Sedm let jsem dělal starostu. Za tu dobu jsem na radnicích i různých sněmech potkal všechno možné. Lidi, co si po prvním zvolení přestali podávat ruku s uklízečkou, i chlapy, kteří si pletli obecní rozpočet se soukromým účtem. Ale to, co teď předvedl staronový primátor slovenského Poltáru Peter Sitor, je úplně nová disciplína.
Sitor se rozhodl, že na ustavující zastupitelstvo nevstoupí v tichosti jako normální úředník, ale nechá si k tomu pustit fanfáry z Rockyho.
Když jsem si to video pustil poprvé, chvíli jsem čekal, kdy se ozve smích ze studia. Vypadalo to přesně jako moment z okresní svatby, kdy zvukař po půlnoci omylem klikne na jinou složku na flešce a místo svatebního pochodu odpálí osmdesátkový soundtrack. Jenže v Poltári to nikdo omylem nepustil. Sitor to myslel vážně.
Stačí se podívat na tu místnost. Dřevěné obložení jak z okresního výboru strany v roce 1984, křišťálový lustr, na stolku kytky v celofánu a podél stěn postávají zastupitelé s dětmi ve svátečním. Do toho napochoduje chlap v obleku s těžkým primátorským řetězem na krku, zatímco z beden řvou trubky z Filadelfie. Chybělo už jen, aby za ním šel obecní tajemník s ručníkem přes rameno a před hlasováním o rozpočtu mu namazal obočí vazelínou.
Normální starosta jde na ustavující schůzi s tím, že ho čekají čtyři roky řečí o ucpaných kanálech, rozbitých chodnících a dotacích na střechu školy. Je to řehole a často dost nudná práce. Sitorovi ale samotná funkce nestačila. Potřeboval vlastní scénu. Potřeboval, aby se na něj všichni dívali jako na borce, který právě vchází do ringu.
Když se mu začali smát lidé po celém Slovensku i v Česku, natočil vysvětlující video. Řekl v něm, že celý život sportuje, trénuje thajský box a v těch pár vteřinách hudby se mu prý promítl celý jeho životní příběh.
Fajn, každý máme nějaký životní příběh. Kdyby se předchozí primátor vyučil pekařem, taky by snad na zastupitelstvo nepřijel na valníku s moukou za zvuků Pec nám spadla. Kdyby dělal v lese, nenastoupí s motorovkou na rameni. Veřejná funkce tu není od toho, aby zastupitelé i s dětmi dělali křoví vašim klukovským snům. Skutečná autorita nepotřebuje hudební doprovod. Potřebuje ho jen ten, kdo tuší, že bez dramatické znělky by jeho příchod vypadal úplně obyčejně.
Ještě horší než samotný nástup byla ale reakce na kritiku. Odborník na protokol naprosto správně upozornil, že to bylo nedůstojné. Sitor na to vytáhl typickou výmluvu člověka přistiženého při hlouposti: v zákoně prý nikde nestojí, že zvučka musí být předepsaná paragrafem.
V zákoně toho není spousta. Zákon nikomu nezakazuje přijít na státní pohřeb v kraťasech. Ústava neříká, že oddávající nesmí při obřadu louskat buráky. Od toho existuje soudnost a základní úcta k úřadu. Věci, které se nedají napsat do vyhlášky, protože se počítá s tím, že je dospělý člověk má v hlavě.
Nejzajímavější na celé věci je ale Sitorovo přesvědčení, že udělal městu skvělou reklamu. Říká, že takhle Poltár ještě nikdo neodprezentoval a že celou smršť posměchu bere s nadhledem.
Jenže člověk, který je skutečně nad věcí, netočí dlouhá vysvětlující videa na sociální sítě, aby ostatním dokazoval, jak hlubokou myšlenku tím sledoval. Prostě mávne rukou a jde pracovat. Poltár se sice na dva dny dostal do zpráv, ale jen jako kulisa pro internetovou atrakci, u které si lidé ťukají na čelo. To není žádný marketingový majstrštyk. To je prostě ostuda, kterou se teď Sitor snaží zpětně prodat jako záměr.
Celá tahle boxerská show měla navíc hned po slavnostním gongu velmi konkrétní dohru. Zatímco filmový Rocky v ringu bojoval za čest a obyčejné lidi z ulice, v Poltári se okamžitě po nástupu řešila jiná trofej. Zastupitelé primátorovi schválili zvýšení platu o pětatřicet procent na necelých pět tisíc sedm set eur měsíčně – tedy zhruba sto čtyřicet tisíc korun.
Jedno musím Sitorovi nechat. On za to nemůže. Je to regulérní ťululum, které se nenarodilo bystré a za to nemůže. Kuk. Existuje o tom třetím rokem neprůstřelný důkaz.
Nešťastník. Každopádně vyhrál volby s obrovským náskokem, dostal přes pětasedmdesát procent hlasů a mohl čtyři roky v klidu řídit město. Místo toho během padesáti vteřin vyrobil scénu, kterou mu teď nikdo neodpáře. Příště už zbývá jen vyměnit primátorský řetěz za mistrovský pás, rozdat zastupitelům chrániče na zuby a v Poltári budou mít samosprávu, jakou jim nezávidí ani v Hollywoodu.







