Fibingerová byla ve své éře nejen absolutní světovou špičkou, ale také produktem tehdejšího státem řízeného dopingového programu v komunistickém Československu.
Anabolika tehdy jela jako na běžícím pásu v celém východním bloku, přičemž Západ nijak zásadně nezaostával. Přesto byla Fibingerová somaticky a silově nejlepší koulařkou všech dob.
Oficiálně je čistá – dopingový nález z halového mistrovství Evropy v Aténách v roce 1985 (zvýšené hodnoty testosteronu a epitestosteronu) byl tehdy promptně zameten pod koberec a anulován díky „lékařské zprávě“ o nezhoubném, hormonálně aktivním nádoru. Její halový světový rekord z Jablonce nad Nisou tak zůstává v platnosti jako naprostý unikát dějin.
Zatímco Jan Železný před třiceti lety šokoval svět výkonem 98,48 metru a moderní oštěpy dodnes létají daleko za devadesát metrů, u žen v hale platí jiná fyzika.
Fibingerová byla 19. února 1977 na absolutním vrcholu. Původním plánem na jabloneckém mýtinku přitom bylo pouze překonat jako první žena na světě bájnou hranici 22 metrů. Že přehodí i tehdejší mužskou elitu, nečekal nikdo.
Pořadatelé museli před soutěží kvůli brutální formě Fibingerové narychlo posouvat odhodový kruh, aby vůbec stačil sektor. Závod kvůli tomu začal se zpožděním. Československá hvězda neměla dokončené rozcvičení, a tak první pokus vynechala.
Během provizorního tréninku však hodila z místa 19 metrů a v dalším zkušebním pokusu poslala kouli na 21,30 metru. Když pak nastoupila ke svému prvnímu ostrému pokusu v soutěži, zapsala neskutečných 22,50 metru.
Už bezmála padesát let se k tomuto výkonu v hale nikdo nedokázal přiblížit. V osmé dekádě minulého století sice tehdejší dopingové mašinerie vyprodukovaly výkony Sovětky Natalji Lisovské (v hale 22,14 m) a východoněmecké rivalky Ilony Slupianek (v hale 21,59 m, venku drží světový rekord 22,45 m), ale v novém tisíciletí už nikdo přes 21,5 metru nehodil.
Současné světové špičce dělá problém přehodit hranici 20,5 metru.
Československý kombajn na rekordy tak zůstane na halovém trůnu už navždy.
