Posádka nákladní lodi Fitburg čelí tvrdému trestu za poničení strategické infrastruktury na dně Baltského moře. Ruský kapitán Andrej Maksimenko si má odpykat tři a půl roku vězení, ázerbájdžánský poddůstojník Vusal Majidov pak dva roky a deset měsíců.
Oba muži vinu odmítají a kapitán se podle zprávy agentury Reuters plánuje odvolat. Rozhodnutí přichází v době, kdy severoevropské státy čelí zvýšené aktivitě ruských vojenských plavidel a urychleně posilují dohled nad podmořskými trasami.
Stopa dlouhá sto třicet kilometrů
Plavidlo Fitburg vyplulo 30. prosince 2025 z ruského Petrohradu s nákladem směřujícím do Izraele pod vlajkou státu Svatý Vincenc a Grenadiny. Finská pobřežní stráž loď zastavila hned následující den přímo ve Finském zálivu.
Vyšetřovatelé zjistili, že loď za sebou několik hodin vlekla kotevní řetěz i část kotvy. Vzniklá brázda na dně měřila zhruba 130 kilometrů a proťala devět komunikačních a elektrických kabelů i jeden plynovod. Dvě klíčová spojení byla zcela přerušena.
Z oficiálního rozsudku helsinského soudu vyplývá, že kotevní naviják byl plně funkční a při vyplutí z přístavu byla kotva řádně zajištěná. Brázda na mořském dně navíc začínala bezprostředně u hranice ruských teritoriálních vod.
Posádka ignorovala varování finských úřadů a v nebezpečné plavbě pokračovala ještě dvě hodiny po výzvě. Teprve poté námořníci kotvu vytáhli.
Milionové škody a ignorované výstrahy
Soud sice nezjistil, kdo konkrétně dal povel ke spuštění kotvy, bezpečně však prokázal, že oba odsouzení o vlečení věděli. Maksimenko podle verdiktu z pozice velitele plavbu umožnil, zatímco Majidov se na ní přímo podílel.
Podle rozsudku zabránila mnohem rozsáhlejšímu výpadku energetických a datových sítí pouze souhra náhod. Společně mají oba odsouzení uhradit odškodné ve výši přibližně 1,9 milionu eur, samotný kapitán pak dalších zhruba 85 tisíc eur.
Finská justice odmítla námitku obhajoby, že se událost odehrála mimo výsostné vody severského státu. Soud potvrdil svou pravomoc věc řešit z důvodu přímých a úmyslně způsobených následků na finském území.
Podezřelé manévry hlubinných ponorek
Obavy západních spojenců se neomezují pouze na komerční nákladní dopravu. Britská vláda již v dubnu 2026 upozornila na odhalení ruské podmořské operace v severním Atlantiku.
Spojenecké síly tehdy vystopovaly ruskou útočnou ponorku třídy Akula doprovázenou dvěma speciálními hlubinnými plavidly z tajné jednotky GUGI. Tyto stroje jsou podle Londýna konstruovány pro průzkum dna a manipulaci s infrastrukturou v případě otevřeného konfliktu.
V září téhož roku se objevily zprávy o zmařeném ruském nácviku přerušení kabelů u norských Špicberků. Zdejší podmořská trasa představuje strategický uzel, protože zajišťuje spojení s arktickou satelitní stanicí SvalSat, která stahuje data z polárních oběžných drah.
Miliardové investice do obrany dna
Londýn a severoevropští spojenci reagují koordinovaným postupem při střežení Atlantiku, Arktidy a Baltského moře. Cílem je vytvořit nepřetržitý štít nad kritickými koridory.
Britské královské námořnictvo potvrdilo investici 90 milionů liber do programu Atlantic Net. Nová obranná síť propojí bezpilotní podhladinové drony, stacionární senzory a vyhodnocovací systémy řízené umělou inteligencí.
Podobné incidenty přitom v oblasti nejsou ojedinělé. Na přelomu let 2024 a 2025 poškodil energetické spojení Estlink 2 tanker Eagle S, který za sebou rovněž vlekl kotvu. Severoatlantická aliance na tyto hrozby reagovala spuštěním stálé hlídkové operace Baltic Sentry.
Bezpečnostní riziko dopadá na celý kontinent. Podle statistik Evropské komise prochází pod mořskou hladinou zhruba 99 procent veškerého mezikontinentálního internetového provozu včetně bankovních transakcí. Brusel proto vyčlenil 347 milionů eur na krizové opravárenské kapacity a zabezpečení nejzranitelnějších podmořských uzlů.
