Když se podíváte na pobřeží Baltského moře u německého města Binz, uvidíte hradbu, co tam na první dobrou moc "nesedí".
Megalomanský projekt Prora na ostrově Rujána je fascinující ukázkou toho, jak hluboko dokáže lidská mysl klesnout, když podlehne diktátu nenažrané totalitní propagandy.
Adolf Hitler a jeho dvorní architekti v čele s Clemensem Klotzem si v roce 1936 usmysleli, že vytvoří největší přímořské lázně na planetě. Žádná romantika, žádný odpočinek. Chladná, průmyslová mašinérie na zpracování lidských duší.
Továrna na poslušnost pod značkou KdF
Oficiálně celou akci zaštiťovala nacistická organizace Kraft durch Freude (Síla dnem radosti). Plán byl velmi jednoduchý: nahnat do osmi identických betonových bloků až 20 000 německých dělníků naráz. Všichni měli mít stejné unifikované pokoje o rozměrech pět krát dva a půl metru. A všichni měli výhled na moře.
Proč? Protože nacistický režim nepotřeboval spokojené občany. Potřeboval výkonné stroje, co si u moře odpočinou přesně podle tabulek, aby se pak vrátily do továren chrlit tanky a munici pro Wehrmacht.
Historické záběry ze zahájení stavby ukazují obrovskou armádu dělníků a stovky tun stavebního materiálu.
Jenže v roce 1939 přišel zvrat. Hitler rozpoutal válku a stavební dělníci museli mašírovat směr stavba zkušebního polygonu pro rakety v Peenemünde a gigantický projekt rekreačního hyperstřediska německého dělnictva zůstal torzem.
Žádný dělník se tu v rámci nacistického programu nikdy nevykoupal. Místo toho v nedokončených blocích během bombardování Německa živořili uprchlíci.
Po válce Sověti odpálili několik částí rozestavěného nacistického komplexu do povětří. Aby zde nakonec východoněmecká armáda zřídila kasárna, kde při nucených pracích a šikaně umírali lidé.
Když se zvrácená minulost promění v realitní terno
Po pádu železné opony to vypadalo, že tahle čtyřkilometrová jizva na těle Rujány prostě shnije coby eldorádo milovníků URBEXu. Nikdo nevěděl, co s takovým monstrem jiného dělat.
Jenže realitní byznys nezná morálku. V roce 2004 německý stát komplex rozprodal soukromým investorům a dnes zažívá Prora - pro mnohé mrazivou až nechutnou - renesanci.
Šedý beton nacistické diktatury zakryly nablýskané fasády, luxusní balkony a vyhřívané bazény.
Z lágru pro dělníky Třetí říše se stal luxusní, pětihvězdičkový hotel s komplexem apartmánů, kde se byty prodávají za vyšší jednotky set tisíc eur.
Zatímco v jedné části areálu místní dokumentační centrum dál pořádá přednášky o obětech nacismu a odkrývá zvrácenost hitlerovského marketingu, o pár stovek metrů dál popíjí smetánka drahé šampaňské. Čistý bizár.
Transformace Prory je esenciálním cynismem realitního trhu, který dokazuje, že s dostatečným množstvím peněz se dá v luxusní zboží proměnit i to nejtemnější dědictví lidské historie.
