Do studiových křesel podcastu Negramoti tentokrát nezasedla internetová celebrita ani hlasitá aktivistka, ale člověk, se kterým se moderátor Tony zná doslova od dětských plenek. Kytarista a zpěvák Patrik dorazil před mikrofon zavzpomínat na společné dětství, první pařby i kapelu Kšandy Industries, která v minulosti čeřila klubovou scénu.
Story jako ze seriálu
Spojení rodin př přitom nebylo náhodné. Tonyho maminka po příchodu z Afriky poskytla rozhovor pro časopis Katka. U textu vyšel kontakt určený přímo pro česko-africké rodiny žijící v Česku, díky kterému se rodiče obou dnešních aktérů propojili. Patrik se svými sourozenci tak tvořil vůbec první vlnu kamarádů, které Tony v tuzemsku získal.
Společné vzpomínání bleskově sklouzlo k africkým komunitním akcím, dětským dnům a silvestrovským oslavám. Právě tam podle nich platilo nepsané pravidlo, které by člověku odchovanému německou precizností a dochvilností pravděpodobně přivodilo srdeční zástavu. Pokud byl oficiální začátek akce naplánován na osmou hodinu večerní, do desíti se na místě prakticky nic zásadního nedělo.
Vedle rodinných setkání ale v diskuzi rezonovaly i podstatně přízemnější vzpomínky z dětství. Došlo na celovíkendové paření videohry Need for Speed: Most Wanted, u kterého dokázali prostsedět tolik hodin, že do jejich herního nasazení museli opakovaně a důrazně zasahovat samotní rodiče.
Od obrazovek počítačů však vede k hudebním nástrojům poměrně krátká cesta. Patrik propadl americké partě Green Day, odkud vedl přímý krok k žánrům ska a reggae. Výsledkem bylo založení kapely Kšandy Industries, se kterou po letech projel celou řadu klubů po republice. Hraní v prostředí antirasistické hudební scény spojené s iniciativou Good Night White Pride ovšem neslo své specifické výzvy.
Kam se podělo skáčko?
Scéna se nepotýkala jen s hudební konkurencí, ale i s výhrůžkami od neonacistů. Ti pod internetové události koncertů pravidelně psali, že si na kapelu počkají nebo si to s muzikanty vyřídí z očí do očí. V drtivé většině případů však výhrůžky skončily na síti. Žižkovské kluby byly totiž plné lidí, kteří měli k pravicovým extrémistům přibližně stejně vřelý vztah jako extrémisté k nim.
V padla padla i řeč na to, kam se vlastně žánry ska a reggae v Česku poděly. Zatímco v sousedním Polsku nebo Rakousku dokáže tato scéna bez problémů plnit kluby i festivaly, Česko podle Patrika zůstává skálopevně rockovou republikou. Reggae i ska z vysílání běžných rádií prakticky vymizely a scéna přežívá hlavně díky úzké komunitě nadšenců.
Patrik v současnosti tvoří a skládá muziku už výhradně doma do šuplíku. Hudba pro něj představuje primárně zábavu a osobní terapii. Z divokého honění za algoritmy sociálních sítí, tvorby krátkých videí pro Instagram a neustálého řešení propagace prý už dávno vyrostl a současný hudební průmysl ho k návratu na velká pódia neláká.
Na úplný závěr debaty došlo i na tradiční muzikantský černý humor. Patrik do studiového mikrofonu vypálil trefné přirovnání: „Víš, jaký je rozdíl mezi pizzou a umělcem? Pizza totiž dokáže nakrmit čtyřčlennou rodinu.“ Půlhodinové povídání uzavřel přáním, aby lidé zůstali zdraví a podporovali dobrou muziku, což byla na poměry formátu Negramotů nečekaně klidná tečka.
Další epizody Negramotů, stejně jako naší další podcastovou nabídku zdarma najdete zde.
