Rozhodnutí soudu respektujeme. Zároveň však považujeme za důležité vysvětlit, proč minisérie vznikla a proč jsme přesvědčeni, že otázky, které otevírá, zůstávají důležité i dnes.
Plně respektujeme bolest pozůstalých po obětech střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Chápeme, že každé připomenutí této tragédie může být mimořádně citlivé a bolestivé. Zároveň jsme přesvědčeni, že při zpracování tématu jsme postupovali s maximální citlivostí a respektem k obětem i jejich blízkým.
Naším cílem nebylo otevírat jejich rány ani zpochybňovat jejich bolest, ale pokusit se porozumět události, která zasáhla celou společnost.
Předběžné opatření navíc přichází ve chvíli, kdy veřejnost měla možnost zhlédnout pouze první polovinu série. Z osmi plánovaných dílů byly zveřejněny čtyři. Klíčová druhá část, jejíž distribuci soud pozastavil, se přitom detailně věnovala analýze krizového řízení a postupu institucí před tragédií, během ní i po ní.
Právě úcta k obětem a pozůstalým podle našeho názoru vyžaduje, aby byly všechny okolnosti tragédie důkladně pochopeny a vyhodnoceny. Jen tehdy lze z podobných událostí vyvodit poučení, které může v budoucnu pomoci chránit lidské životy.
Smyslem těchto dílů nebylo hledat viníky ani dodatečně soudit jednotlivce. Jejich cílem bylo zkoumat fungování systému, identifikovat případná pochybení a přispět k debatě o tom, jak podobným tragédiím do budoucna předcházet. Bez této části zůstává pohled na celou minisérii neúplný.
Naším cílem nikdy nebylo připomínat pachatele ani vytvářet senzaci. Minisérie vznikla proto, aby rekonstruovala jednu z největších tragédií v moderních dějinách České republiky a pokusila se odpovědět na otázky, které po ní zůstaly.
Nejen co se stalo, ale také jak reagovaly státní instituce, jaké informace měly k dispozici orgány činné v trestním řízení, jaká rozhodnutí byla přijímána, zda bylo možné některým následkům zabránit a jaká poučení si z celé události může odnést společnost.
Střelba na Filozofické fakultě nebyla pouze soukromou tragédií konkrétních rodin. Stala se událostí, která zasáhla celou českou společnost a vyvolala legitimní otázky týkající se bezpečnosti, krizového řízení i fungování státních institucí.
Jsme si vědomi, že na způsob zpracování takto citlivého tématu mohou existovat rozdílné názory. Respektujeme je.
Současně však věříme, že veřejný zájem na pochopení tragédie takového rozsahu nekončí okamžikem, kdy skončí vyšetřování, ani počtem let, které od ní uplynuly. Veřejný zájem je dán především jejím významem pro společnost a otázkami, které po ní zůstávají nezodpovězené.
Respektujeme rozhodnutí soudu a do pravomocného skončení věci nebudeme minisérii zveřejňovat. Současně však věříme, že pieta a veřejná debata nestojí proti sobě. Naopak.
Právě mimořádná závažnost této tragédie vyžaduje, aby společnost mohla klást otázky, hledat odpovědi a vést otevřenou diskusi o tom, zda bylo možné některým jejím následkům zabránit.
Takovou debatu nepovažujeme za neúctu k obětem, ale za jeden z projevů úcty k jejich památce.
Redakce VLN
