Jen málokterému politikovi se daří tak pravidelně opanovávat mediální prostor jako Turkovi. Jenže je opanovávání mediálního prostoru a opanovávání veřejného prostoru.
V Turkově případě nejde o to, že by média jevila přílišný zájem o to, co dělá jako politik. Protože těžko říct, co vlastně dělá. Jde o to, že je schopen takřka na týdenní bázi generovat nový skandál, který má s politikou souvislost v zásadě jen tu, že takovýto člověk v ní nemá co pohledávat.
Sázka na whataboutismus s „rozvědčíkem Pávkem“ je ale u Turka už tak ohraná, že se stává jen podtrhnutím trapnosti celé jeho politické existence.
Hvězda, která vyšla na sítích, ne v politice
Zásadní pro pochopení „fenoménu Turek“ je to, jak se vůbec nynější poslanec a vládní zmocněnec s pozastaveným výkonem funkce proslavil. Jeho hvězda nezačala zářit v politice, ale na sociálních sítích.
Tam si roky budoval fanouškovskou základnu na drahých vozech, okázale na odiv dávaném luxusu, nekorektním humoru na hraně a často i za hranou dobrého vkusu a drsňáckém vystupování.
Na tom není vlastně ani nic špatného, podobnou kariéru má mnoho úspěšných influencerů. Problém nastává, když se influencer pasuje do role politika, nadto politika nadmíru distingovaného, schopného a fundovaného.
Jeho digitální prezentace pak působí poměrně schizofrenním dojmem. Na jedné straně tu máme odrzlého frajírka, na straně druhé profesionálního kravaťáka, co chce, aby ho lidé brali vážně. A slovy slovenského klasika: To mi nevychádza.
Turek si zjevně alespoň do určité míry byl před vstupem do politiky vědom toho, že jeho digitální stopa má za roky působení na sociálních sítích víc kaněk než řádně nasáklý piják, a najal si hned několik lidí, aby mu jeho profily promazali.
Bohužel kariéra postavená na kontroverzi se mu vrací jako bumerang. Jeho jediným štěstím je, že příspěvky, o nichž i sama policie tvrdí, že jsou evidentně trestné, jsou tak staré, že došlo k promlčení a už za ně nemůže být stíhán.
Popravčí četa s platem jogurtů
Aktuální několik let staré video zachycuje Turka spolu se dvěma přáteli, jak se baví tím, že po sobě hází jogurt. Jejich totožnost nehraje roli, jedná se toliko o další dva internetové macho slávomany.
Pokud jste to neviděli, tak ano, čtete správně. V kulisách pražské zříceniny Baba berou Turek a kamarád číslo jedna jogurty z plata a hází je na u zdi stojícího, do trenýrek svlečeného kamaráda číslo dvě, s tím, že jsou vlastně něco jako popravčí četa. Hahaha.
Pokud se na celou věc podíváme čistě formalisticky, ona zřícenina, ač v poměrně dezolátním stavu, je desítky let památkově chráněná, takže toto řádění by teoreticky mohlo být přestupkem.
Ono je ale asi zbytečné se nad tím vůbec takto zamýšlet, protože v plejádě Turkových průšvihů jde vlastně o drobnost. Spíše je to celé jen další trhlinou na tom, že Filip Turek je prototypem osobnosti, která do vysoké politiky nepatří a kromě skandálů, které po čase začnou být už spíše otravné, jí nemá co nabídnout.
Zhýralá zábava a rozvědčík na Hradě
Jogurtová aféra by vtipná nebyla nikdy, ale minimálně úsměvná by byla, kdyby její aktéři byli na počátku puberty a nejednalo se o dospělé muže na prahu čtyřicítky. Z nichž jeden si hraje na div ne největší politickou osobnost poslední dekády, které jen zákeřný prezidentčík zabránil v tom, aby se stala nejlepším ministrem v historii ministrování.
Což není jen náhodná glosa, ale spíše reakce na Turkovu sebereflexi, respektive její absenci. Konfrontován médii, co to zase mělo znamenat, odmávnul Turek házení jogurtem jako „nezodpovědnou a zhýralou, nicméně vtipnou zábavu“, s tím, že zásadnější problém je bývalý komunista na Hradě.
Ne, Filipe, to není zhýralé, to je jen úplně stupidní. Sázka na whataboutismus s „rozvědčíkem Pávkem“ je ale u Turka už tak ohraná, že se stává jen podtrhnutím trapnosti celé jeho politické existence.
Každý někdy provedl nějakou klukovinu. Jen ji teda většinou provedl v onom klučičím věku a ne po třicítce.
A byla jedna, přičemž se za ni tak trochu stydí. Ne že by jich měl za sebou desítky a ještě by nechápal, proč ho kvůli nim někdo vůbec otravuje.
Že někdo mentálně nevyspěje a zůstává navždy sígrem z druhého stupně, co uměl jen frajeřit do té doby, než ho někdo klepl přes prsty, a pak začal s brekem obviňovat ze všeho ostatní, to se bohužel děje. Jen většina takových lidí má alespoň tu soudnost, že neleze do politiky.
