Hamás spustil 7. října 2023 neuvěřitelně odpornou hybridní a teroristickou operaci. Vraždili rodiny v jejich domech, stříleli mladé lidi na hudebním festivalu a odvlekli 251 lidí do Gazy. Přibližně 1 200 lidí zemřelo.
Hybridní operace je to proto, že anticivilizační devianti, kteří v bezpečí naší západní civilizace – díky vlastní oikofobii a naprosté morální degeneraci – podporují a obhajují islamistické vrahy všude kolem, okamžitě spustili novou vlnu nenávisti k Izraeli.
Hned na úvod textu podtrhuji dvakrát, že každý, kdo mává palestinskou vlajkou v bezpečí západního světa a vykřikuje u toho „From the river to the sea“, je prostě stejný zločinec jako nacisti a přeje si jediné – vyhlazení Izraele.
Vzpomeňme, jak rychle to šlo. Ještě ani nebyli spočítáni mrtví, a víc než třicet studentských spolků na Harvardu vydalo prohlášení, že za veškeré násilí nese plnou odpovědnost Izrael. Za veškeré, včetně zastřelených dětí a rodin upálených ve vlastních domech.
Kdo by tehdy sledoval jen západní kampusy a sociální sítě, musel by nutně nabýt dojmu, že 7. října vraždili Izraelci chudáky z Hamásu, a ne naopak. Během pár dní se pochopitelně přidali obvyklí podezřelí i u nás v Evropě – ti, co mají vždycky plné huby tolerance, lidských práv a boje proti kolektivní vině. Najednou zjistili, že na Izraelce se nic z toho nevztahuje.
Zavražděný kluk z festivalu nebyl v jejich optice obětí, ale „kolonizátorem“, „příslušníkem privilegované skupiny“ a kouskem „mocenské struktury“. A hlavně je potřeba to celé zasadit do „kontextu“. Tohle slovo jsem za tři roky slyšel a četl tolikrát, že se mi z něj dělá zle.
Mám za to, že kdo po masakru civilistů jako první věc začne hledat kontext, vyrábí vrahovi alibi, ať si to připouští, nebo ne. U soudu se polehčující okolnosti hledají až ve chvíli, kdy je jasné, co se stalo a kdo to udělal. Tady je hledali lidé, kteří si hrají na nestranné pozorovatele, a to v době, kdy v Be'eri ještě hořely domy.
Český dezoš má pro každou agresi „stepního Hitlera“ Putina připravenou písničku.
Vojenské okolnosti války v Gaze a politiku izraelské vlády ponechám na povolanějších. Kritizovat ji je legitimní a v Izraeli samotném to dělají hlasitěji než kdokoli v Evropě (statisíce lidí v ulicích mluví za vše). Mě zajímá, kam se nám tady na Západě poděla vlastní měřítka, jakmile je máme použít na někoho, kdo nás nenávidí.
Hrdlořezové jako bojovníci odporu
Hamás přitom není žádný osamělý vlk. Je jedním z chapadel chobotnice, kterou desítky let krmí a platí zločinecký íránský režim ajatolláhů. Vedle něj Hizballáh, Islámský džihád, jemenští Húsíové a irácké milice. Mezi sebou se leckdy hádají, ovšem v jednom mají naprosto jasno. Izrael má zmizet z mapy a Západ má klečet.
Část naší levice (rozuměj progleft, ne normální sociální demokraté) má přesto neodbytnou potřebu tyhle hrdlořezy přeložit do deviantní řeči „svého kmene“. Z islamisty se stává „bojovník odporu“, z náboženského fanatika „oběť útlaku“, z vraždění civilistů „asymetrický konflikt“. Ideologie, která v Íránu věší homosexuály na jeřábech a ženy mlátí za špatně uvázaný šátek, se pak na semináři o dekolonizaci tváří skoro jako spřízněná duše emancipace. Je to pomatené, ale je to tak.
Vrcholem jsou hodní tolerantní progresivní lidičkové s transparenty „Queers for Palestine“, kteří pochodují za lidi, u nichž by v Gaze skončili ve vězení, pokud by měli štěstí. Jasně, juniorní levoty se v mládí nablbnou… ale to nebyli jenom nevzdělaní mladí komouši nových barev.
O fascinující morální dno se postarala třeba hvězda genderových studií Judith Butler, na jejíž knihy se na leckteré fakultě přísahá jako na Bibli. V březnu 2024 veřejně prohlásila, že 7. říjen nebyl teroristický útok, ale akt ozbrojeného odporu. Posuďte sami.
Pro tyhle novodobé hlasatele myšlenek nacistických zrůd není podstatné, jaký je to režim, ale na které straně jejich pomatené morální mapy stojí. Kdo kope do Západu, má plusové body předem, i kdyby to byl Chomejní. Chyba demokracie je pro ně důkazem prohnilého systému, masakr spáchaný jejím nepřítelem smutným následkem traumatu.
A aby bylo jasno – islamismus mi nevadí kvůli tomu, že se jeho stoupenci modlí k jinému Bohu. Psal jsem o tom nedávno v textu o Masarykovi, takže jen stručně.
