V nejnovějším díle podcastu sedí muž, který prožil svou závislost na alkoholu na absolutní hranici přežití. Jan Šulc, dnes jeden ze zakladatelů Národní rady lidí se zkušenostmi se závislostí (NARÁZ), prošel brutálním restartem a dnes svůj příběh přetavuje v silný politický hlas.
V podcastu detailně rozkrývá, proč se právě nyní vede ostrý politický boj o to, zda lidé, kteří si peklem prošli, budou mít dál slovo při rozhodování o české drogové politice.
Šest panáků jako základ, tři litry vodky na vrcholu
Jan Šulc začal pít už v dětství. Táta chodil do hospody, kamarádi táty chodili do hospody, všichni sousedi na sídlišti žili v hospodě. Alkohol byl normou, nikoli výjimkou.
„V posledních letech jsem si uvědomil, že jsem od svých 18 let plus mínus nikdy nešel spát střízlivý. Budilo mě to a přišlo mi to úplně normální,“ říká v podcastu Jan Šulc.
Ve dvanácti letech ochutnal alkohol poprvé a okamžitě mu propadl. Na učňáku se pilo, pak nastoupil byznys, pak filmařina, hudební klipy, festivaly. Tam všude chlast patřil k rituálu.
Závislost nevznikla přes noc. Šulc v rozhovoru používá obraz Nohavicovy písně o šplhání na alkoholický kopec, kdy si člověk vůbec neuvědomuje terén ani výšku. Mezitím měl ženu, dvě děti, podnikal, stavěl dům a zodpovídal za zaměstnance. Alkohol byl ventilem, který se střádal, dokud nepřišel tvrdý náraz do zdi.
Fyzické projevy dorazily fatálně. Fibróza jater třetího stupně, varixy, bilirubin na hodnotách, které podle statistik nešlo přežít. Doktoři se na něj v nemocnici chodili dívat jako na úkaz.
Šulc byl dvakrát tak žlutý, že měl být po smrti, ale organismus se pokaždé zázrakem srovnal. V průměru vypil denně šest až sedm dvojitých panáků Jamesona, na absolutním vrcholu kolem tří litrů vodky denně, a do toho kouřil marihuanu.
Prvních pět let pokusů o abstinenci přitom totálně selhalo, protože přestával jen proto, aby okolí dokázal, že nemá problém. Po dvou měsících si dal jedno pivo a byl v tom zpátky.
Záchrana v Červeném Dvoře a síla „opakovačů“
Zlom přišel až v momentě, kdy nastoupil do Červeného Dvora. Slavná jihočeská léčebna ho šokovala. Šulc, který celý život bojoval proti autoritám, nečekal systém bez mříží, kde mu nikdo nic nepřikazuje ani nezakazuje.
Léčebna mu dala dvě věci: čas přemýšlet sám o sobě a setkání s takzvaným „opakovačem“ – člověkem se žitou zkušeností, který léčbu úspěšně zvládl a vracel se do komunity jako vzor.
Právě tahle zkušenost přímého sdílení bez hierarchie a bez přetvářky, kdy vyléčený závislý mluví jako rovný s rovným s lidmi na dně, je pro Šulce klíčem k úspěšné adiktologii.
Červený Dvůr není jen psychiatrická léčebna v tradičním smyslu. Je to mezinárodně uznávaná instituce postavená na hodnotách harm reduction, jejíž model studuje celý svět. „Rozbít to nesmí,“ varuje Šulc v rozhovoru.
Hlas zevnitř a vládní úřednický amatérismus
Po léčbě Šulc spoluzaložil organizaci NARÁZ. Ta nestojí na teoreticích zvenčí, ale výhradně na lidech zevnitř, kteří si závislostí sami prošli. Dnes tato organizace sedí u jednacích stolů v krajích, v Radě vlády a připomínkuje systémové dokumenty.
Přináší totiž konkrétní, syrovou zpětnou vazbu o tom, jak systém reálně (ne)funguje. Hollan to přirovnává k pacientským organizacím v medicíně – léčba bez hlasu těch, kterých se týká, nemůže být efektivní.
A právě tady narážíme na aktuální politický konflikt. Vláda totiž avizovala záměr přesunout agendu závislostí z Úřadu vlády, kde úspěšně funguje od devadesátých let, pod ministerstvo zdravotnictví. Hollan se Šulcem den před natáčením na tiskové konferenci tento krok ostře odmítli.
Česká protidrogová politika, kterou vybudovali lidé jako Bém nebo Vobořil a kterou nám závidí svět, funguje právě proto, že je mezioborová. Propojuje resorty školství, sociálních věcí, vnitra a zdravotnictví, což koordinační místo na Úřadu vlády dosud umožňovalo. Přesun pod jediné ministerstvo tuto koordinaci zničí.
Hollan navíc dodává tvrdý kontext: Ministerstvo zdravotnictví má oblast tabáku a alkoholu ve správě přes třicet let a výsledkem je nula. Věk osmnácti let pro prodej chlastu se vymáhá sporadicky, jednou za dva roky proběhne médii titulek, že polovina prodejen prodala alkohol nezletilým, a nestane se vůbec nic.
Co kluci v podcastu říkají na nový zákon o psychomodulačních látkách, prevenci u mládeže nebo na nastupující digitální závislosti?
