Na mapě Afriky se Demokratická republika Kongo nedá přehlédnout. Je druhou největší zemí kontinentu, žije v ní přes sto milionů lidí a hranice sdílí s devíti státy.
Velikost ale není to hlavní. Pod zemí leží suroviny, o které se přetahují světové velmoci, a poloha uprostřed kontinentu otevírá možnost propojit obchodní trasy napříč střední Afrikou.
Právě tím se zabývali analytici Institutu pro bezpečnostní studia (ISS). Ve studii z roku 2021 Waking the Sleeping Giant, česky Probuzení spícího obra, popsali scénáře vývoje země do roku 2050. Při vhodných reformách by se podle nich mohlo Kongo stát důležitým centrem afrického hospodářského růstu.
Kobalt a měď, o které se hraje
Prvním důvodem zájmu je kobalt. Kongo je jeho největším producentem na světě a používá se mimo jiné v některých typech baterií. Silné postavení má i v těžbě mědi, bez které se neobejdou elektrické rozvody, energetika ani spousta průmyslových oborů.
V konžské těžbě si pevné místo vybudovaly čínské firmy. Spojené státy a evropské země se zatím snaží zajistit si vlastní přístup ke strategickým surovinám a zbavit se závislosti na dodavatelských řetězcích, které ovládá Peking. Podle analýzy amerického think-tanku Atlantic Council z května 2025 se Kongo kvůli tomu stalo důležitým dějištěm geopolitického soupeření.
Těžba má ale pro samotnou zemi háček. Hodnota nerostů se totiž z velké části vytváří až při jejich zpracování v zahraničí. Kongo dodává suroviny, zatímco na hotových výrobcích vydělávají jiné země.
Změnit by to mohly investice do domácích hutí a zpracovatelských závodů. Země by pak nevyvážela jen nerosty, ale získala také pracovní místa a větší díl příjmů.
Elektřina, kterou by mohlo Kongo vyvážet
Bohatství leží i na povrchu. Řeka Kongo patří k nejvodnatějším na světě a její hydroenergetický potenciál se odhaduje zhruba na 100 gigawattů. Využívá se jen malá část.
Paradox je v tom, že mnoho Konžanů nemá doma elektřinu a její nedostatek brzdí i podniky. Země, která by díky řece mohla dodávat proud sousedům, musí nejdřív sama výrazně rozšířit výrobu i přenosové sítě.
Nejznámějším příkladem jsou vodní elektrárny Inga. Stávající zařízení využívají jen zlomek možností tamních toků a plánované projekty by výkon podstatně zvýšily. Naráží ale na vysoké náklady a složité financování a nová elektrárna bez vedení, které dopraví proud k odběratelům, k ničemu není.
Úrodná půda, ke které chybí cesty
Podobně je to se zemědělstvím. Kongo má podle odhadů více než 80 milionů hektarů půdy vhodné k pěstování, jenže velká část leží ladem a země zůstává čistým dovozcem potravin.
Zemědělcům často chybějí silnice, po kterých by úrodu dostali do měst. Chybí i sklady, zpracovatelny, moderní technika a peníze na investice. Kdyby se to podařilo napravit, mělo by Kongo čím zásobit vlastní obyvatele a časem i sousední státy.
Dopravu má zlepšit železniční koridor Lobito. Spojuje angolský přístav Lobito na pobřeží Atlantiku s vnitrozemím a jeho rozvoj má usnadnit přepravu z těžebních oblastí Konga a sousední Zambie. Zajímají se o něj zahraniční investoři i mezinárodní instituce. Těžaři by přes něj mohli vyvážet suroviny efektivněji, využít ho ale mohou i výrobci dalšího zboží.
Do hry vstupuje také Africká kontinentální zóna volného obchodu, kterou se kontinent snaží posílit obchod mezi státy. Bez kvalitních dopravních spojení ale zůstane tento cíl hodně vzdálený.
Boje na východě odrazují investory
Největší brzdou zůstává dlouhodobá nestabilita. Na východě Konga působí desítky let ozbrojené skupiny a boje vyhánějí lidi z domovů. V roce 2025 obsadilo povstalecké hnutí M23 podporované Rwandou města Goma a Bukavu.
Jeho postup prohloubil humanitární krizi, zhoršil vztahy se sousedy a narušil obchodní trasy. Konflikty zároveň odrazují investory a komplikují stavbu infrastruktury. Aby z nerostného bohatství mělo Kongo větší užitek, potřebuje kromě bezpečnějšího prostředí také fungující státní instituce a silnější domácí průmysl.
Podle scénářů ISS by úspěšné reformy mohly do roku 2050 výrazně posílit konžskou ekonomiku i vliv země na okolní státy. Záleží ale hlavně na tom, zda se podaří vytvořit podmínky pro dlouhodobý růst.
Kongo už dnes dodává suroviny pro moderní technologie. Zahraniční firmy z nich vyrábějí hodnotné zboží, zatímco velká část Konžanů dál žije v extrémní chudobě.
Jestli se z toho spícího obra stane hospodářská velmoc, rozhodne to, zda se tenhle nepoměr podaří změnit.






