Slovák ostře zpochybňuje, jestli je Jakub Frydrych jako šéf Národní protidrogové centrály vůbec tou pravou autoritou, na kterou by se měl premiér spoléhat. Centrála pod jeho vedením řeší stejnou agendu už přes patnáct let, a přesto se s aktuálními výzvami, jako jsou automaty se syntetickými kanabinoidy v obchodních centrech, vypořádává pozdě a nedostatečně.
Podle poslance se přitom úplně stejný problém s prodejními automaty objevil už v roce 2011 a centrála ho dlouhodobě přehlížela. „Tenkrát to tady bylo celou dobu, jenom to téma přehlíželi a neřešili,“ popisuje Slovák s tím, že aktuální chlubení se odhalenými zásilkami nic nemění na tom, že situace eskaluje roky.
Vymezuje se také proti výrokům šéfa centrály, který terénní pracovníky a adiktology označil za takzvanou „salonní adiktologii“. Podle Slováka jde přitom o lidi, kteří reálně pomáhají závislým dostat se ze sociálního dna nebo aspoň přejít na bezpečnější substituty. Jeho odpověď je přímá: „On je salónní policajt.“
Represe má být až poslední řešení
Protidrogová politika by podle Slováka měla ideálně stát na čtyřech vyvážených pilířích, kterými jsou represe, harm reduction (snižování rizik), léčba a prevence. Potíž nastává ve chvíli, kdy se represe z jednoho z pilířů mění v hlavní a jedinou sílu celé agendy.
Slovák připouští, že represivní složka v systému své nezpochybnitelné místo má, ale nemůže určovat směr celé politiky. Přesně tímhle směrem se to ale teď posouvá, protože premiér dává prostor především hlasu centrály a represivním návrhům, zatímco odborníky na harm reduction a léčbu ignoruje nebo je rovnou odvolává.
Jako varovný příklad zmiňuje diskusi kolem omezení substituční léčby, tedy nahrazování nelegálních opiátů kontrolovanými léky. Díky této péči má Česko dlouhodobě jedny z nejnižších počtů uživatelů drog injekčně a s tím spojených nízkých čísel nákazy žloutenkou nebo HIV.
Omezení substituce by podle něj tento úspěch ohrozilo a vrátilo nás k modelu, který známe z amerických velkoměst, kde se na ulicích pohybují davy lidí závislých na tvrdých drogách bez jakékoliv podpory systému.
Zákazy ženou obchod do ilegality
Snaha vyřešit problém čistě zákazy nebo neustálým zvyšováním spotřebních daní má podle Slováka často přesně opačný efekt, než politici slibují. Jako příklad uvádí plán na zrušení internetových obchodů prodávajících legální psychoaktivní látky, který se kombinuje s návrhem na vyšší zdanění.
Tyto e-shopy dnes fungují na principu dvoufázového ověření věku a doručení do výdejního boxu, což je z hlediska ochrany dětí jedna z nejbezpečnějších cest prodeje. Pokud stát tuto legální cestu zruší a zároveň extrémně zvýší daně, prodej se jednoduše přesune k dealerům na ulici, kteří se o věk kupujícího ani o kvalitu zboží nezajímají.
Slovák to srovnává se situací ve Francii, kde velká část prodávaných cigaret pochází z černého trhu, protože legální cesta byla postupně zdaněna a omezena natolik, že přestala být konkurenceschopná.
Stejný mechanismus podle něj platí i pro plánované zvýšení spotřební daně na tabákové výrobky a nikotinové sáčky. Místo prudkého zdražování chce lidi motivovat jinak, třeba slevami na zdravotním pojištění pro ty, kdo se o své zdraví starají. U některých látek by navíc raději viděl jejich prodej pod přísnou kontrolou státu než úplný zákaz, který problém jen schová pod stůl.
