Komunální politika se může zvenku tvářit jako souboj o územní plány, miliardové investice a velké dopravní stavby. Pak se člověku narodí dítě, vyjede s kočárkem a zjistí, že stejně důležitý je obrubník, rozbitý chodník nebo to, zda se vůbec dostane do školky.
Právě rodičovská zkušenost spojuje dva hosty nové epizody podcastu Praha 2030. Filip Nekola je opozičním zastupitelem Prahy 3 a do letošních voleb vede kandidátku ODS. Barbora Zapletalová je podniková právnička a bezpečnostní specialistka a na Praze 9 kandiduje jako dvojka STAN.
„Ježdění s kočárkem vás cvičí ve veřejném prostoru. Najednou zjistíte, že tam jsou věci, které jsou problematické, a jinak je ani nevnímáte," popisuje Zapletalová jednu z cest, které ji přivedly do komunální politiky.
Podobnou zkušenost má Nekola. Praha 3 podle něj není jen výstavní část Vinohrad. S kočárkem začal mnohem víc vnímat třeba stav chodníků na Jarově nebo každodenní problémy, které z auta či při běžné procházce člověku snadno uniknou.
Jednu ulici rozkopat čtyřikrát za rok? Nekola chce koordinátora
Jedním z hlavních témat je doprava. Nekola upozorňuje například na opakované uzavírky v ulici Jana Želivského. Podle něj není normální, aby se stejná komunikace během jednoho roku rozkopávala několikrát kvůli různým sítím a následným opravám.
Řešením by podle něj mohl být celopražský dopravní koordinátor, který by jednotlivé práce sladil. Pokud se opravuje voda, plyn a následně povrch ulice, mělo by se podle něj pokud možno vše odehrát najednou.
Zapletalová vidí problém také v samotném tempu stavebních prací. Zmiňuje rekonstrukci křižovatky u náměstí OSN ve Vysočanech, kde podle ní byla komunikace uzavřená zhruba měsíc, přestože se na místě nepracovalo soustavně.
„Není nic tristnějšího než projíždět kolem uzavírky a vidět, že tam není ani jeden člověk," říká. Podmínky veřejných zakázek by podle ní měly mnohem důsledněji tlačit na to, aby se na uzavřených stavbách skutečně pracovalo.
Nekola přidává zkušenost z Prahy 3. Rekonstrukce náměstí Jiřího z Poděbrad podle něj trvala tři roky a i tam byly chvíle, kdy staveniště působilo prázdně.
Parkování musí zdražit, shodují se
Ještě větší shodu oba nacházejí u parkování.
„Je úplně jednoznačné, že by se parkování mělo zdražit," říká Zapletalová. Současné ceny modrých zón podle ní nejsou dlouhodobě udržitelné. Současně chce další parkovací domy na okrajích metropole, kde by lidé mohli nechat auto a dál pokračovat MHD.
Na Praze 9 má parkování navíc svůj specifický problém – O2 arenu. Během koncertů a dalších velkých akcí se okolní ulice zaplní návštěvníky a místní mají problém zaparkovat i v blízkosti vlastního bydliště.
„U O2 areny by místní měl mít absolutní přednost," říká Zapletalová.
Podobný problém řeší také Praha 10 v okolí stadionu Slavie. Její starosta Martin Valovič v předchozím díle Prahy 2030 mluvil o možnosti výrazně zdražit krátkodobé parkování v době zápasů či koncertů. V nejvytíženějších hodinách by podle něj mohlo stát až dvě stovky za hodinu. Podrobněji jsme o jeho návrhu psali v článku Starosta Prahy 10 Valovič: Lidé nechtějí slyšet, že něco není naše. Kolem Slavie může parkování stát dvě stovky za hodinu.
Nekola upozorňuje i na nedostatek záchytných parkovišť pro Středočechy dojíždějící každý den do metropole. Systém podle něj těžko může fungovat, pokud řidič přijede na P+R a už ráno nemá kde auto nechat.
Oba přitom připouštějí, že auto není pro každého Pražana zbytečný luxus. S malým dítětem se podle nich pohled na jeho potřebnost poměrně rychle mění.
„S tím dítětem je to úplně něco jiného. Je prostě nejjednodušší ho naložit," přiznává Zapletalová.
Byty nestačí. Praha 9 potřebuje školy
Právě mladé rodiny přivádějí debatu k dalšímu problému Prahy 9 – rychlá výstavba bytů není vždy doprovázena stejně rychlou výstavbou škol, školek a služeb.
„U nás se hodně staví, ale trošku pokulhává za tou bytovou výstavbou veřejná vybavenost," popisuje Zapletalová. Rodiče podle ní narážejí na nedostatek míst ve školkách a dětských skupinách. Problémem je také situace v některých dopravních uzlech, například na Proseku, u Vysočanské nebo v Libni.
Sama má zkušenost s novou školkou a školou u Elektry. Přestože zařízení vzniklo přímo v nové rezidenční oblasti, její dcera se do školky nedostala.
Na Praze 3 se podobná otázka začne naplno řešit především s rozvojem Nákladového nádraží Žižkov. Nekola připomíná, že Praha 3 má dnes kolem 80 tisíc obyvatel a po dokončení nové čtvrti může přibýt dalších zhruba 20 tisíc.
