépe DASH dieta, která ukázala příznivý vliv na inzulínovou rezistenci, glykémii nalačno i triglyceridy. Low carb a keto mají biologickou logiku a u žen s výraznější inzulínovou rezistencí a BMI nad 25 přinášejí podle některých metaanalýz krátkodobé zlepšení, ale studie jsou malé a heterogenní. Závěr doporučených postupů zůstává konzistentní: udržitelná strava má přednost před jakoukoli módní dietou.
Důležité je také to, co v jídelníčku přibývá, nejen to, co z něj ubývá. Ženy, které zlepší svůj stav pomocí výživy, nejčastěji přidají luštěniny, zeleninu, fermentované mléčné výrobky, ořechy a ryby, tedy potraviny s protizánětlivým potenciálem.
Přesně tento vzorec leží za výsledky DASH diety a většiny ostatních přístupů, které v datech vycházejí dobře. Není to žádná tajná kombinace, ale konzistentní práce s kvalitou celého jídelníčku, která může u PMOS trvat déle než při běžném metabolickém stavu, ale jejíž výsledky jsou reálné.
K přerušovanému půstu se Roubík postavil opatrně a seed cycling hodnotili moderátoři ještě kritičtěji. Data pro intermitentní půst existují, ale chybí dostatečná síla důkazů pro univerzální doporučení a u žen s anamnézou poruch příjmu potravy může být přímo problematický. Seed cycling, tedy střídání semínek v různých fázích cyklu, pak nemá kvalitní klinická data vůbec, a některé přehledy upozorňují na možné zhoršení LDL.
Jak Vágnerová shrnula: „Ono to může fungovat, jenom prostě přes tu úpravu té stravy a navýšení vlákniny. Ono to zase vypadá takový tím wow efekt, že ty semínka něco udělají, ale prostě to je pořád to samé dokola."
Na sociálních sítích se přitom právě tyhle přístupy šíří nejrychleji, odvádějí pozornost od věcí, které prokazatelně fungují, a mohou vést k opakovaným pokusům o extrémní diety, které metabolický stav redundancy ženy dlouhodobě zhoršují.
Suplementy: co je jen marketing?
U doplňků výživy je zásadní rozlišovat biologický mechanismus od klinických důkazů. Řada látek dává mechanicky smysl, ale data ze studií jsou omezená nebo nekonzistentní. Nejpevnější pozici má inositol, který zasahuje do inzulínové signalizace, je dobře tolerovaný a mezinárodní doporučené postupy jeho užití individuálně připouštějí. Výraznější efekt na ovulaci nebo redukci hmotnosti ale zatím nemá silnou oporu v datech.
Omega 3 mastné kyseliny mají konzistentní výsledky zejména u triglyceridů a lipidového profilu. Vitamin D má smysl řešit primárně při prokázaném deficitu, NAC pomáhá snižovat oxidační stres a berberin získává v oblasti fertility a metabolického zdraví zajímavá data, i když na plošné doporučení zatím nestačí.
Praktický přístup k suplementaci proto není o tom nakoupit co nejvíce slibně znějících látek, ale o tom zacílit na konkrétní deficit konkrétní ženy. Vitamin D si zaslouží zkontrolovat krevním testem, protože jeho nedostatek je mnohem rozšířenější, než většina žen předpokládá, a to i u těch, které ho pravidelně užívají.
Omega 3 dávají největší smysl u žen, které málo jedí tučné ryby nebo mají horší lipidový profil. Inositol lze vyzkoušet jako bezpečný doplněk s rozumným mechanismem účinku, bez přehnaných očekávání.
Lukáš Roubík a Tereza Vágnerová dále rozebírají také fertilitu, rizika těhotenství u žen s PMOS či otázky z rubriky Q&A o vaječných skořápkách jako zdroji vápníku a o tom, proč sláva glutaminu vybledla. Celý díl IMV podcastu najdete na platformě vlny.cz
