Těžce zraněný pan Strnad ještě téhož večera v nemocnici zemřel. Svědci z místa nehody popsali tmavý vůz se specifickým tvarem karoserie, což dokonale sedělo na tehdy luxusní švédský Saab. Přesně v těchto místech a v tento čas přitom svým vozem stejné značky i barvy projížděl Jiří Sovák († 80), tehdy padesátiletý.
Složka vedená pod signaturou H 2-3 (i. j. 455) neodkrývá pouze poctivou práci okresního vyšetřovatele a detailní rekonstrukci hercovy tehdejší masivní konzumace alkoholu. Ukazuje především zvrácený mechanismus, jakým komunistický režim dokázal vážné obvinění slavného umělce proměnit v dokonalé, tiché "kompro" pro své vlastní účely.
Samotný střet auta s chodcem se však tehdy nepodařilo Jiřímu Sovákovi stoprocentně prokázat. Historik Radek Schovánek k nedávné medializaci případu poznamenal, že bez přímých důkazů je kategorické označování herce za viníka smrti Vojtěcha Strnada pouhým bulvárním konstruktem.
Jenže to, co spis odkrývá, je mnohem rafinovanější. Ukazuje, jak komunistický aparát vyrobil ze sprostého podezření ze zabití a z jasného opilství za volantem páku na populárního herce.
Celá složka se přitom v archivech dochovala jen proto, že Sovák po čase žádal vrácení řidičského průkazu a podal stížnost na postup vyšetřovatele VB, což spustilo na pokyn samotného ministra vnitřní inspekci. Ta je přesná v hlášení toho, co se stalo a proč se potom stalo, že se Sovákovi nic nestalo. Až na ten nakonec jen málem odevzdaný řidičák.
Kriminalistická rekonstrukce
Pojďme projít kritické pondělí 4. ledna 1971 minutu po minutě, tak jak tehdy operativci z Příbrami poskládali časovou osu, která odhalila fatální rozpory v hercově obhajobě.
Vyšetřovatel Okresního výboru Veřejné bezpečnosti v Příbrami – jehož konkrétní jméno spis neuvádí – rozjel po nehodě rozsáhlé šetření. Padesátiletý Jiří Sovák do protokolu tvrdil, že měl za celý den „pouze jedno malé pivo k jídlu“. Kriminalisté však prověřili svědky na trase a popsali hercovu konzumaci bez obalu:
14:30 – 16:30 / Příbramská nemocnice: Jiří Sovák navštívil v nemocnici svého přítele, prominentního primáře MUDr. Trefného. Vyšetřovatelé ze svědeckých výpovědí personálu zaznamenali, že v lékařské pracovně herec během dvou hodin zkonzumoval nejméně dvě deci francouzského koňaku.
16:45 – 18:45 / Vinárna Pramen URAN: Herec se přesunul do vyhlášené vinárny Pramen URAN. Podle svědeckých výpovědí personálu zde vypil dvě velká dvanáctistupňová piva a další čtyři deci bílého vína.
19:00 / Start motoru: Sovák startuje motor svého vozu Saab. Soudní znalci z oboru zdravotnictví v protokolu zpětně propočítali, že hladina alkoholu v hercově krvi se v tu chvíli musela pohybovat v kritickém rozmezí od 0,86 do 1,78 promile. V tomto stavu neměl za volantem co dělat.
19:30 / Mníšek pod Brdy: V tento čas došlo k výše popsanému fatálnímu střetu, kdy auto smetlo Vojtěcha Strnada a řidič z místa činu ujel.
Technické ohledání: Proč vyšetřovatel selhal v důkazech
Spis inspekce podrobně rozebírá protokoly o ohledání hercova vozu, které policie provedla až s několikadenním zpožděním. Kriminalistický technik do protokolu zaznamenal, že na pravé straně karoserie vozu chyběly ozdobné hliníkové a pryžové lišty.
Na laku v oblasti pravého předního blatníku a kapoty byly patrné čerstvé podélné rýhy a stopy po mechanickém otěru, které výškou od vozovky přesně odpovídaly anatomickým bodům střetu s lidským tělem – konkrétně výšce kyčle a pánve sedmdesátiletého Vojtěcha Strnada.
Soudní pitva oběti prokázala jako příčinu smrti masivní vnitřní krvácení, fatální zlomeniny dolních končetin, těžké poranění pánve a lebeční trauma způsobené rotací těla po nárazu a následným dopadem na namrzlý podklad. Mechanismus vzniku těchto zranění jednoznačně odpovídal střetu s čelní maskou a bokem jedoucího automobilu v rychlosti vyšší než 50 km/h.
Vyšetřovatel OV-VB Příbram však v zajišťování materiálních stop fatálně selhal. Přestože na místě nehody zůstaly v namrzajícím sněhu zřetelné otisky dezénu pneumatik, policie neprovedla jejich trasologické odlitky ani fotografickou dokumentaci s měřítkem.
Klíčovým selháním pak bylo, že Kriminalistický ústav neobdržel k expertíze žádné biologické stopy z povrchu karoserie Saabu. Vůz byl ohledáván pozdě, nebyl zajištěn v krytých prostorech a případné mikrostopy, jako byla krev, tkáň nebo textilní mikrovlákna z oděvu oběti, byly zničeny povětrnostními vlivy a provozem.