Nové školy podle něj mají vznikat, ale zároveň by město mělo myslet na demografický vývoj a stavět budovy tak, aby šly v budoucnu využít i jinak – například pro seniory.
Současné koalici na Praze 3 zároveň vyčítá nenaplněné sliby. „Slib byly tři základní školy, pět mateřských škol. Za ty čtyři roky se postavila jedna mateřská škola," říká. Současně ale připouští, že akutní problém s kapacitami škol dnes městská část nemá.
„Aby to nebyly jen drahé ubytovny"
Na jednom se Nekola se Zapletalovou shodují výrazně: nové čtvrti nemají být pouze řadami bytových domů.
Zapletalová chce už při plánování myslet na školy, obchody, restaurace, komunitní prostory a další služby. V přízemích nových domů mají podle ní vznikat živé partery, ne další byty.
„Aby to nebylo sídliště, kde se jenom spí. Ne jenom drahé ubytovny," popisuje svou představu.
Nekola podobný princip vztahuje k Nákladovému nádraží Žižkov. Brownfield má podle něj šanci proměnit se v plnohodnotnou čtvrť s bydlením, školami, parky, lékaři, obchody a restauracemi – tedy v často zmiňované patnáctiminutové město.
V pohledu na dostupné bydlení se už oba částečně rozcházejí. Nekola nepovažuje Prahu za instituci, která má suplovat developera. Město má podle něj připravovat pozemky a pomáhat s administrativou, samotnou výstavbu ale mají ve velké míře zvládnout soukromé firmy.
Zapletalová jako možnou inspiraci zmiňuje Vídeň a silnější roli města v nájemním bydlení.
Metro D až do Vysočan
S desítkami tisíc nových obyvatel přichází také otázka, jak je po Praze přepravovat.
Zapletalová si veřejnou dopravu v metropoli obecně pochvaluje, na Praze 9 by ale chtěla ve špičkách posílit tramvajové spoje v nových rezidenčních oblastech. Sama popisuje ranní cestu od Elektry, při které se tramvaj cestou na Palmovku postupně zaplní natolik, že cestující „stojí na jedné noze".
Pro Nekolu je zásadním projektem prodloužení metra D z náměstí Míru přes Nákladové nádraží Žižkov až do Vysočan. Přípravy by podle něj měly začít v příštím volebním období, byť samotná realizace by trvala řadu let.
A pak přichází méně populární část debaty: cena MHD.
Také ta by podle obou hostů měla růst.
Zapletalová označuje současnou cenu za dlouhodobě neudržitelnou vzhledem k tomu, kolik Praha veřejnou dopravu dotuje. Zároveň navrhuje hledat řešení pro nízkopříjmové obyvatele, například vhodnějším nastavením kratších kuponů.
Nekola i Palička připomínají, že pražská roční jízdenka je levná nejen ve srovnání s Londýnem, ale také s některými českými krajskými městy.
Bezpečná Praha, ve které se lidé někdy bezpečně necítí
Závěr rozhovoru patří bezpečnosti. A právě tady se profesní zkušenost Zapletalové potkává s komunální politikou nejvýrazněji.
Oba hosté rozlišují mezi objektivní kriminalitou a subjektivním pocitem bezpečí.
Nekola uvádí jako příklad graffiti, bezdomovectví, otevřenou drogovou scénu nebo skupiny lidí popíjejících v parcích. Nemusí se přitom stát žádný trestný čin. Stačí, když na ženu s kočárkem někdo pokřikuje.
„Ono se vlastně nic neděje, ale ten pocit prostě není dobrý," popisuje.
Zapletalová zmiňuje tmavé podchody, špatné osvětlení nebo neupravenou zeleň. Právě podobné každodenní situace podle ní vysvětlují, proč lidé mohou bezpečnost označovat za problém i ve městě, kde jsou policejní statistiky příznivé.
Řešením má být větší přítomnost strážníků a asistentů prevence kriminality v ulicích. Praha ale dlouhodobě bojuje s jejich nedostatkem.
Oba se staví kriticky k systému, kdy si jednotlivé městské části strážníky fakticky přetahují prostřednictvím vlastních finančních příspěvků. Nekola by raději využil například profesní byty a chce, aby personální problém městské policie řešilo hlavní město koordinovaně.
„Aby se jednotlivé městské části přehazovaly v tom, kdo jim pošle víc peněz, mi přijde nekoncepční," říká.
Zapletalová s tím souhlasí. Práce strážníků je podle ní náročná už sama o sobě a personální podstav navíc znamená, že zbývající lidé musí zvládat víc práce.
Praha 3 a Praha 9 přitom stojí před podobným úkolem. Obě dál rostou a s novými byty musí přibývat také školy, doprava, služby a bezpečný veřejný prostor. Jinak může Praha postavit tisíce nových bytů, ale nikoli čtvrti, ve kterých budou lidé skutečně chtít žít.
Všechny epizody podcastové série Praha 2030 a zbytek naší nabídky podcastů najdete zdarma tady.
