Před komunálními volbami se v Praze znovu mluví o dostupném bydlení. Stejně tomu bylo před čtyřmi lety, kdy masivní výstavbu slibovaly strany napříč politickým spektrem. Sliby se ale do počtu nových bytů zatím nepromítly tak, jak si mnozí představovali.
Proč se tedy v Praze nestaví víc? Podle Tomáše Peka, místostarosty Prahy 10 za TOP 09 a předsedy výboru pro územní rozvoj hlavního města, nejde o jediný problém, který by vyřešila jedna změna zákona. Dlouhé povolování staveb je podle něj jen část skládačky. Další jsou komplikovaná jednání s developery, nedostatek kvalifikovaných pracovníků i to, jak město samo připravuje své projekty.
Razítko nestačí, chybějí i lidé
Pek by chtěl stavební řízení zjednodušit a dát větší odpovědnost autorizovaným projektantům. Pokud má architekt nebo stavař potřebné oprávnění a za projekt odpovídá, neměly by podle něj úřady znovu prověřovat každý detail.
Ani rychlejší razítka ale automaticky neznamenají rychlejší výstavbu. Praha podle Peka naráží také na nedostatek stavebních dělníků, řemeslníků a dalších kvalifikovaných pracovníků. Školy jich podle něj nepřipravují tolik, kolik by stavebnictví potřebovalo. Zmiňuje i složitost dohod mezi městem a soukromými investory: připravit projekt, vyjednat podmínky a zajistit infrastrukturu může trvat roky.
Na koho by při řešení bytové krize vsadil, říká otevřeně.
„Protože jsem pravičák, tak musím říct, že stejně to za nás vždycky staví developeři,“ říká v podcastu.
Soukromého investora považuje za rychlejšího a možná i levnějšího partnera než město, které musí postupovat podle pravidel veřejných zakázek. Úkolem Prahy by podle něj mělo být především připravit podmínky, v nichž se dá stavět, a dohlédnout, aby s novými byty vznikala i potřebná občanská vybavenost.
Městský developer a pouhých 22 bytů
Řeč přišla také na Pražskou developerskou společnost (PDS), od které si město slibovalo výrazný příspěvek k dostupnému bydlení. Moderátor připomněl, že po zhruba šesti letech fungování má PDS stavební povolení na pouhých 22 bytů. Vzhledem k původním očekáváním je to velmi skromný výsledek.
PDS se navíc v poslední době dostává do pozornosti nejen kvůli pomalé přípravě bytů, ale i kvůli pochybnostem o hospodaření a zakázkách. Podrobněji jsme se jim věnovali v článku Pražská developerská společnost měla profesionalizovat rozvoj Prahy. Místo toho kolem ní létají pokuty a podivné stamiliony.
Pek připouští, že očekávání veřejnosti mohla být příliš vysoká. Upozorňuje ale, že příprava městských projektů je dlouhodobá záležitost a její výsledky se nemusí vejít do jednoho volebního období. Přesto se přiklání k většímu zapojení soukromého sektoru. Praha podle něj dokáže developerům pomoci zejména připravenými územími, plánovacími smlouvami a předvídatelnými pravidly. Samotné město by se mělo soustředit na to, co zvládne nejlépe, místo aby se snažilo každou stavbu realizovat vlastními silami.¨
Dostupné nájemné má svou cenu
Pek upozorňuje také na ekonomiku městského bydlení. Praha a její městské části podle něj pronajímají část bytů výrazně pod tržní cenou. To pomáhá současným nájemníkům, ale omezuje to příjmy na další výstavbu a opravy. Na Praze 10 zmiňuje přibližně dva a půl tisíce městských bytů, z nichž část má kvůli starším smlouvám nájemné kolem poloviny tržní úrovně.
Zvýšení nájmů je politicky nepopulární, Pek v něm ale vidí možnost, jak získat prostředky na rozšiřování bytového fondu. Jako příklad uvádí posun nájemného z 50 na 75 procent tržní ceny. Město by tak získalo více peněz, které by mohlo vracet do bydlení.
Vzniká tím ovšem nepříjemná otázka: jak zvyšovat dostupnost bydlení, když jedním z navrhovaných řešení je zdražení městských nájmů? Pek argumentuje především dlouhodobou udržitelností. Pokud město nemá dost prostředků na opravy a nové byty, nemůže podle něj nabídku dostupného bydlení významně rozšířit.
Filharmonie, nebo projekty pro běžný život?
Výrazněji se Pek vymezuje u Vltavské filharmonie, jednoho z nejambicióznějších pražských stavebních projektů. Moderátor připomněl, že PDS se vedle bydlení podílí i na přípravě této miliardové stavby, a zeptal se, zda právě to má být její úloha.
Pek nezpochybňuje, že společnost plní zadání města. Na podobné projekty se ale dívá především očima stavaře. „Já chci, aby to fungovalo,“ vysvětluje svůj přístup, který staví do kontrastu s pohledem architektů.
Filharmonii označuje za zajímavou stavbu, zároveň však pochybuje o jejích prioritách vzhledem k dalším potřebám hlavního města. „Je to hezký barák, je to zvláštní barák,“ říká. Raději by podle svých slov viděl větší pozornost věnovanou věcem, které jsou lidem blíž.
Nejde tedy jen o spor, zda Praha potřebuje novou koncertní síň. Otázkou je i to, jak má město rozdělovat peníze a kapacity mezi reprezentativní stavby, bydlení a každodenní infrastrukturu.
Památky ano, zbytečná administrativa ne
V závěru se debata přesunula k památkové ochraně. Pek se jí profesně věnoval a zdůrazňuje, že stojí na straně historického města. Upozorňuje však na případy, kdy podle něj památková pravidla vytvářejí zbytečnou administrativu. Příkladem je odstranění graffiti v ochranném pásmu památkové rezervace: i na takový zásah může být potřeba stanovisko památkové péče.
Problém tedy nevidí v samotné ochraně historické Prahy, ale v tom, jak široce se pravidla někdy uplatňují a jak komplikované mohou být i relativně jednoduché úpravy. Praha podle něj musí umět chránit své historické hodnoty, aniž by každou změnu automaticky považovala za hrozbu.
Rozhovor ukazuje, že rychlejší výstavba není jen otázkou nového územního plánu nebo stavebního zákona. Pek by dal větší prostor soukromým developerům, zjednodušil povolování a přehodnotil některé priority města. Zároveň připouští, že ani tyto kroky neodstraní všechny překážky přes noc.
Po letech slibů o dostupném bydlení bude pro Pražany nakonec rozhodující, kolik nových bytů skutečně vznikne.
Všechny epizody podcastové série Praha 2030 a zbytek naší nabídky podcastů najdete zdarma tady.
