Dominikánské náměstí zaplnily tisíce lidí, v nichž to vřelo. Přišli dát hlasitě najevo, že pořádání Sudetoněmeckých dnů v moravské metropoli je pro ně naprosto nepřijatelná věc.
Naštvaný dav byl pro šéfku komunistů jako prostřený stůl. Tihle lidé jsou "cílovkou" Stačilo! A tak jim na pódiu uspořádala bleskový výplach mozků. Vystačila si s narychlo spíchnutým festivalem bludů a patřičným uměleckým výkonem. Kreace hartusící tribunky lidu, co v gradaci výlevu atakuje level "země se otevřela", je její parádní disciplínou. V Brně místo, aby si klepali na čelo, málem zapalovali ohně.
Nesmysl první: Válečné reparace ve výši 20 bilionů korun
„Tohle je účet na 20 bilionů korun za válečné reparace. A až je Herr Posselt zaplatíte, možná i já začnu věřit, že to s usmířením myslíte vážně,“ ječela do mikrofonu Konečná a ukazovala na mluvčího sudetských Němců.
S matematikou si ale tahle paní hlavu neláme. Když se tehdejší předválečné koruny z roku 1938 přepočítají na dnešní peníze přes index spotřebitelských cen a kupní sílu, dostaneme se s použitím inflačního koeficientu na strop 6,12 bilionu.
A pokud použijeme mezinárodní metodiku – přepočet tehdejší hodnoty v dolarech upravený o americkou inflaci a současný kurz –, skončíme na částce 5,60 bilionu korun.
Konečná tedy realitu vědomě přestřelila skoro čtyřnásobně. Kde vzala těch zbylých 14 bilionů? Nikde. Prostě si je vycucala z prstu, protože takhle obří cifra zní na náměstí dostatečně strašidelně na to, aby to její stoupence vytočilo. Dobře věděla, že její posluchači kalkulačku v ruce nemají a umělou inteligenci platí Soros. Proto jí číslo i apel schválili potleskem. V tu chvíli věděla, že může říci cokoli. To se to hartusí.
Nesmysl druhý: Prezident má jít po Němcích jako vymahač
Konečná si samozřejmě musela otřít boty o prezidenta Petra Pavla. Podle ní by měl správný státník okamžitě vystartovat kvůli reparacím po Berlínu a ten vymyšlený balík peněz jim omlátit o hlavu. A vymáhat.
Tohle burcování je ale čisté právní sci-fi. V roce 1997 jsme totiž s Německem podepsali Česko-německou deklaraci, kde stojí, že křivdy z minulosti zůstanou v minulosti a nebudou zatěžovat politické ani diplomatické vztahy.
Pro Němce je to uzavřená kapitola. Definitivní mezinárodní tlustou čáru za válkou udělala už velká smlouva z roku 1990. Neexistuje žádný soud, který by Berlín donutil platit.
Nesmysl třetí: Němci se prý z placení vyvlékli sami
Konečná dělá z Němců dlužníky, co se z placení kdysi cynicky vyvlékli. Svému fanklubu ale záměrně tají, že reparace vůči NDR se v srpnu 1953 odepsaly v reakci na Moskvu. Ta se jednostranně reparací vzdala, aby pomohla soudruhům v budování socialismu v NDR.
Československá vláda v srpnu 1953 reparační nároky na "povel z Kremlu" odpískala také. Dodávám raději: Komunistická vláda, soudružko Konečná.
Vrtat se v tom dál a jít po NSR nešlo, protože Praha by musela vymáhat škody i po bývalém fašistickém Slovenském štátu.
To byl největší kostlivec v naší skříni. Válečná Slovenská republika byla uznaným státem a spojencem Hitlera – Slováci po boku Němců útokem na Polsko druhou světovou válku zahajovali, společně s nimi pak zaútočili i na SSSR, chrlili munici pro Wehrmacht a za deportace svých Židů nacistům dokonce sami platili.
Uplatnit se po roce 1945 striktní mezinárodní metr, patřilo Slovensko na stranu poražených států Osy. Dodnes se to tam neříká nahlas. Vymáhat škody po něm by společný stát okamžitě rozbilo. Bolševici proto nechali reparace usnout.
Konečná tak předvádí schizofrenii – mává vymyšleným dluhem, ale tají, že ho kvůli Moskvě a slovenskému kostlivci zlikvidovali její vlastní ideoví předchůdci.
Velké finále: Inženýrka a bakalářka práv dělá z vlastních voličů idioty
Vrcholem celého brněnského tyátru je ale fakt, jak bezostyšně dělá Konečná ze své vlastní základny hlupáky. Krmí je pohádkami, přitom moc dobře ví, co blábolila za nesmyslné konstrukce.
Kateřina Konečná totiž není nevzdělaná Máňa z pavlače, která plácá hlouposti. Podívejte se na její akademickou historii – z té ženské ten kalkul přímo stříká.
Na brněnské Masarykově univerzitě vystudovala obor Hospodářská politika a správa. Na VŠFS k tomu přidala titul inženýra (Ing.) z veřejné správy a financí. A aby toho nebylo málo, na Právnické fakultě MU si dodělala diplom bakaláře (Bc.) v oboru Právní specializace ve veřejné správě.
Představa, že netuší, jak se věci s reparacemi mají, je úplně mimo. Mluvíme tu o člověku s diplomem z ekonomie, státních financí a mezinárodního práva. Spočítat si ty biliony dneska zvládne průměrná kalkulačka, ale o matematiku tu přece nejde. Dvacet bilionů, kterými se teď hartusí na Posselta nebo prezidenta Pavla, prostě na obří účtence na jevišti vypadá lépe.
Takhle to tehdy v třiapadesátém bylo. Když Káča mává v Brně účtem za reparace, nemá ho adresovat do Berlína, ale na odkaz svých ideových předchůdců, kteří ho spláchli do záchodu, což ona sama moc dobře ví. Stejně jako to, proč proletariátu vypráví haluze.
