Pro jedny představuje novou tvář a svěží vánek v komunální politice našeho druhého největšího města, druzí ji vnímají spíše jako potenciálního záškodníka, který by mohl ODS pomoci rozložit zevnitř. Jak to tedy se Zlatuškovou je a kam vlastně kráčí současní občanští demokraté?
Komunální volby většinou nemají pro politické strany nikterak zásadní celostátní přesah a jde spíše o udržovací rutinu, v níž stranická vedení ve finále zajímá jen to, kolik mandátů v zastupitelstvech a radách větších měst obhájila.
Rozčarování z toho, zda má vůbec Zlatušková s ODS něco společného a není spíš náhodou reprezentantkou názorových proudů, které ve straně nikdy neměli příliš v lásce, neskrývají voliči ani někteří straníci.
K zamyšlení nicméně je kandidátka na primátorku Brna za koalici ODS, TOP 09 a nezávislých Kamila Zlatušková. Pro jedny představuje novou tvář a svěží vánek v komunální politice našeho druhého největšího města, druzí ji vnímají spíš jako potenciální záškodnici, která by mohla ODS pomoct rozložit zevnitř. Jak to tedy se Zlatuškovou je a kam vlastně kráčí současní občanští demokraté?
Blížící se volby do zastupitelstev měst a obcí obecně nejsou ničím, co by mělo potenciál jakkoli významně zamíchat stranickou politikou v Česku jako takovou. Ve větších městech obvykle kandidují ostřílení komunální politici, na které jsou místní obyvatelé tak nějak zvyklí, často dochází k tomu, že na stranickou příslušnost se nijak zvlášť nehledí, a vznikají na celostátní úrovni naprosto nepředstavitelné koalice, jak předvolební, tak povolební.
Po uzavření volebních místností a sečtení hlasů se na stranických sekretariátech podívají na získané mandáty, občas si trochu zavaří hlavy nad tím, jak to celé marketingově odprezentovat jako úspěch, i když se reálně o žádný velký úspěch nejedná, a jede se dál.
Drobným okořeněním komunálních voleb bývá v zásadě jen to, když se na jednotlivých kandidátkách objeví nějaké nové a neokoukané osobnosti, často známé z veřejného života. Na téhle úvaze není nic špatného, naopak se historicky osvědčila i v jiných volebních kláních, protože se skutečně ukázalo, že díky populárním hercům, sportovcům nebo úspěšným podnikatelům si strany mnohdy sáhnou i na ty voliče, kteří by svůj hlas standardním stranickým kádrům nedali.
Jsou i případy, kdy to příliš nevyjde – kupříkladu když hnutí ANO jako kandidáta na pražského primátora v roce 2018 nasadilo byznysmena a manažera Petra Stuchlíka. Babišovo hnutí tehdy skončilo ve volbách páté, Stuchlík se stal řadovým opozičním zastupitelem a v červnu následujícího roku na mandát rezignoval a v politice skončil.
Do pomyslného „tahu celebritou" se v letošních komunálních volbách pustila brněnská ODS. Když dosluhující primátorka Markéta Vaňková, která patřila mezi nejvýraznější komunální tváře občanských demokratů, oznámila, že ze zdravotních důvodů nebude svůj mandát obhajovat, rozvířila se velká vlna spekulací a hlavně očekávání, kdo místo ní povede kandidátku ODS do voleb v moravské metropoli.
Nakonec to nebyl žádný z brněnských zasloužilých straníků, ale televizní producentka, režisérka a scenáristka Kamila Zlatušková, která stojí v čele brněnského festivalu seriálové tvorby Serial Killer. Na první pohled vlastně nejde o nic neobvyklého – v ODS si očividně jen řekli, že někdo, koho brněnští voliči znají z veřejného života, má větší naději na úspěch než generický politik. Na druhý pohled se ale nedá ubránit rozpakům, zda to od občanských demokratů není až moc velký úkrok stranou.
Zlatušková nepatří k osobnostem, které by donedávna měly jakkoli významné politické ambice, či se vůbec v politice nějak výrazněji angažovaly. V rozhovoru pro Deník Referendum přiznává, že dlouhodobě spíš tvrdila, že do politiky nevstoupí, a zvažovala dokonce i odchod z Česka do zahraničí, že nabídek na kandidaturu měla víc, ale vybrala si tu od ODS, která je v Brně tradičně silná, dala si podmínku, že chce být jen lídryně, čemuž brněnská oblastní rada jednohlasně vyhověla, a navíc ji sama primátorka Vaňková přesvědčila, že by měla být její nástupkyní.
Potud nic nestandardního, takhle to prostě v politice občas chodí. Drobné pozdvižení obočí nicméně vyvolá spíš už samotný úvod rozhovoru, kdy šéfredaktor serveru a známý levicový aktivista Jakub Patočka přiznává, že jsou se Zlatuškovou přes dvacet let blízcí přátelé.
Jedno konkrétní přátelství s významným kritikem ODS není žádnou kauzou. Nicméně obecně platí, že filmařské a televizní kruhy, z nichž Zlatušková vzešla, nejsou zrovna baštou voličů Občanské demokratické strany, spíše naopak. Témata, kterým se Kamila Zlatušková věnuje ve své tvorbě – tedy například postavení žen ve společnosti, romská problematika nebo ekologické otázky –, také do představ o „odéesácké" lídryni úplně nezapadají. Pomyslným červeným hadrem na býka pro konzervativnější část elektorátu ODS může být i přiznaná inspirace levicovým starostou New Yorku Zohranem Mamdanim, který je ztělesněním takřka dokonalého politického nepřítele ODS. A to, že onu inspiraci Zlatušková míní jen co do vedení kampaně, a ne ideologicky, dnes vlastně nikoho moc nezajímá.
