Reprezentace proti okresnímu přeboru
Kromě komunálních voleb se v říjnu chystají i volby do třetiny senátních obvodů. Na CNN Prima News proběhla dvojice kandidátských debat, konkrétně pro obvody Hradec Králové a Vyškov.
Obě debaty ukázaly na velký kámen úrazu klání o křesla v horní komoře českého parlamentu. Střetávají se v nich, řečeno fotbalovou optikou, hráči reprezentační s hráči z okresního přeboru, kteří mnohdy příliš netuší, která bije. Tříčlenná debata o to, kdo bude senátorem za Vyškov, pak ukázala druhou krutou pravdu – nejen že o senátní volby dlouhodobě nejeví přílišný zájem voliči, ale ony už zjevně moc nezajímají ani samotné kandidáty.
Na úvod by autor tohoto textu rád přiznal, že byl na zmíněnou televizní stanici pozván jako komentátor, aby spolu s komentátorem Mladé fronty DNES Miroslavem Koreckým okomentoval obě předvolební debaty. O něco méně rád pak přiznává, že to byl v zásadě jediný důvod, proč tyto debaty vůbec sledoval – není totiž obyvatelem ani jednoho z dvojice volebních obvodů, takže se ho ani jedno klání osobně netýká.
V Hradci Králové se o post senátora uchází sedm lidí, ve Vyškově jen tři. To odpovídá nepřekvapivé realitě, že ve větších městech se lidé o politiku obecně zajímají víc než ve městech menších. Platí to jak pro voliče, tak pro samotné kandidáty.
V královéhradecké debatě jsme mohli vidět bývalého ministra Martina Dvořáka (69) a obhajujícího senátora Jana Holáska (53) – ze sedmi kandidátů tak nějak jediné dva, které měl průměrný divák šanci poznat. Pamětníci možná ještě rozpoznali Vladimíra Drymla, který v senátu působil před více než deseti lety v barvách ČSSD. Teď kandiduje také za ČSSD, jenže to už není oživlá mrtvola České strany sociálně demokratické, ale nikdy reálně nežijící Česká suverenita sociální demokracie. Toliko k šancím reprezentanta takzvaných politických dinosaurů.
Zbylí kandidáti zde byli, při vší úctě k nim, do počtu. Aniž by kdo chtěl rozporovat jejich profesní background, zde jsou v roli komparzu. Toť ostatně je velkým neduhem senátních voleb obecně – za minulého režimu by se tomu řeklo nedostatek kádrů.
Výhodu oproti volbám do poslanecké sněmovny mají volby senátní v tom, že v nich mohou kandidovat i nezávislí kandidáti. Nevýhoda pak spočívá v tom, že se (čest výjimkám) povětšinou jedná lidově řečeno o mimoně. Třeba to i myslí dobře, ale to nic nemění na tom, že jsou mimoni. Straničtí kandidáti jsou pak v zásadě dvojího typu – zasloužilí straníci, které je potřeba někam uklidit a kteří povětšinou volby vyhrávají, a náhodné kádrové rezervy, jejichž kandidatura je od počátku brána stylem „tak hlavně aby tam za nás někdo kandidoval".
Jiná liga na Vyškovsku
V debatě kandidátů z obvodu Hradec Králové se výše uvedené projevovalo tak, že jediní Dvořák s Holáskem budili dojem nejen toho, že vědí, kam kandidují, ale že u toho i tuší, co tam reálně mohou či nemohou dělat. U ostatních jsme mohli vidět tu idealismus, tu naivitu, tu prostě jen touhu dostat na pár týdnů alespoň nějaký mediální prostor.
Kdo se o politiku alespoň trochu zajímá a má nějakou míru starosti o to, aby česká politika fungovala, ten musel nevyhnutelně seznat, že takovíto lidé nemají v Senátu co dělat. V případě Vyškova to bylo ještě víc do očí bijící. Nový lidovecký předseda Jan Grolich (42) zde působil oproti dvojici protikandidátů ne jako jiná liga, ale jako úplně jiný sport.