Kvůli tomuto procesnímu diletantství chyběl přímý vědecký důkaz, který by propojil hercovo auto s tělem mrtvého chodce.
Právní realita roku 1971: Potvrzené opilství, ale trest nikde
Kvůli důkazní nouzi ohledně samotného nárazu musela okresní prokurátorka dr. Marhoulová obvinění z usmrcení (§ 224 tehdejšího tr. zákona) a neposkytnutí pomoci (§ 208) zrušit. Jiří Sovák tak z obvinění ze smrti člověka právně vyklouzl jako „sprostý podezřelý“.
Prokurátorka však v plném rozsahu potvrdila obvinění z trestného činu opilství podle § 201 tehdejšího trestního zákona (č. 140/1961 Sb.), což byl přísný ohrožovací delikt pro řidiče pod vlivem. Nařídila Veřejné bezpečnosti okamžitě zabavit Sovákův řidičský průkaz.
V tu chvíli se rozjíždí protekční divadlo. Sovák policistům drze oznámil, že řidičák "zapomněl doma". Vedení VB raději rozhodlo, že se k herci domů pro doklad nepůjde a počká se na soud. Jenže v archivech jakýkoli záznam o trestu za toto prokazatelné opilství zcela chybí. Případ se prostě vypařil a herci neodešel od soudu s žádným záznamem v trestním rejstříku.
Rodinné prokletí: Druhá utajená smrt
Tento příběh z ledna 1971 získává děsivý rozměr v kontextu toho, co přišlo o několik let později. Když Jiří Sovák do konce života zavrhl svého syna Jiřího Schmitzera za to, že v opilosti zabíjel na silnici, veřejnost znala jen Schmitzerovu nehodu z roku 1976 z doby natáčení filmu Marečku, podejte mi pero!.
Tehdy bylo Schmitzerovi sedmadvacet let a odpykal si rok a půl z tříletého trestu. Medializace případu jeho otce však přinesla svědectví pozůstalé ženy, která po desítkách let vytáhla na světlo úpěnlivě pohřbené tajemství: druhou smrt zaviněnou opilstvím Jiřího Schmitzera za volantem, o které veřejnost neměla sebemenší tušení.
V květnu 1980 amnestie smazala Schmitzerův první trest. Pouhé tři měsíce poté, 17. srpna 1980 kolem čtvrté hodiny ranní, však usedl za volant vozu Fiat 127 znovu těžce opilý. Jiřímu Schmitzerovi bylo tehdy přesně třicet let. V krvi měl více než dvě promile a svědci potvrdili, že během zběsilé jízdy ze svatby pil becherovku přímo z lahve.
V obci Horní Jirčany nezvládl levotočivou zatáčku, vůz sjel do příkopu a čelně narazil do betonového sloupu veřejného osvětlení.
Pitevní protokol spolujezdce, třiadvacetiletého Jaromíra M., určil jako bezprostřední příčinu smrti zlomení báze lební, těžké kontuze mozku a devastující poranění hrudníku způsobená nárazem na palubní desku a deformovanou karoserii Fiatu. Mladík zemřel na místě během několika minut. Justice tehdy poslala tehdy třicetiletého Schmitzera za usmrcení a opilství na dva a půl roku natvrdo do vězení.
Sovákovo slavné prohlášení k synovi: „Že jsi porazil člověka, to se může stát, ale že jsi byl ožralej jak dobytek, to se nepromíjí,“ tak nebylo pokrytectví. Byl to prožitý děs otce, který v roce 1971 ve svých padesáti letech sám utíkal hrobníkovi z lopaty a viděl, že syn opakuje naprosto stejné fatální chyby, ale s reálnými mrtvými.
Finální pointa: Tiché kompro pro agenta Popa
Proč Jiří Sovák vyklouzl z mníšeckého průšvihu v roce 1971 bez trestu za prokazatelný alkohol za volantem? Důvodem nemusela být jen hercova nevina nebo obrovská popularita. Klíč k hádance může nabízet i jeho minulost. Až do roku 1956, tedy do svých šestatřiceti let, byl totiž evidován jako agent vojenské kontrarozvědky pod krycím jménem Pop.
V totalitním státě měla tato zpráva inspekce pro Státní bezpečnost obrovskou cenu. Režim nepotřeboval tehdy padesátiletého národního umělce zavřít a zničit mu kariéru. Naopak. Extrémně populární ikona, na kterou leželo v trezoru tiché, neuzavřené hlášení o opilecké nehodě se smrtí člověka, byla jako vydíratelná loutka daleko užitečnější.
Složka splnila svůj účel možná jako dokonalé kompro. Jiří Sovák možná moc dobře věděl, v jakém pekle se ocitl a že a komu vděčí za to, že může dál točit slavné filmy a vystupovat jako nedotknutelná morální autorita. Anebo to bylo tehdy v ten nešťastný pondělní večer na té silnici u hospody v Mníšku úplně jinak? Už se to asi nikdy nedozvíme.
Pachatel, kterého by se podařilo z nehody usvědčit, se tehdy nenašel. Vrah pana Strnada si sebou své tajemství odnesl do hrobu.