Rozčarování z toho, zda má vůbec Zlatušková s ODS něco společného a není spíš náhodou reprezentantkou názorových proudů, které ve straně nikdy neměli příliš v lásce, neskrývají voliči ani někteří straníci. V podcastu Ptám se já sama Zlatušková říká, že jí v rozhovoru Alexandr Vondra řekl, že vnímá hlasy hovořící o tom, že Zlatušková možná přišla zlikvidovat ODS, byť on sám mezi ně nepatří. Dlužno také dodat, že u voličů na sociálních sítích nelze s jistotou říct, že jde reálně o voliče ODS – a jestli jimi vůbec ještě jsou, naposledy si tím lze být jisti tak někdy v době odštěpení Václava Klause mladšího a založení Trikolory.
U straníků ODS se pak Zlatušková může uklidňovat tím, že podporu těch brněnských zjevně má a kuloární řeči odjinud jí prozatím mohou být celkem jedno.
Zajímavý je přístup Kamily Zlatuškové ke kontinuitě s předchozím vedením Brna v čele s ODS, kde na jednu stranu říká, že ona představuje změnu, kterou asi i sami někteří voliči brněnské ODS – rozhodně ne prosté různých kauz – poptávají (jen tedy těžko říct, zda si tu změnu personifikují právě do někoho, jako je Zlatušková), ale zároveň své předchůdce vlastně jen chválí, chce navazovat na jejich práci a ony kauzy v zásadě odmává rukou s tím, že jde o selhání jednotlivců, které chce podle svých slov překročit. Čemuž nelze upřít jistou snahu zavděčit se v zásadě každému, což je v politice poměrně ošemetný přístup, často končící tím, že se naopak politik nezavděčí vůbec nikomu. Ale třeba to zrovna v tomto případě vyjde, kdo ví.
O tom, že i sázka na kandidáta trochu jiného ražení, než jaké nabízejí obvyklé kádrové rezervy, může ODS vyjít, může svědčit například úspěch někdejšího ministra zahraničí Jana Lipavského, původně zvoleného za Piráty.
Ten nicméně v kampani do poslanecké sněmovny dával smysl, jelikož značná část kampaně byla zaměřená na varování před ruskou hrozbou, podporu Ukrajiny a celkové ukotvení Česka v západních strukturách, kde objektivně nešlo příliš poznat, že Lipavský kdy v Pirátech vůbec byl, a třeba jeho názor na podporu Izraele byl vždy bližší tomu v ODS než tomu v Pirátech.
U Zlatuškové je hlavně otázkou, jak moc bude držet „stranickou linku" po volbách, obzvlášť pokud by se skutečně brněnskou primátorkou stala, protože to už by z titulu funkce rozhodně nebyla nedůležitá postava ODS, ač (a možná spíš právě) jako nestranička.
Jak a jestli si Zlatušková poradí s řízením Brna, si musí rozhodnout Brňané, kteří si zhodnotí jak její minulost, tak hlavně to, jak vystupovala a vystupuje v kampani. Minimálně politicky nešťastné výroky jako ten už zmíněný s inspirací Mamdanim, nebo třeba když v debatě na CNN Prima News okomentovala výstavbu sportovní haly v Brně, která se oproti původní vysoutěžené ceně prodražila o víc než miliardu korun, slovy: „Zkrátka hokejové haly nejsou levné," případně vzpomínání na strasti spojené s vyrůstáním v bytě 4+1 s pingpongovým stolem v předsíni, lze stále ještě svést na politickou nezkušenost. Případný volební neúspěch může ODS klidně rámovat tak, že tenhle experiment prostě nevyšel.
Ale kdyby Kamila Zlatušková skutečně usedla do čela brněnského magistrátu, už by se na nezkušenost vymlouvat dál nedalo, stejně jako by veškeré její výroky a hlavně politické skutky šly na vrub ODS.
Závěrem se nelze nepozastavit nad samotnou otázkou, kam vlastně směřují současné kroky ODS, koho sama strana považuje za svého voliče a do jaké míry se tyhle představy shodují s tím, jakou ODS by si přáli ti, kdo skutečně jejími voliči jsou. Sen o catch-all party, kam se vejdou jak konzervativci typu třeba Marka Bendy, tak i liberálové jako Kamila Zlatušková, je hezká věc, ale jeho přetavení do reality je dost obtížná disciplína, která se při pohledu na preference občanským demokratům minimálně nedaří tak, jak by chtěli.
Možná sázka na liberálku v liberální moravské metropoli vyjde. Ale kdyby podobných kandidátů mělo přibývat, bude složité odlišit se od dalších liberálních stran, protože na téhle části politického spektra opravdu není nedostatek nabídky. A v neposlední řadě by se ODS měla zamyslet nad tím, kde leží hranice toho, kdy se ještě vyplatí lákat liberální voliče, aniž by to nezačalo odpuzovat ty konzervativní, kteří stranu drží nad vodou často i několik dekád. Holt je o čem přemýšlet, ať už to s volbami v Brně dopadne jakkoli.