Muslim, který chodí do práce, platí daně a nechá mě žít, jak chci, je pro mě soused jako každý jiný. Islamista chce, aby žena, homosexuál, odpadlík od víry i každý, kdo se náboženství vysměje, buď poslouchal, nebo zmizel. Levice by v tom měla mít jasno ze všech nejdřív, protože jde o hodnoty, které si sama léta psala na prapor.
Starý problém se Židy
Antisemitismus je v Evropě doma déle, než si většina z nás chce přiznat, a umí měnit kabáty jako málokterá nenávist. Ve středověku Žid ukřižoval Krista a otrávil studny, v devatenáctém století byl rasovým cizincem, u bolševiků kosmopolitou a sionistickým agentem. Dnes je z něj pachatel genocidy.
Člověk přestane být člověkem s rodinou a vlastní odpovědností a stane se zástupcem skupiny, které se kolektivně přidělí vina. A to prosím z úst lidí, kteří proti kolektivní vině jinak bojují na každém rohu.
Proč jsem ten pokřik „From the river to the sea“ na začátku podtrhl dvakrát? Mezi řekou Jordán a Středozemním mořem žije přes sedm milionů Židů a já bych od každého, kdo s tímhle heslem pochoduje po kampusu nebo po náměstí, rád slyšel, co s nimi bude, až bude Palestina „svobodná“. Kdo jim zaručí život, bezpečí a práva?
Hamás? Ten nám svou představu o osvobození předvedl 7. října naprosto názorně. Že by se pod ní skrývala skandinávská sociální demokracie, si nemyslí ani ten nejnaivnější obyvatel propalestinského stanového městečka.
A abychom si nenamlouvali, že se nás to netýká. Federace židovských obcí napočítala za rok 2024 rekordních 4 694 antisemitských incidentů a sama upozorňuje, že po 7. říjnu prudce vzrostla jejich závažnost.
V Brně se někdo pokusil zapálit synagogu, což bylo kvalifikováno jako pokus o teroristický čin. V prosinci téhož roku tamtéž napadli muže poté, co se ozval na podporu Izraele. V Česku, jedné z nejbezpečnějších zemí světa.
Fašista, komouš, islamista, dezoš i progresivní aktivista by se nedohodli ani na tom, kdo zaplatí útratu. U Židů se ale shodnou absolutně. Jsou to stejní extrémisté.
OSN zdegenerovala. Od té doby se nic nezměnilo
Před třemi lety jsem napsal, že OSN zdegenerovala. Bylo to po hlasování valného shromáždění o rezoluci, v níž se Hamás neobjevil ani jednou a která v podstatě stavěla na roveň obranu židovského státu a upalování židovských dětí. Česko patřilo k hrstce zemí, které hlasovaly proti, a paní ministryně Černochová tehdy na síti X napsala, ať z OSN vystoupíme.
Okamžitě se na ni snesla bouře posměchu a „dobrých rad“ od těch, co vždycky „vědí“, jak se to dělá. Já jsem byl tehdy na naši vládu hrdý a jsem dodnes, neb jen málokdy v dějinách stála Česká republika tak jednoznačně na správné straně.
Co se od té doby změnilo? Nic, spíš naopak, a UNRWA budiž toho důkazem. Vnitřní kontrola OSN v roce 2024 došla k závěru, že devět zaměstnanců UNRWA mohlo být zapojeno do útoku 7. října.
Devět lidí z humanitární agentury, kterou platí i evropští daňoví poplatníci. Agentura je vyhodila a svět se otočil na druhý bok. Kdo dnes bere OSN jako hlas Boží, má hodně krátkou paměť.
Válčící strana není Reuters
Po ruské invazi na Ukrajinu jsme se jako společnost konečně naučili pár základních pravidel. Válčící strana není Reuters. První zpráva nemusí být pravda, číslo potřebuje zdroj a zdroj je potřeba prověřit.
Tiskovkám ministerstva obrany „Ruské teroristické federace“ dnes nevěří nikdo, kdo má aspoň trochu rozumu. U Gazy jsme ale tahle pravidla velkoryse hodili přes palubu.
Vzpomeňme na nemocnici al-Ahlí. Hamásem řízené ministerstvo zdravotnictví v Gaze 17. října 2023 ohlásilo, že ji Izrael vybombardoval a zabil pět set lidí. Do večera to měla na titulních stranách přední světová média, před ambasádami se demonstrovalo a Jordánsko zrušilo summit s Bidenem.
Americké, britské i francouzské tajné služby pak došly k závěru, že šlo nejspíš o selhanou raketu palestinských teroristů a mrtvých bylo výrazně méně. Dokonce i New York Times přiznal, že se příliš spolehl na tvrzení Hamásu. To už ale nikoho nezajímalo.
V Gaze přitom opravdu umíraly desetitisíce lidí a utrpení civilistů bylo strašné, to nikdo soudný nepopírá. Právě skutečné utrpení je pro propagandu nejlepší surovina. Stačí přihodit číslo, které v prvních hodinách nikdo neověří, ukázat prstem na viníka a poslat to do světa.
