Tvrdil, že uběhl šest set mil za šest dní. Deníku The Guardian následně připustil, že dní bylo dvakrát tolik. Dva odborné články z let 2018 a 2020 musely projít opravou kvůli chybějícím zdrojům. Pochybení uznal v rozhovoru pro deník The Times.
Musel také upřesnit, že pět milionů liber pro charitu nevybral sám. Glasgowská univerzita i Ohio State University shodně uvedly, že u nich nikdy nepůsobil jako hostující profesor, přestože obě funkce figurovaly na webu jeho cambridgeské koleje.
Kdo staví kariéru na tvrzeních, která později sám opravuje, nese za jejich odhalení primární odpovědnost. Není to krutost, je to jednoduchý popis příčiny a následku.
Jasně, v reálu toho bylo mnohem, mnohem více, co si tento bájivý lhář v životopisu vylepšil. Je hodně smutné, jak se kolem toho v dnešním hyperkorektním světě chodí mnohem větším obloukem, než je na místě.
Patetické vyprávěnky o zázračném autistovi, který do jedenácti nemluvil, sám se naučil znakovou řeč a zmlácený ošklivými radisty, kteří u něj nakonec studovali, tyto objal a odpustil jim, i přesto, že v komatu jasně slyšel mediky, jak jeho blízkým doporučují odpojení od přístrojů.
Tohle je jádro věci a je dobré ho nepřehlédnout pod nánosem debat o rasismu, štvanici a mediální kultuře. Jen ty položky, co stihl doznat, než odešel skládat účty k opravdu poslednímu soudu - ani jedna nevznikla útokem zvenčí. Vznikly tak, že je někdo napsal. Že si je někdo vymyslel.
Disertaci, u níž deník The Telegraph napočítal přes sto pasáží připomínajících práci obhájenou o šest let dříve na Brunelově univerzitě, za plagiátora neopsal novinář ani útočný anonymní účet na sítích. Životopis na web koleje nenadiktovala zlá Cambridge. Číslo o šesti stech mílích za šest dní neřekl na konferencích nikdo jiný než Jason Arday.
Kdo staví kariéru na tvrzeních, která později sám opravuje, nese za jejich odhalení primární odpovědnost. Není to krutost, je to jednoduchý popis příčiny a následku.
O tom ostatním, co nebožtík „údajně“ nablábolil, nemá cenu se více bavit. Bájivá lhavost nebo, chcete-li, mýtománie jak vyšitá. Svět nejen lháře, ale hlavně podvodníka.
V mých očích nikdy neobstojí obraz mírného člověka drceného přesilou, nekompromisním tlakem celospolečenských odsudků, to vše vytuněno mocí sociálních sítí.
Nedojalo mě to.
V září 2025 měl týdeník Times Higher Education připravený text o profesorově plagiátorství. Arday si najal advokátní kancelář Carter-Ruck, jednu z nejobávanějších difamačních firem, pardon, právních kanceláří orientujících se na krizové PR v Británii. Text nevyšel.
To není chování bezbranné oběti. To je promyšlený a poměrně nákladný postup člověka, který věděl, co se na něj chystá, proč se to na něj chystá a kdo tu má máslo na hlavě. A měl prostředky to zastavit. Když se to o jedenáct měsíců později prolomilo jinudy, byl už dopad logicky mnohem tvrdší, než kdyby věc vyšla najevo tehdy.
Zapadá do toho i jeho vlastní veřejná linie. V dubnu 2026 mluvil na konferenci Britské sociologické asociace o „playbooku“, jímž prý pravicoví aktivisté cíleně likvidují černé akademiky. Obranu si tedy stavěl dopředu a stavěl ji na kategorii, která odvádí pozornost od obsahu obvinění k motivům toho, kdo je vznáší.
Aby bylo jasno, kam až tenhle argument sahá. Sahá k profesnímu a reputačnímu kolapsu, který si Arday způsobil vlastními pohádkami. Nesahá k tomu, co se stalo minulý pátek v Battersea.
Jasně, selhaly i instituce. Cambridge rozjela prověrku kvalifikací až pátého srpna, tedy roky poté, co Ardaye jmenovala řádným profesroem. Univerzity, grantové agentury a komise odměňovaly příběh rychleji, než ho stíhaly ověřovat. To je samostatné selhání a mělo by být pojmenováno.
Jenže rozdělovat odpovědnost neznamená rozpouštět ji. Instituce selhaly v kontrole. Arday dodal to, co mělo být kontrolováno. Tyto dvě věci nejsou totéž a nelze je zaměnit jen proto, že se druhá z nich dnes připomíná nepohodlně.
Ostatně formuloval to on sám, když v červenci řekl deníku The Times: „Nesu odpovědnost za chyby, kterých jsem se dopustil.“ Byla to jediná věta celé kauzy, kterou nikdo nemusel ověřovat.
A bylo by od jeho zastánců poctivé vzít ji vážně stejně jako všechno ostatní, co říkal.
