„Budu mít tři třídy ze základky, nebudu pracovat a budu žít z jejich peněz,“ naklikal do diskuse jeden z internetových profesorů ještě předtím, než zjistil, jak se host vůbec jmenuje. Podcast Negramoti vítá hosty tradičním nářezem hejtů z diskusního podsvětí. Tony a Karel u mikrofonů si lepší rozjezd epizody ani přát nemohli.
Dzurko podobné výkřiky kutilů z Facebooku neřeší. Místo nekonečného zápasu v mudrování s anonymy vytáhl na Instagram a TikTok kapitoly z romské historie a nacistického vyhlazování. Dokazuje, že dějiny jedné menšiny nezačínají ani nekončí u tří kolovrátkových vtipů, které si lidé posílají v řetězových e-mailech.
„Nejsme jenom zloději a na dávkách, ale máme taky nějakou historii, naši řeč, náš jazyk, nějakou identitu,“ shrnuje Dzurko. U mikrofonů se pak hned šláplo do minového pole, kde běžná konverzace vybuchuje během tří sekund.
Slovo cikán žralo už v dětství
V otázce pojmosloví má Dzurko jasno. Rom není žádný moderní výmysl ani korektní nálepka z Bruselu, ale název vycházející přímo z romštiny. Výraz cikán vnímá jako pejorativní nános, přestože v komunitě funguje odlišná dynamika. Vzpomíná přitom na dětská traumata.
„Když jsem byl malej a někdo řekl cikáni, tak mě to úplně žralo. Ani jsem pořádně nevěděl proč,“ přiznává u mikrofonu. Jazykové nuance jsou ale jen lehká rozcvička. Mnohem větší opruz představuje pocit, že člověk musí většinové společnosti neustále předkládat potvrzení o vlastní polidštěnosti.
Lidé nemusejí nikomu nic dokazovat. Domácí instrukce přitom fungovala od dětství jasně: kvůli původu musíš podat dvojnásobný výkon, abys přepsal scénář, který ti rasistický soused napsal ještě před narozením. Mladší generace tento komplex naštěstí hází do koše. Nemá potřebu dokazovat majitelům garáží, že poctivě pracuje a plní normy.
Pět set let otroctví z učebnic dějepisu vypadlo
Dzurkův zájem o minulost nevznikl na akademické půdě. Sám zdůrazňuje, že titul z historie nevlastní. Začal prostě kopat na vlastní pěst. Čím hlouběji kopal, tím větší bizár objevoval. Jako příklad uvádí pět století trvající otroctví Romů na území dnešního Rumunska.
První reakcí na objev pětisetleté otrokářské praxe nebyl akademický úžas, ale čistý vztek. Systémové selhání školství, které tuto kapitolu zcela ignoruje, ho vytočilo do běla. Podobná tma panuje kolem druhé světové války. Ze školy si každý pamatuje obecné řeči o Hitlerovi, zatímco romské oběti zůstaly v rohu jako zapomenutý detail.
Na sítě proto dostává konkrétní osudy, například romského partyzána Josefa Serinka nebo přeživší z táborů. Neobchází ani Lety u Písku a zdůrazňuje, že česká historie obsahuje kapitoly, které nelze hodit na bedra okupantům.
„Běž tam,“ odkazuje Dzurko všem chytrákům, kteří význam takových míst zlehčují. Statistiky v učebnici jsou jedna věc, postavit se na místo činu druhý zážitek.
Potomci obětí tleskají Sládkovi a volí Okamuru
Od historie se debata přesunula k současnému politickému cirkusu, kde diplomacie ustoupila syrovému výsměchu. Řeč přišla na zakladatele republikánů Miroslava Sládka (75) a jeho proslulou protiromskou kartu. Dzurku přitom neprovokuje jen samotný Sládek, ale hlavně Romové, kteří se s ním dnes se širokým úsměvem fotí na mítincích a nadšeně mu tleskají.
Sládek vybudoval kariéru na čistém rasismu. Představa, že mu o dekády později tleskají lidé, které chtěl posílat do vyhnanství, odhaluje hlubokou ztrátu paměti a totální mentální zkrat. Stejný bizár se opakuje u podpory SPD. Tomio Okamura (54) dlouhodobě dojí strach z menšin jako spolehlivé politické palivo.
Pokud Okamura svým bludům sám nevěří a jen inkasuje hlasy za chladný kalkul, nejde o polehčující okolnost. Prodej politického produktu založeného na nenávisti představuje ještě vyšší stupeň cynismu.
Nenávist spojila nespojitelné na protestech
U mikrofonů došlo i na těžko pochopitelný paradox z protestů, kdy se část Romů zařadila do protiukrajinského šiku. Ocitli se po boku lůzy, která ještě před rokem skandovala rasistická hesla pod jejich okny. Moderátoři v nahrávacím studiu jen kroutili hlavou nad tím, jak dokáže nenávist spojit oběť s agresorem.
„To je hrozně fascinující. Jak nenávist spojuje,“ zaznělo v rozhovoru. Mechanismus funguje spolehlivě. Jednou tvoří terč Romové, podruhé Syřané, pak Ukrajinci. Jméno nepřítele se mění, ale touha ukazovat prstem zůstává. Přesně proto má smysl vracet se k historii dřív, než nás potká další cyklus.
Dzurko nehodlá zůstat jen u videí. Vytvořil sérii obrazů fiktivních postav z reálné historie a chystá film o těhotné romské ženě. Vedle toho pořádá výstavy a míří do školních tříd. Studenti tam nahrazují táborová čísla konkrétními jmény. Výsledek: lidé si fakta začali hledat sami, protože správně položená otázka funguje lépe než hromada biflování.
Dzurkovi v rozhovoru definitivně vytekly nervy u momentů, kdy se část romské komunity jezdí dobrovolně znemožňovat do bizarních zápasnických projektů. Typickým příkladem je nová organizace G MMA promotéra Jakuba Jíry, kde se vedle sebe promotují romští zápasníci a někdejší ikonická tvář protiromského rasismu Miroslav Sládek. „Představ si, že tam máš Sládka, kterej byl v devadesátkách obrovskej rasistickej prase, a teď ty Romáci o tom nevědí, jsou tam s ním a ještě mu tleskají,“ rozčiloval se Dzurko u mikrofonu. Za vidinu pár tisícovek a chvilkového zviditelnění ze sebe někteří jedinci dělají cvičené opice v Jírově cirkusu a slouží jako kompars člověku, který z rasistického politika dělá atrakci.
Mrazivý rozpor spočívá v tom, že ti stejní romští influenceři nemají problém kývnout na Jírovy smlouvy a fotit se s figurami, které v devadesátých letech prohlašovaly, že cikáni spáchali zločin už tím, že se narodili. Místo aby si uvědomili, že v tomhle divadle plní jen roli užitečných idiotů pro pobavení publika a plnění promotérových kapes, aktivně pomáhají budovat značku stojící na stejném pódiu se Sládkem či Tomiem Okamurou. Výsledkem je bizarní podívaná na oběti rasistické rétoriky, které v přímém přenosu dobrovolně asistují u vlastního ponížení a ještě tomuto výsměchu tleskají.
Všechny epizody Negramotů a všechny epizody všech ostatních podcastů VLN najdete zdarma tady.
