Nejdřív si přiznejme jednu věc. Tohle není oznámení kandidatury. Tohle je provokace. Klasická, poctivá, řemeslně dokonalá zemanovská provokace, jakých jsme za třicet let viděli stovky.
Jenže pod tou vrstvou vtipů leží něco méně zábavného. Ti samí lidé, kteří Zemana upřímně nesnášejí, v druhé větě přiznávají, že o něm mluví jen proto, že není o kom jiném.
Zlojed - uličník, který si s českými médii pohrává od dob, kdy většina dnešních redaktorů chodila do školky, uprostřed okurkové sezony pronese větu „To víte, že mě to láká. Že v koutku mé duše o tom stále uvažuji“ — a nejen socky se rozjedou. Titulky, ankety, ústavní právníci, sociologové. Za odpoledne. Rozpočet na kampaň: nula.
Napsal jsem provokace, a trvám na tom. Ale bez servítků dodávám druhou část: podle všeho dostupného je Zemanův zdravotní stav takový, že reálná kandidatura je prakticky vyloučena. Muž na invalidním vozíku kvůli neuropatii dolních končetin, kterému ochranka musí pomáhat s přesunem do gumového člunu, nepůjde do roční celostátní kampaně. To není posměch, to je aritmetika.
Respekt patří na místo, kde ho nikdo nečeká
A přesto. Bylo by hloupé psát cokoliv kategoricky. Zeman sám v rozhovoru připomněl, že mu jeden lékař před pěti lety věštil, že nedožije Vánoc. Od té doby jich přežil pět. Tenhle člověk se dokáže dožít úplně všeho a je docela dobře možné, že přežije i většinu těch, kdo mu právě teď na sítích počítají zbývající měsíce.
Takže ano, respekt. Ne k obsahu toho, co říká, ale k té nezničitelné, houževnaté schopnosti být pořád ve hře. K vitalitě, která už dávno není fyzická, ale čistě mediální. Ke schopnosti jednou větou vytlačit z veřejného prostoru všechno ostatní.
Volby jsou v lednu 2028. Zemanovi by v tu dobu bylo třiaosmdesát. Ústavní právník Jan Kysela podle iDNES.cz potvrzuje, že mu ústava třetí pokus nezakazuje — dvě funkční období musí být po sobě jdoucí, což Zeman splnil, a pak už zákon mlčí. Právně tedy dveře otevřené jsou. Fyzicky spíš ne. Ale to je celé kouzlo té věty: nemusí být pravdivá, aby fungovala.
Co odhalily reakce, a to je ta skutečná zpráva
Nejzajímavější na celé kauze ovšem není Zeman. Je to, co se z lidí vysypalo během několika hodin.
Prohlédl jsem si desítky reakcí a napříč politickým spektrem se opakuje jedna a tatáž nota. Ne odpor k exprezidentovi. Únava z toho, že po třiceti letech nemáme nikoho jiného. Jiří Lobkowicz to shrnul přesně: „Česko nepotřebuje další návrat. Potřebuje novou generaci.“
To je diagnóza, ne komentář. Debata o osmdesátníkovi na vozíku jako o jediné vážné alternativě k úřadujícímu prezidentovi nevypovídá nic o Zemanovi. Vypovídá všechno o tom, jak vyprázdněná je česká politická scéna. Jiří Peňás to na Poradě Echa řekl bez obalu — kdyby se Zeman oživil, Petra Pavla (64) by porazil. A nikdo se tomu nesmál.
Přitom Pavlovi měří STEM důvěru pětapadesáti až šestapadesáti procent. Jeho pozice není nijak otřesená. Otřesená je nabídka. Předseda Senátu vyzval opozici, ať postaví protikandidáta, a opozice se od té doby zmohla na jedinou věc: na pochvalné pokyvování nad jménem Radek Vondráček (53).
Jenže to jméno si nevymyslela ona. Do veřejného prostoru ho pustil Miloš Zeman. Škodolibý, zapšklý provokatér, který už tři roky nemá žádnou funkci ani pravomoc, hodil opozici kandidáta na stůl jako kost a ona ho poslušně přijala a začala ho komentovat. Vlastního nápadu se nedopustil nikdo.
To je ta scéna v celé své nahotě. Vakuum tak dokonalé, že do něj stačí pustit jednu větu z Vysočiny a ono si ji okamžitě nasaje i s celou agendou.
Zombík, holubí trus a jedna nepříjemná pravda
Sarkasmus, který se pod původním příspěvkem vysypal, byl podle očekávání šťavnatý. Někdo přirovnal Zemanův návrat k černé smrti a španělské chřipce. Jiný napsal, že by proti současnému prezidentovi volil raději holubí trus na předním skle. Bavil jsem se, přiznávám.
Jenže pod tou vrstvou vtipů leží něco méně zábavného. Ti samí lidé, kteří Zemana upřímně nesnášejí, v druhé větě přiznávají, že o něm mluví jen proto, že není o kom jiném. Nostalgie po vlastní politické zkušenosti je jen slušnější slovo pro rezignaci.
Zeman střílel do hejna holubů. Trefil se, protože hejno je hustší než kdy dřív a nikdo z něj nikam neletí.
To není jeho vina.
To je naše.
