Nová poslankyně Barbora Pipášová nastoupila do sněmovních lavic teprve loni na podzim jako osamocená pirátská zástupkyně za Vysočinu. Do vysoké politiky přitom vletěla přímo z terapeutické ordinace.
Roky strávila s dětmi a dospívajícími ve středisku výchovné péče, předtím dřela jako sociální pracovnice v terénu a doprovázela pěstounské rodiny při výchově.
Politické dění začala podle svých slov vážněji sledovat až na rodičovské dovolené, kdy měla čas číst a přemýšlet. „Čím víc jsem to pozorovala, tím víc mě to přesvědčovalo, že se věci v sociální oblasti musí dělat úplně jinak,“ říká v podcastu I Want More na VLNÁCH.
Když se po mateřské vrátila do terapeutické ordinace, zažila šok. Hlavní potíže dětí se totálně proměnily. Zatímco dříve řešila klasické záškoláctví, rvačky nebo drobné krádeže, po covidu začaly přicházet zlomené děti, které se bály vyjít ven, bály se školy a děsil je jakýkoliv kontakt s vrstevníky. „Automaticky jsem se každého úzkostného dítěte po čase ptala, jestli přemýšlí nad sebevraždou. A většina z nich mi na rovinu řekla, že ano. Ten pohled do jejich očí byl strašný,“ popisuje Pipášová mrazivou realitu.
Zlomový moment pro celou generaci nastal během pandemie. Česko tehdy drželo jedny z nejdelších uzávěrů škol v celé Evropě. Děti seděly měsíce izolované doma, bez kamarádů, bez denního režimu a bez pohybu.
„Viděla jsem ty fatální následky každý den v terapeutických místnostech i při návštěvách ve třídách. Když se školy konečně otevřely, učitelé a ředitelé v tom zůstali úplně sami. Bez školních psychologů, bez metodické podpory, bez koruny na odborníky. Stát sice uzávěry natvrdo nařídil, ale na to, co to s psychikou těch děcek udělá, už nikdo na ministerstvech nepomyslel,“ kroutí hlavou poslankyně.
Právě tenhle institucionální amatérismus ji donutil kandidovat. Do Pirátů vstoupila v roce 2023 a loni na podzim na Vysočině vybojovala sedm procent a svůj poslanecký mandát.
Ve sněmovně ovšem narazila na novou realitu. Babišova vláda se totiž rozhodla od základů překopat přístup k protidrogové prevenci a adiktologii. Namísto vědecky ověřených metod, které se v Česku pracně budovaly dvacet let, chce kabinet vsadit na čistou represi a zastrašování. Nejviditelnějším symbolem této změny je takzvaný Revolution Train – obří multimediální vlaková souprava, která objíždí regiony a ukazuje školákům drastické, odstrašující obrázky toho, jak skončí, když sáhnou na drogy.
Pipášová má s tímto projektem osobní zkušenost z komunální politiky v Moravských Budějovicích, kde seděla v komisi pro vzdělávání. „Stojí to nehorázné peníze z veřejných rozpočtů, ale jelikož to obslouží spoustu žáků naráz, města si to vyhodnotí jako skvělou preventivní akci a žijí v iluzi, že už nic jiného dělat nemusí,“ varuje poslankyně. Jenže moderní věda mluví jasně: primitivní strašení v období dospívání funguje přesně obráceně.
Zakázané ovoce dospívající spíše přitahuje a z vlaku si neodnášejí poučení, ale zvědavost.
Matěj Hollan, který jako ředitel Asociace poskytovatelů adiktologických služeb obor roky profesně sleduje, v podcastu dodává: „Ten současný obrat Babišovy vlády k represivnímu populismu nás zasáhl jako blesk z čistého nebe. Ničí se tu věci, které reálně fungovaly.“
Pipášová v rozhovoru bije poplach i kvůli situaci sociálních pracovníků z OSPOD, kteří denně nesou obrovskou zodpovědnost za to, zda dítě zbyde v rodině, nebo půjde do ústavu. „Pracují pod šíleným tlakem, bez supervize a bez adekvátní podpory systému. Já osobně bych tuhle práci nechtěla dělat ani za zlaté prase,“ přiznává otevřeně.
Velkou část této záchranné sítě navíc stát vědomě přehodil na neziskové organizace, protože je to pro rozpočet levnější a flexibilnější než státní aparát. Problém se přitom táhne už z minulosti. Za ministra školství Mikuláše Beka (STAN) ve Fialově vládě se prevence na školách plošně osekala a nastal totální chaos v akreditacích programů.
„Zažívala jsem to přímo v praxi střediska výchovné péče. Najednou nebyly peníze na programy, které roky běžely. Všichni politici před kamerami vyprávějí, jak je nutné posílit prevenci, ale v reálu se stane vždycky pravý opak,“ nešetří kritikou Pipášová.
Světlou výjimkou je podle ní aktuální ministr školství Robert Plaga (ANO), který jí v poslaneckých kuloárech přislíbil, že v příštím státním rozpočtu přihodí miliardu korun na takzvanou indexaci. Jde o mechanismus, který má peníze na školní psychology, speciální pedagogy a sociální pracovníky rozdělovat podle reálných sociálních potřeb konkrétní školy, nikoliv paušálně.
„Ten nástroj sice v zákoně máme, ale dosud byl jen na papíře a skoro nefungoval. Uvidíme, jestli ministr dodrží slovo, nebo to zůstane jen u slibů,“ uzavírá poslankyně.
Jak funguje sněmovní mašinérie zevnitř? Proč jí europoslanec Filip Turek záměrně a dětinsky lezl do televizních záběrů na chodbách parlamentu? A co přinese roztříštění agendy lidskoprávního odboru na Úřadu vlády?