Zatímco Grolich v jedné a Dvořák s Holáskem ve druhé debatě hovořili k věci a bylo na nich vidět, že jsou pevně usazeni v realitě, zbytek ansámblu dodal poměrně povšechné názory na dané dotazy moderátorky Pavlíny Wolfové. Už se u toho příliš nezamýšlel, zda něco takového vůbec v Senátu prosadit jde, v lepším případě nad tím, zda jejich vize jednotlivce je v rámci jednaosmdesátihlavého tělesa realisticky naplnitelná – spoiler alert: většinou není.
Naštěstí otázky byly obecného politického charakteru a nebyl prostor pro další z obvyklých neduhů senátních voleb, tedy sliby hor a horáků pro daný obvod. Jejich naplnitelnost se vzhledem k tomu, o čem se v senátu vlastně jedná, limitně blíží nule.
Bezpečnostní hrozba jménem rakovina
Fascinující byly v obou debatách pasáže o tom, co jednotliví kandidáti vnímají jako největší bezpečnostní hrozby a do čeho by investovali státní peníze. Samozřejmě, pro někoho je prioritou ohrožení ze strany Ruska válčícího na Ukrajině, pro jiného uprchlická krize, pro dalšího třeba Green Deal. Vzhledem k ryze subjektivně zabarvené otázce jsme dostali subjektivní odpovědi, nic proti ničemu.
Těžko říct, co se honilo hlavou těm, kteří odmítali za nebezpečí pro Českou republiku označit ruskou agresi a místo ní zmínili kybernetické útoky. Někdo by jim možná mohl prozradit, kdo za většinou těch útoků stojí.
Nejvíce zarážející ale byly dva momenty. Prvním bylo, když kandidátka na senátorku ve Vyškově Petra Absolonová, kandidující za hnutí ANO, mezi největší bezpečnostní hrozby zařadila onkologická onemocnění. Jistě, civilním povoláním je vrchní sestra na onkologii, což je velmi záslužné, a lze chápat, že k tématu má blízko. Stejně tak nikdo nebude rozporovat, že onkologická onemocnění jsou problém.
Jenže zařadit je mezi hrozby bezpečnostní je jako odpovědět na otázku, co máte za značku auta, tak, že to auto je stříbrné. Od toho, aby Absolonová nepůsobila úplně mimo, ji zachránil jen třetí kandidát Jaroslav Fládr, který celkově budil dojem mírně dezorientovaného pána, který šel zrovna kolem.
Husákovské recepty SPD
Druhým z podivných momentů bylo, když královéhradecký kandidát za SPD Ivan Picek prohlásil, že by investoval do zvýšení porodnosti, protože poslední vláda, která pro to něco udělala, byla vláda Gustáva Husáka. V odborné psychologické hantýrce se tomu říká Freudovské uklouznutí, tedy že mimoděk řeknete něco, co si sice myslíte, ale víte, že byste to nahlas říkat neměli.
Pakliže nám skutečně SPD chce ordinovat husákovské recepty, tak asi pán bůh s námi. A obecně, není nic moc děsivějšího než představa, že se nějaký politik rozhodne rozrodit národ. Jediný, komu se to skutečně povedlo, je někdejší slovenský předseda parlamentu Boris Kollár (61), který zatím zplodil osmnáct dětí se čtrnácti partnerkami. Ale to pan espeďák Picek asi nemyslel. Tedy snad.
Co čekat od výsledků
Kdybychom si chtěli zahrát na volební prognostiky, v Hradci Králové se nejspíš dočkáme druhého kola, s největší pravděpodobností Martina Dvořáka proti Janu Holáskovi. S menší pravděpodobností pak jednoho z nich dvou proti v zásadě komukoliv ze zbývající pětky, s tím, že ve finále se senátorem stane buď Holásek, nebo Dvořák – podle toho, kdo do druhého kola postoupí. Tak to v jednoobvodových volbách, kde kandiduje známá politická osobnost proti „nou nejmům", prostě chodí.
Ve Vyškově dost možná druhé kolo ani nebude, protože v případě Jana Grolicha to celé připomíná ranou fázi zápasů fotbalového poháru, kde tým z čela tabulky nejvyšší soutěže potká na hřišti vítěze krajského přeboru. Zážitek to nepochybně je, ale poněkud zbytečný.
Voličům se pak nelze moc divit, že se jim k senátním volbám příliš nechce a zvolení senátoři jsou pak obdařeni demokratickým mandátem o síle průměrného maloměsta.