Ovšem tady začíná být legrační náš domácí boj s dezinformacemi. Samozvaní arbitři správna, kteří u každého tweetu ruské ambasády najdou tři manipulativní techniky a napíšou k tomu metodiku, tohle sdíleli bez mrknutí oka. Řemeslo nezapomněli. Zpráva jim prostě zapadla do jejich vidění světa.
Dezoš a progleft u jednoho stolu
Český dezoš má pro každou agresi „stepního Hitlera“ Putina připravenou písničku. NATO ho vyprovokovalo, Ukrajina se měla dohodnout, Amerika taky vraždila v Iráku, a hlavně neznáme celý kontext. Kdo by po Buči začal v televizi vysvětlovat ruské historické trauma, toho bychom zařadili mezi užitečné idioty Kremlu, kam patří.
Když stejnou písničku po 7. říjnu zazpívá docentka z fakulty, je to najednou „nuance“ a „komplexní pohled“. Místo nálepky dostane pozvánku do studia.
Oprava za dva dny už nikdy nebude mít sílu prvního krvavého titulku. Propaganda nepotřebuje, abyste jí věřili navždy. Stačí jí dnešní večer.
Proruský dezoš a progresivní omlouvač islamismu se přitom nesnášejí skoro ve všem. Čtou jiné weby, volí jiné politiky a chodí do jiných hospod. Pak ale přijde agresor, který nenávidí Západ, a oba se jako na povel zeptají, co jsme mu udělali.
Rusko je agresivní kvůli NATO, islamismus kvůli kolonialismu, Hamás vraždí kvůli Izraeli. Nepřítel Západu má vždycky trauma a příčiny, Západ má vždycky vinu. Jsou to dvě strany jedné mince a obě stejně pomatené.
Že je to přehnané srovnání? Stačí si vedle sebe položit jejich vysvětlení Buči a 7. října.
Trojský kůň s grantem
Kreml ani ajatolláhové nikdy netajili, co chtějí. Putin chce Evropu rozhádanou a na kolenou, Teherán chce svět, kde o ženě rozhoduje mravnostní policie a o všech ostatních ajatolláh. S otevřeným nepřítelem se dá bojovat, protože víte, kde stojí. Horší je, když jeho normy někdo uvnitř Západu převleče do kostýmu dobra.
Nemluvím o muslimském sousedovi. Mluvím o politickém požadavku, aby náboženské pravidlo stálo nad zákonem, aby se nesmělo kritizovat náboženství a aby žena měla menší práva než muž. A hlavně mluvím o našich progresivních dobrácích, kteří, místo aby proti tomu stáli jako jeden muž, podezírají z islamofobie každého, kdo na to upozorní.
Rovnost se najednou musí „kulturně vyjednávat“, svoboda vyznání se mění v zákaz kritiky náboženství a tolerance v povinnost tolerovat netoleranci. Churchill prý říkal, že usmiřovač je ten, kdo krmí krokodýla v naději, že ho sežere jako posledního. Lepší popis jsem nenašel.
Ruská pátá kolona dneska smrdí Moskvou na kilometr a umíme jí říkat pravým jménem. Tahle má metodiku, grant a místo v radě neziskovky a mluví o dekolonizaci, emancipaci a ochraně menšin. Výsledek ale může být nakonec podobný.
Postavit se zlu
Západní civilizace má za sebou i temné kapitoly a nikdo soudný to nepopírá. Jenže otroctví znal celý svět a byly to britské lodě, které honily otrokáře u afrických břehů v době, kdy se na Arabském poloostrově s lidmi čile obchodovalo dál, a to až do 60. let minulého století. Nacismus i komunismus se zrodily v Evropě, ale byly to západní demokracie, které nad nimi nakonec vyhrály.
Parlamenty, nezávislé soudy, svoboda slova, rovnost žen a představa, že člověk nepatří panovníkovi, kmeni ani faráři – to všechno vymyslel Západ. Schopnost opravovat vlastní chyby z nás udělala nejúspěšnější civilizaci v dějinách lidstva. Kdo se ale umí jen bičovat, nakonec zapomene, že některé věci jsou prostě lepší než jiné.
Hamás, Teherán i Kreml mají naprosto jasno v tom, co chtějí. Jasno nemáme čím dál častěji jen my. Nebojme se tedy popisovat věci, jaké jsou. Nevysvětlujme vrahům motivy, nehledejme polehčující okolnosti pro hrdlořezy, kteří upalovali rodiny v jejich domech, a nebojme se nazvat teroristy, i kdyby se na nás sesypal celý twitterový polosvět.
Dneska jsem zase ráno po probuzení nejdřív checkoval výsledky NHL. Pro stovky izraelských rodin už ale žádné říjnové ráno normální nebude. Mrtvým z festivalu Nova a z kibuců nepomůžeme.
Můžeme ale aspoň přestat jejich vrahům vyrábět alibi.
